Unspoken - přepis :)

33.kapitola

RUDÍ A ZLATÍ

Jared cítil vábení jezer. Bylo to, jako kdyby měl v hrudi magnet, který ho přitahoval k železu. Přitahovaly ho k sobě chladné vody Plačících jezer. Něco mu pořád říkalo, že jsou tam lidi, co na něj čekají."Máš v žilách stejnou krev, jako my," řekla mu teta Lilian. "Táhne nás to na ten samý konec."Odolal tomu nutkání. Místo toho se natáhl myslí ke Kami. Dotkl se jejích vyděšených hučících myšlenek, které jí běžely hlavou, zatímco šla lesem.Pročesávali lesy, aby zachránili nejlepší kamarádku Kami před jeho matkou. Jared chtěl někoho praštit, když na to jenom pomyslel: cítil, že uvnitř něj probíhá boj, který hrozí, že se rozroste v bouři. Napnul každý sval v těle a zastavil se, aby se mohl podívat na oblohu. Na modrém nebi byly chomáčky mraků, jako kusy páry, která vychází z konvice. Věděl, že ty mraky vytvořil on. Určitě by mohl využít všechnu tu sílu, kterou říkají, že měl, aby udělal něco užitečného pro Angelu.Chtěl vyslat posly, vykouzlit skřítky nebo jiné magické posly, cokoliv, co by jim pomohlo prohledat tenhle les. Hned, jak mu ta myšlenka prošla hlavou, uviděl, jak se z nebe k lesu snášejí chapadla tvořená kouřem a rozlévají se po hnědém porostu. Slyšel chraplavý suchý šepot, který se šířil přes světlé listy. Chapadla pročesávaly les. Jared cítil, že něco hledají.Slyšel tiché hrknutí a podíval se na Holly. Dívala se na něj širokýma modrýma očima, pod kterýma se táhly černé slzy od rozpité řasenky. Snažila se je skrýt, jako kdyby snad dělala něco špatného."Vypadá to jako chobotnice tvořená kouřem," řekla mu a věnovala mu pokřivený úsměv."Cítil jsem se jako celkem drsnej čaroděj, dokud jsi to neřekla," poznamenal Jared. Cítil, že se něco změnilo ve vzduchu v prohledávaném lese. Nejdřív si myslel, že našel co hledal, ale pak se podíval do tváře tety Lilian. Byla stejně soustředěná jako tvář její mámy, když si četla. Její pohled byl chladný a pátravý.Holly sevřela Jaredovu paži, čímž ho překvapila. Zaryla mu nehty do kůže. "Můžeš si prosím trochu pospíšit?" řekla Holly napjatým hlasem. "Musíme jí najít."Lilian přikývla v nečekaném souhlasu. "A musíme to být my, kdo jí najde."Jared kývl a snažil se soustředit. Ruka Holly mu sloužila jako ukotvení jeho těla a on duchem proplouval lesem, zatímco následoval jeho síly. Nejdůležitější věcí ze všech ale byly myšlenky Kami.Jarede, řekla mu. Rozpoznal její opatrnost. Zeptej se Lilian proč."Proč?" řekl Jared nahlas a pak svázal své myšlenky s těmi Kami. "Proč chceš, abychom to byli my, kdo jí najde?" Podíval se na svojí tetu, na její soustředěný profil, který pročesával každý kousek lesa.Podívala se na Jareda s uvážlivým povzdechem. "Rob chce být ten, kdo to udělá," odpověděla pomalu. "Když čaroděj zabije, změní se na zlého - zodpovědností Lynburnů na panství je vypořádat se s tím. Je to zodpovědnost, která je součástí dědictví Lynburnů, a to jsem já. Rob mě toho bude chtít ušetřit."Ušetřit tě od ..., pobídla ho Kami.Ušetřit jí od zabití Ashe, doplnil jí sklíčeně Jared. Není to snad jasné?Ucítil strach Kami, ve kterém byl pocit naléhavosti. V myšlenkách jí proudily děsivé představy."Ušetřit tě ...," vyzval jí Jared v ozvěně na myšlenky Kami."Ušetřit mě od popravení Ashe a Rosalind," řekla Lilian. "Rob ví, co budu muset udělat. Mimo Sorry-in-the-Vale je jedno místo, jmenuje se panství Monkshood. Robovi rodiče tam žili. Byli to mladší potomci Lynburnů. Vedlejší větev."Jared věděl, co se stalo, ale snažil se nasadit povzbuzující výraz a zopakovat myšlenky Kami: "Co se s nimi stalo?" zeptal se tiše."Chtěli víc síly," odpověděla Lilian stejně tiše. "Porušili zákon panství Aurimere a začali ve sklepě svého domu vraždit lidi. Moji rodiče šli a utkali se s nimi v boji na život a na smrt, aby tak zastavili to, co dělali. Můj otec o rok později zemřel. Moje máma už nebyla nikdy jako dřív. Ale museli to udělat. Je naší povinností chránit město. Nikdo jiný to udělat nemůže."Jared si vzpomněl na erb Lynburnů na podlaze sklepa, pokrytý zaschlou krví. Myslel na strýce Roba, který mu říkal, že jeho rodiče měli rozpory s Lynburny z panství Aurimere a nezmínil přitom, že to bylo proto, že vraždili lidi. Mluvil o Lynburnech z Aurimere jako o soudcích a katech."Rob bude vědět, co je potřeba udělat," řekla. "Už tam byl. Rozumí tomu."Strýc Rob mu řekl, že Lynburni přišli na Monkshood a zabili jeho rodiče, a pak ho vzali k sobě, aby ho vychovali jako kouzelníka pro jednu z jejich dcer. Jaredovi to neznělo tak, že by tomu strýc Rob nějak moc rozuměl.Projela jím hrůza, když mu došlo, co to znamenalo a koho poslal s Kami, protože mu důvěřoval.Kami! vykřikl. Utíkej!Zeď mezi nimi spadla. Jared najednou viděl, co před ním skrývala. Vysvětlovalo to její naléhavost, kterou cítil a proč ho nutila vyslýchat Lilian.Rob tu není, řekla mu. Otočila jsem se a najednou byl pryč. Nevím, kde teď je.Kami byla sama v lese. Samozřejmě, řekla si tvrdě, je to mnohem lepší, než být v lese s chlapem, který možná zabil Nicolu. Tohle bylo vlastně celkem fajn.Šelest nalevo jí donutil rychle se otočit, ale viděla jenom ptáka, který mávnutím křídel vyletěl ze stromů. Měla pocit, jako kdyby se její tep snažil napodobit rytmus bití jeho křídel. Kami si přitiskla ruku na hruď a nutila se ke klidu. Cítila, jak se Jared blíží. Holly a Lilian byly s ním.Kami si připomněla, že byla zdroj a mohla stíny poslat pryč sama. Viděla světlo, které procházelo a jiskřilo na podzimním listí a vzpomněla si na oči Nicoli Prendergastové, které slepě zíraly do nebe.Praskot dřeva Kami donutil znovu se otočit. Obklopily jí vlny horka a chladu. Na spáncích se jí objevil pot. Listy nad její hlavou povlávaly ve větru a vysmívaly se jí měkkým šeptem.Nevěděla, odkud ta magická hrozba může přicházet. Jediná věc, kterou pro ní to, že je zdroj mohla udělat bylo, že věděla, že je její nepřítel blízko.Panikaření nepomáhá. Co by mi mohlo pomoct, přemýšlela Kami, kterou její logické myšlení dovedlo k jedinému možnému řešení. Musela najít zbraň. Klekla si do suchého listí mezi množství kořenů stromů a natáhla se po spadlé větvi. Neměla ale šanci vzít jí do ruky, protože jí někdo tvrdě chytil za vlasy a odtáhl jí dozadu.Ucítila u krku ostré, nepříjemně ledové ostří.Kami zalapala po dechu a snažila se popadnout dech. Najednou se nic nezdálo víc důležité, než zůstat strachy ztuhle stát na místě.Pak ucítila, jak jí nůž hladově přejel po krku. I hlas, který jí zachraptěl do ucha, zněl hladově. "Teď už nejsi tak statečná, zdroji."Kami dýchala tak mělce, jak jí jenom nůž dovoloval. Všechno, co mohla vidět, byl les pokrytý listím před ní. Všechno co mohla cítit, byl dotek nože. Zoufale se natáhla po Jaredově mysli, ale cítila jenom jeho strach o ní.Vnímala horký dech Roba na její tváři, studený nůž Lynburnů na jejím krku, a kdyby nedokázala dostat svojí vlastní a Jaredovu hrůzu pod kontrolu, brzy by umřela."Ani nemysli na to, že použiješ nějaké kouzlo, nebo ti podříznu krk," nařídil jí Rob a připojil k tomu názornou ukázku: cítila, jak jí nůž prořízl kůži.Na okamžik bylo všechno co cítila šok a prudké vzplanutí tepla. Pak přišla bolest. Nemohla se pohnout. Cítila horkou krev, která stékala z chladného nože na její kůži. Cítila, jak se Robova hruď otřásá smíchem a naráží do jejích zad. Její krev mu dávala sílu.Kami se zaměřila na bod přímo nad její hlavou, na jantarové barvy listů, které vypadaly jako zlaté krajky lemující oblohu. Neuposlechla šílence s nožem na jejím krku a použila magii. Nechala listy nad nimi šustit, mraky se honit na obloze a větve skřípat, jako kdyby se mohly každou chvíli zlomit a spadnout jim na hlavu.Kami cítila, jak sebou Rob škubnul, když se podíval nahoru. Ucítila, jak ztratil rovnováhu. Pak začala jednat, protože všechna ta magie měla působit jako rozptýlení. Kami se natáhla a chytila ho za paži. Pak mu pevně zaťala nehty do tlakového bodu. Naklonila se k němu a použila svoje těla, aby obrátila jeho váhu proti němu a přehodila ho přes rameno do listů pod nimi.Přišla přitom o hrst vlasů, které jí vytrhnul, když padal. Bolest jí rozostřila vidění, ale nezaváhala. Vyškrábala se na nohy a snažila se dostat pryč. Rob jí chytil za nohu, ale vytrhnula se mu a rozběhla se.Už jdeme. Jared se jí snažil donutit dál běžet. Vléval jí povzbuzení do žil, zatímco se potácela po lese.Musela najít bezpečné místo, dokud nedorazí. Musela se schovat. Kami uháněla směrem k zvuku tekoucí řeky. Větvičky se jí zadíraly o šaty a bodaly jí do očí. Lesy jí ukazovaly cestu, plnily čarodějovu vůli pohánění její krví.Kami se snažila v mysli obrnit. Všechen Jaredův vztek jenom posiloval ten její. Slyšela Roba Lynburna zakřičet. Koupilo to Kami čas k tomu, aby doběhla až k lomu a ona slezla dolů. Strkala nohy do dutin a děr, které znala už od dětství. I tohle místo, kde si dřív hrála, bylo poskvrněné.V dolní části lomu byla Angela.Ležela pod ranní jasně modrou oblohou. Ze stromu nad ní pomalu opadávaly podzimní listy v zářivé závěji. Pokaždé, když zafoukal vítr, vypadalo to, jako kdyby se na ní snášela sprška mincí. Vlasy měla rozložené pod hlavou v černé záplavě a tvář měla bledou. Byla zabalená od hlavy až k patě železnými řetězy.Kami se k ní rozběhla a Angela otevřela oči."Angelo," vydechla Kami. Strach a láska jí svíraly krk, takže mohla stěží dýchat. "Neboj se. Pomůžu ti.""Ne," řekla Angela.Kami na ní zírala. "Cože?""Nepomůžeš jí," ozval se další hlas.Kami se otočila, aby uviděla, kdo byl v lomu s nimi.Ash seděl s nohama přitaženýma k hrudi. Ruce mu bezvládně visely mezi koleny. Oči měl rozšířené a upřené na Angelu. Nemrkal. Vypadal, jako kdyby byl v sevření nočních můr. Vypadal rezignovaně: jeho tvář byla nehybná a šedá, jako kdyby se už nikdy neměl probudit."Co tu děláš?" zeptala se Kami tiše. Nechtěla to slyšet. Nemohla tomu uvěřit."Mám jí zabít," řekl Ash.Kami se postavila před Angelu. "A to jako proč, ty neuvěřitelnej kreténe?"Ash odvrátil pohled. "Abych získal víc magie," odpověděl obranně. "Nečekám, že to pochopíš.""To je dobře. Protože tohle nikdy nepochopím.""Co jiného mám udělat?" zeptal se Ash."Oooh, těžko říct," ušklíbla se Angela za Kami. "Třeba žít bez magie jako každý jiný, ty ztroskotanče.""Ale my nejsme jako každý jiný, ne?" zeptal se Ash. "Vy jste nestrávili svůj život pronásledováním nějakého chlapa, o kterém moje máma věděla, že by mohl ublížit mojí tetě, protože se nakonec vždycky jeden z vás obrátí proti jednomu z nás. Nestrávili jste celý život tím, že vám bylo každý podzim zle, neustále jste se nestěhovali, protože jste se prostě nemohli vrátit domů. Můžeme být bezmocnější, než můžete být vy. A můžeme být mocnější, než můžete být vy. A to není fér."To byla Robova logika pronesená Ashovými ústy. Jinak řečeno: zdroje by neměli být mocní. Nikdo by neměl být tak mocný s vyjímkou čarodějů. Robův jed v Ashových uších a Robův vztek, který Kami shodil dolů do studny, protože ona a Jared podle něj neměli mít žádné spojení."Tvůj otec tě za námi poslal, viď?" zeptala se Kami. "Ten první den. Rosalind vám oběma řekla o mě a Jaredovi ještě dřív, než jste jí našli a dali jí dýku Lynburnů. Přišel ses přímo ptát po Kami Glassové."Dokonce i Ashovi nohy teď vypadaly neklidně a provinile. Položil je na zem, jako kdyby lezl a najednou nemohl najít důvod proč to dělal, tak se rozhodl spadnout. "Jenom mi řekl, abych tě sledoval," řekl Ash tiše. "Nechtěl jsem ti ublížit. Měl jsem tě rád. Neublížil jsem ani té holce, Nicole. Nikdy jsem nechtěl nikomu ublížit."Kami se podívala přes rameno na Angelu. Ležela klidně, ale Kami viděla její bojující zápěstí, když se vzpírala proti řetězům. Rozdírala si tím kůži do krvava. "Ach, vážně?" zeptala se Kami."Já nejsem ten, kdo stanovil cenu za moc," zašeptal Ash. "Nikdy bych kvůli tomu neprolil krev. Ale prostě to tak musí být."Něco na způsobu, jakým to říkal Kami připomněl chlad, který přinášel zimní vítr, který se proháněl umírajícími listy, měnícími se na zlato.Kami se postavily vlasy na zátylku. Ash a Rob, a možná i Rosalind. Možná v tom jeli tři čarodějové. Nevěděla, jestli by zvládla bojovat proti všem třem. Ne, když se cítila tak slabě a zvláštně už od té chvíle, kdy nůž Lynburnů prolil její krev. Ale musela.Ash měl pořád odvrácenou tvář. Jeho profil připomínal profily na mincích. Kami si vzpomněla na to, co si o něm jednou myslela, když se na něj podívala. Že vypadá jako krásný princ z pohádky."Pomáhals svému tátovi vraždit ta zvířata," řekla.Bylo to divné, když se na ní Ash podíval. Jeho obličej se změnil z dokonalého na lidský a provinilý. "Když zabiješ, zaplaví tě síla," řekl. "Máš pocit, jako kdybys byla konečně, konečně celá. Že jsi konečně to, co ti vždycky říkali, že musíš být. Maže to všechno, co bylo předtím a všechno ti najednou přijde správné, jenže pak to tak rychle zmizí. Vím, že to nechápeš. Jenom ti chci vysvětlit, že - že se omlouvám." Ashův hlas se zlomil, když mluvil. Jeho hlas plný vášně se pomalu vytrácel do tesklivosti a pak bylo ticho a ozýval se jenom zvuk řeky."Neomlouvej se," řekla Kami. "Jenom to nedělej.""Ale jestli mě nezabije on," zamumlala Angela hlasem, který zněl skoro smířeně s celou touhle věcí, "udělá to někdo jiný."Ash se pak pohnul a Kami uviděla, co bylo celou dobu skryté jeho tělem: druhá dýka Lynburnů. Byla dlouhá, třpytivá a zlatá. Držel jí v dlani."Co chceš, abych udělal?" zeptal se Ash. Jeho hlas byl chladný jako čepel jeho nože, která se ocelově leskla a stejně chladný, jako pot, který stékal Kami po těle."Chci, aby sis vybral sám, co uděláš," řekla Kami. "Přestaň se chovat jako zbabělec a omlouvat se mi a začni jednat. Ukaž mi, co uděláš, Ashi. Ukaž mi, kým se staneš.""Už jsem si vybral.""Kami!" vykřikla Angela. Její hlas byl zuřivý. To donutilo Kami otočit se zády k Ashovi a k jeho noži. "Kami, věříš mi? Něco mi slib. Schovej se prosím a zůstaň schovaná - ať už se bude dít cokoliv."Kami se podívala dolů do jasných hnědých očí Angely. Nevypadala vyděšeně, dokonce ani teď, když byla Kami tak vyděšená, že už si ani nemohla vzpomenout, jaké to bylo, když nezažívala ochromující hrůzu.Kami kývla.Schovávala v lomu víckrát, než mohla spočítat, ale to už bylo před lety.Sobo, táta nebo její máma na ní vždycky volali, aby už vyšla z lesa, ale ona se vždycky schoulila do jedné z puklin ve zdi lomu a chichotala se, zatímco si v tomhle malém prostoru povídala s Jaredem.Kami vešla do stínu u lomu zdi a ukryla se do své staré schovky. Byla mnohem větší, než naposled, když se o tohle snažila. Každý centimetr navíc jí působil bolest, hlavu si bolestivě vmáčkla mezi kolena.Schovala se právě včas.Rob Lynburn zrovna slézal dolů do lomu. Seskočil a přistál rovnou na nohou v lomu s nožem v ruce.