Unspoken - přepis :)

11.kapitola

STRAŠIDELNÁ ŘEKA

Museli jít k Jaredově skříňce, aby si vzal bundu. "Kožená bunda," řekla Kami a on pokrčil rameny. "Nebereš to klišé hraní si na zlýho hocha až moc vážně?""Ne," řekl Jared. "Myslíš si to jenom kvůli tomu, že je to černá kůže. Černá kůže rovná se zlej hoch. Je to všechno o barvách. Kdybych nosil růžovou koženou bundu, už by sis to nemyslela.""Jo, to je pravda," řekla Kami. "Nevím, co bych si o tobě myslela. Takže co teda potom znamená hnědá kůže?""To je typická chlapská barva," řekl Jared. "Možná trochu naznačuje drsnost.""Je to jenom kus mrtvý krávy, moc to přeceňuješ."Jared se zasmál. "Pojď, vzal jsem ti náhradní helmu," řekl a znovu sáhl do skříňky.Zatímco mluvil, natáhla se po něm ve svojí mysli a vnímala radost, kterou cítil, když šlo o jeho motorku. Cítila vzrušení, rychlost a nebezpečí."Hahaha! Ne, tos teda nevzal. Vzals jí pro někoho jinýho. Někoho, kdo neví, žes se svojí motorkou padesát osmkrát naboural!""Technicky vzato to byla moje vina jenom jedenapadesátkrát.""Technicky vzato, řídíš jako vzteklý kuře, co ukradlo traktor.""Jako ďas," řekl Jared. "To je příklad dobrýho přirovnání. Jet na motorce zní sice nebezpečně, ale přitom je to cool. Zvaž to.""Ani náhodou. Mám ráda svůj mozek takový jaký je. Nepotřebuju ho mít roztroušený po celé silnici. A když už mluvíme o tom klišé zlýho kluka: vážně, motorka?""Takže znova: je to drsný," řekl jí Jared. "A chlapský.""Často vídám Holly na té její," řekla Kami vážně. "Když zastaví na světlech, většinou si maluje pusu leskem. Takže znova, já na motorku nesednu."Jared pokrčil rameny. "Fajn. Doprovodím tě domů." Zavřel svojí skříňku, otočil se a vydal se chodbou k východu.Kami cítila povinnost mu připomenout jednu skutečnost. "Nemusíš mě doprovázet domů."Jared se zamračil. "Ty ne - vadí ti to?""Chtěla jsem tím říct, že to nemusíš dělat," vysvětlovala mu Kami. "Víš, jak se Angela přestěhovala do města, když mi bylo jedenáct? A víš, jak jsou holky v tom věku nerozdělitelné a chtějí dělat úplně všechno na světě, co dělá jejich nová nejlepší kamarádka? Vzpomínáš si, jak dlouho trvala tahle etapa mě a Angele?"Jared zaváhal. "No-""Dvě a půl hodiny," řekla mu Kami. "Pak se Angela zhroutila a rozbrečela se. To bylo poprvé a naposled, kdy jsem viděla Angelu brečet.""Naznačuješ, že s tebou neudržím krok?"Kami otevřela vchodové dveře, vzhlédla a našla ho, jak se usmívá. "Já nic nenaznačuju. Říkám ti to na rovinu.""Myslím, že to zvládnu," řekl jí Jared."Můžeš to zkusit," řekla mu klidně. "Mám v plánu to vzít na cestě domů zkratkou přes les." Seběhla školní schody. Zatím s ní držel krok, ale byli teprve na začátku cesty."Zkratkou lesem, čímž se nějakým naprosto záhadným způsobem vloupeme na místo činu?""Lesy nejsou nijak značené," řekla Kami. "Je snadné se trochu ztratit, zabloudit. Kdo ví, na co bys přitom mohl narazit!""Kami," řekl Jared. "Můžu ti číst myšlenky.""No, tak to ti ale u soudu neprojde," informovala ho. "Zní to trochu šíleně."Kami neplánovala investigativní vpád do lesa předem, jinak by si vzala tmavé džíny a boty. Ale i znevýhodněná červenou rozepínací sukní s páskem a s vysokými podpatky, byla schopná držet krok k městským klukem. Když přeskočila plot, díval se, jako kdyby to nikdy předtím neviděl."Tak tohle jsem teda ještě neviděl," řekl Jared, který stál poblíž plotu a podezíravě si prohlížel ovce na druhé straně.Jehně šťouchnulo svým nosem směrem, kde stála Kami. Pohladila ho po bílé hladké hlavě. Vždycky chtěla přestat jíst jehněčí, protože byli ovce tak rozkošné. Jenže vždycky podlehla, když přistálo před ní na stole, protože bylo tak výborné.Jedno z jehňat soustředilo veškerou svojí pozornost na Jareda. "Baa," zakoketovalo."Boo," řekl Jared."Ach Bože, Jarede. Přestaň se hádat s ovcema.""Když ono se na mě tak vtipně dívá," tvrdil Jared, zatímco přeskakoval plot. "Myslel jsem, že na venkově bude víc otevřených polí a míň plotů a ostnatých drátů.""Takže sis myslel, že se tu budou všechna zvířata potulovat na pozemcích druhých a budou utíkat před bezohlednými řidiči, jako jsi ty? My máme rádi ploty. A máme rozlehlé pole. Travnaté a kamenité." Mávla rukou, aby mu ukázala zeleň kolem nich. Krajinu pokrývaly stromy, pole, až se nakonec všechno spojovalo s oblohou, dokud se nezměnila v modrou mlhu v dálce. Překvapilo jí, když ucítila vzdor."Kami," řekl Jared. "Líbí se mi to.""Nemusí se ti to líbit.""Stejně se mi to líbí," řekl Jared.Šli po dřevěném mostě přes řeku Sorrier. Na břehu viděli zářivě červené plody kustovnice."Řeka Sorrier?" zeptal se Jarred, když uviděl ceduli u mostu."Jo, říká se jí strašidelná," řekla Kami pyšně."Na tý řece straší?""Během Války růží -což byla velká bitva mezi králem Anglie, Richardem z Yorku a mezi Henrym Lancasterem," dodala Kami, "bylo Sorry-in-the-Vale pro Richarda. Henry vyhrál díky odporné zradě. Každopádně proto, že byl Henry příšerný tyran, rozhodl se každého, kdo bojoval za Richarda -což byl v té době král Anglie!- označit za zrádce. Začal zabavovat všem jejich pozemky a ždímat z lidí peníze.""Klasická tyranie," poznamenal Jared. "To nebylo moc nápadité.""Takže lidi ze Sorry-in-the-Vale skrývaly svoje cennosti, když tudy procházeli královi muži. Určitě znáš tu věž, která je připojená k panství Aurimere. Byla to zvonice. Byl v ní zvon, který byl pokrytý rytinami a byl celý ze zlata. No, spíš byl na něm nějaký zlatý nápis, ale každý tu říká, že byl ze zlata. Elinor Lynburnová nařídila, aby zvon potopily do řeky. Henry, ani král po něm zvon z řeky nevyndali. Když ale na trůn nastoupila Elizabeth a chtěla ho nechat vyndat, nikdo ho nemohl najít. Legenda říká, že když je Sorry-in-the-Vale v nebezpečí, zvon v řece se rozezní ve snaze varovat lidi." Kami zářila spokojeností.Jared se podíval přes okraj mostu. V poslední době moc nepršelo. Bylo to dlouhé léto. Sorrier připomínal spíš pramínek stříbrné vody. "Takže v tý řece straší ... zvony?""Ty si tuhle legendu svých předků vážně nezasloužíš," informovala ho Kami.Vešli do lesa pod zeleným obloukem z větví, který připomínal dveře do kostela. V lesích taky bylo ticho jako v kostele. Tohle byly skutečné lesy. Dokonce tu bylo i jiné světlo. Listy vrhaly na zem množství stínů. Kami celý svůj život milovala lesy, ale i když je díky tomu nepřestala mít ráda, nemohla zapomenout na hrůzu, kterou v nich viděla. Nechtěl zpomalit. Kami přišla na to, že bylo důležité nedat lidem čas na to říct: "Je to vážně dobrý nápad?"O okamžik později Kami napadlo, že si nechránila svoje myšlenky a s novým stíráním hranic mezi ní a Jaredem, mohl zachytit každý její strach a pochybnost, o kterých předstírala, že je nemá. Věnovala Jaredovi, stojícímu u kmenu dubu, rozhořčený pohled.Setkal se s jejím pohledem. Jeho tvář byla klidná. Dubové listy nad ním začaly nabírat zlatou barvu díky podzimu, který pomalu přicházel do lesa a všechny stromy barvil do krásných barev. Zlaté paprsky dopadaly na zlaté listy a rozehřívaly chladné světlo v jeho šedých očích. "Nehodlám se tě ptát, jestli je to dobrý nápad. Řekl jsem, že s tebou budu držet krok," řekl jí. "Nehodlám tě zpomalovat."Kami se usmála. Myšlenkami prozkoumala ty jeho. Necítil nejistotu. Vlastně byl šťastný. Neklid, který z něj cítila ve škole, zmizel. "Tak si pospěš, měšťáku."Šli přes spadané listí a lesní porost, který se snažil Kami zout z bot, kolem dutého pařezu pokrytého mrtvou popínavou rostlinou, která vypadala jako slon vyrobený z větviček.Pak konečně došli k chatě. V denním světle vypadala obyčejně. Hnědé zdi byly nakloněné, dveře pootevřené.Kami si představovala, že stromy bude obepínat policejní páska, ale samozřejmě tohle by policie nikdy neudělala kvůli mrtvé lišce. Dokonce ani nesundali ubrus ze stolu. Zatřepotal se ve větru, když Kami opatrně otevřela dveře. Chvíli se dívala na rezavě hnědé skvrny, které ho pokrývaly.Cítila Jaredovo rameno za tím jejím, teplé a pevné. Kryl jí záda. Poprvé byla jeho fyzická přítomnost příjemná. Opřela se o něj a on ustoupil. Možná jen okamžik předtím, než si uvědomil, že se k němu naklání, možná o okamžik později.Kami udělala krok dopředu a prošla si chatku. Byla malá. Fotila všechno kolem sebe posedle mobilem. Nezdálo se, že by tu bylo něco nového. Takže se sem nikdo nevrátil, napadlo jí. To bylo dobré vědět.Přešla k Jaredovi, který stál u dveří a snažil se najít nějaké zlámané větve nebo zničený lesní porost, díky čemuž by mohl určit, kudy uprchl ten, kdo zabil lišku. Ale byla tu policie a ani ona a Jared nebyli moc opatrní při jejich cestě sem. Všude byly náznaky lidského pohybu.Když Kami uviděla záblesk, automaticky se sehnula, bez opravdového zájmu, pro kousek bílého plastu. Bylo to plastové: usoudila, že to byl jenom nějaký odpad. Pak si ale prohlédla to, co jí leželo v dlani."Je to klíč od pokoje," řekl Jared pomalu. "Mělo by to být v nějakém místě, kde se to jmenuje Stálý host.""To je celkem pěkný penzion pár kilometrů od města," řekla Kami pomalu.Šok vystřídala úleva. Za všechno tohle mohl být zodpovědný nějaký cizinec. Ne někdo, koho znala: ne někdo z jejího města."Naše první stopa," poznamenal Jared. "Plácnem si."Oba zaváhali a na poslední chvíli se ovládli a záměrně minuli dlaň toho druhého. To gesto nakonec vypadalo, jako kdyby na sebe někdo z dálky mával. Ta dálka ale byla jenom v jejich myslích.Kami se kousla do rtu a pak si strčila kartu do kapsy a zamířila domů s Jaredem následujícím jí v bezpečné vzdálenosti.