Unspoken - přepis :)

31.kapitola

VĚŘ VE SLUNCI VE MĚ

Kami stála na místě, lapala po dechu a třásla se. Pak se dveře znova otevřely. Zavrzání dveří v ní vyvolalo takovou hrůzu, že jí každý nerv v těle hořel. Proti bledé obloze venku se tyčil další temný tvar. Vrhal temný stín na zářící podlahu.Kami byla na zlomek vteřiny strachy bez sebe. Pak ucítila dotek emocí, které nebyly její. Když se tomu doteku poddala, prošly jí emoce jako dotek slunce: úleva, láska a radost.Rozběhla se chodbou, která pořád ještě slabě zářila magií. Pro jednou byla ráda, že byl Jared skutečný, jeho pocity jí naplňovaly a ona se mu mohla vrhnout kolem krku.Zavřela oči a držela ho stejně, jako když našli Nicolu. Tentokrát se jí podařilo ho udržet. Položila si tvář na křivku jeho krku. Cítila na ní chladnou kůži bundy a teplo jeho pokožky. Pevně jí držel. Cítila jeho dech ve vlasech. Na tuhle dlouhou chvíli byli oba v bezpečí a teple. Ani jeden z nich neměl zvednuté svoje zdi.Pak od ní Jared ustoupil. Držel jí za ramena kousek od sebe. "Jsi v pohodě?" zeptal se.Kami znovu zvedla svoje zdi. "Je mi fajn." Věděla, že ví, že mu lže, ale nevěděl proč."Nezáleží na tom, že dokážeme toho, co po nás jde, udržet dál magií," řekla Kami, když došli na ústředí. "Ať už je to kdokoliv, pořád může jít po komkoliv ve městě, kdo nemá magii. Nebo může jít po jednom z nás, až budeme spát. Nezáleží na tom, čí magie je silnější. Teď je nejdůležitější zjistit, kdo je ten čaroděj, co po nás jde. Což znamená, že to na čem záleží je, k našemu štěstí, mít elitní investigativní reportérské schopnosti."Záblesk Jaredova pobavení, tlumený jako blesk, který vidíte v dálce, jí donutil zvednou oči od notebooku. Seděla za svým stolem, protože se tam cítila nejlíp. Jared se povaloval na Angelinině gauči, jedno koleno měl přitisknuté k tělu a objímal ho paží, zatímco jí pozoroval.Kami měla rozsvícenou jenom lampičku na stole. Bylo lepší nenechat se objevit, když zůstávali ve škole po otevíracích hodinách. Seděla v bazénu světla a musela zamrkat, aby rozpoznala jeho obrysy. Světlo, které procházelo oknem, bylo pořád slabší, chycené v matné šedi, která byla někde mezi západem slunce a soumrakem. Jared byl celý schovaný ve stínu s vyjímkou jeho očí. Zářily bezbarvým světlem, jako světlo, skrz které proudí měsíční paprsky.Kami se přiblížila myslí blíž k Jaredovi. Snažila se vypátrat, na co myslel. Narazila ale na zeď stejně vysokou, jako byla ta její. Znovu zamrkala.Nikdy nediskutoval, když narazil na její stěny. Ona nemohla komentovat ty jeho."Problém je," řekla Kami chraplavým hlasem, "že panikařím. Myslela jsem, že být reportérkou bude znamenat - držet se v určité vzdálenosti od příběhu, že to bude všechno určitě hrozně zajímavé a budu to mít ráda, ale nebude to osobní. Dneska jsem nemohla přestat myslet na to, jestli náhodou Angela nebo Holly nejsou čarodějky. Nemůžu podezírat lidi, na kterých mi záleží, ale jak se zdá, nedokážu jim ani věřit. A já musím někomu věřit.""Můžeš věřit mě."Kami znovu otestovala, jestli nespustil svoje zdi. Nemohla v něm číst. "Jo," odpověděla. Oba ale slyšeli v jejím hlase nejistotu. "Ale nemůžu věřit jenom lidem, kterým dokážu číst myšlenky. Ten seznam by byl trochu omezený.""Já na tom nevidím nic špatného," řekl Jared. "Já věřím jenom tobě. Ale jestli potřebuješ být v tomhle směru nějak emocionálně zdravější, budu se to snažit pochopit. To je přesně ten druh vztahu, který máme."Kami se usmála. Pak se podívala dolů na čmáranice na svém bloku, černé smyčky písmenek, které do sebe byly zamotané jako nějaké trnité keře. Pomalu se dopracovávala k tomu, že začne podezřívat každého ve městě."Možná je tvůj problém to, že se na to díváš z moc velké blízkosti," řekl Jared. "Myšlenka na Holly a Angelu tě jenom rozptyluje. To ale neznamená, že nejsi elitní vyšetřovatelská reportérka.""Máš pravdu.""Tak z toho udělej příběh," navrhl. "Udělej krok zpět od strachování se o Angelu a Holly. Kdyby to bylo něco, co bys viděla ve zprávách nebo to četla v jednom z tvých detektivních románů, kdo si myslíš, že by byl podezřelý?"Kami se znovu podívala dolů na svůj blok a poklepala propiskou na stránku. Nechala si tužku vyklouznout z prstů a pokusila si představit, že je to jenom další příběh. Druh záhady, kterou vždycky chtěla řešit. "Dobře," řekla pomalu. Vstala ze židle a začala přecházet po podlaze ústředí. Došla ke zdi a vrátila se zpátky. "Holly byla napadená v Bell and Mist. Nebo nám to tak aspoň řekla. Mohla ale lhát. Ale kdyby byla vážně napadená, pak lidi, které jsem mohla vidět v Bell and Mist nejsou kouzelníci. Byla jsem většinu času s Angelou. Ona to nebyla. Jestli tu teda není víc, než jeden čaroděj."Vybavil se jí hlas Rustyho. Byl nesvůj z toho, že znal tajemství Angely, které ona neznala. Kami pokračovala v chůzi. "Nemůžeme taky zapomínat na načasování toho všeho. Mrtvá zvířata. To, že mě někdo strčil do studny. Útoky začaly na začátku školního roku - přesně v době, kdy sem přišli Lynburnové. Jediní lidé, o kterých víme jistě, že jsou to čarodějové, jsou Henry Thornton, který od té noci nebyl ve městě, paní Thompsonová, která měla sedmdesát let na to, aby se rozhodla začít vraždit lidi kvůli lákavé nabídce moci a Lynburnové. Ti s noži a rudou a zlatou minulostí."Rázovala si to po místnosti plnou rychlostí. Skoro se odrážela od stěn. Jared dál jenom seděl a pozoroval jí. "Buď se tedy někdo z nich rozhodl vraždit kvůli moci, nebo to vážně dělají Lynburnové. A v reálném životě, na rozdíl od detektivních románů, vrah není vždycky ten, který vypadá nejmíň podezřele," pokračovala Kami. "Obvykle je to ten, na kterého ukazují všechny důkazy. Henry Thornton se na tebe podíval a věděl, že jsi Lynburn. Viděl, že vypadáš jako někdo jiný, jako někdo koho se bojí. Nejsem si jistá. Ale kdyby ses mě zeptal, kdo si myslím, že je tím vrahem, řekla bych, že jsou to Lynburnové."Zarazila se. Byla sama ve tmě s jedním z Lynburnů."Takže máme čtyři podezřelé," řekl Jared pomalu.Pět, proletělo Kami myslí.Jared vstal. Projel jí jeho šok, následovaný vztekem."Nechtěla jsem, abys to slyšel," řekla Kami.Řekni mi, žes to nemyslela vážně, řekl Jared."Nemyslím si, že ty jsi ten vrah," řekla mu Kami. "Nevěřím tomu, ale-" Nechtěla být ta holka, co prostě slepě věří člověku, kterého má ráda, bez ohledu na to, co říkají všechny důkazy. Nechtěla, aby jí její city zaslepovaly. Nechtěla, aby jí cokoliv zaslepovalo. Nevěděla, jaké jsou její city, nebo jaké jsou ty jeho, nebo jak by je od sebe mohla odlišit. Nechtěla se utopit v tom, co bylo mezi nimi a ztratit kontrolu nebo ztratit to, kým je.Když o tom přemýšlela objektivně, vypadalo to pro Jareda špatně. On byl ten, kdo nevěděl, jak magie funguje, kdo často dostával záchvaty vzteku a svět ani lidi kolem pro něj neměli žádnou hodnotu. Přiznal se, že viděl ty dýky a přiznal se, že zabil svého otce. Byl to kouzelník, který byl rozzuřený tu noc, kdy jí někdo strčil do studny. Nevěděla, kdy k sobě byli naposled úplně otevření. Možná, že nikdy nebyli."Fajn," řekl Jared výbušně a Kami si uvědomila, jak moc jí toho muselo vyklouznout, zatímco byla rozrušená. Udělal krok k ní. Kami musela zaklonit hlavu, aby mu viděla do tváře. Cítila teplo a napjetí jeho těla."Bojíš se mě?" zašeptal Jared."Nikdy jsem se nikoho nebála tolik, jako tebe," zašeptala zpátky. Zachvěla se, ale ten strach byl pro ní až moc známý. Byla s ním sama ve tmě celý život. Nikdo jí nemohl ublížit tolik, jako on."Odstraň svoje zdi," řekl Jared tichým a naléhavým hlasem. "A já odstraním ty svoje." Zvedl ruku a natáhnul jí k její tváři. Kousek od její kůže ale zkroutil prsty do dlaně.Kami skoro natočila tvář k jeho dlani, ale místo toho držela a čekala, jestli se jí dotkne sám od sebe."Kami," řekl Jared. Jeho hlas byl měkký. Sotva ho poznávala. Uvědomila si, že to znělo prosebně. "Jsi jediná věc na světě, na které mi záleží. Můžeš mi věřit. Prosím."Nedotknul se jí. Ona neodstranila svoje zdi.Jeho vztek jí zasáhl jako poryv tepla. Byl dost silný na to, aby jí donutil udělat krok zpátky."Omlouvám se," řekla mu. "Nemůžu.""Fajn," řekl Jared. Na nic nečekal, ani se na ní znova nepodíval, jenom se otočil a odešel. Nechal jí stát ve tmě s jeho vztekem hořícím v její mysli.Kami v noci znova zkoušela volat Angele, ale jenom spadla do její hlasovky. Zkusila zavolat k ní domů, ale když to zvedl Rusty, zavěsila.Vzbudila se ráno. Svítání vrhalo stříbrné světlo na vrcholky stromů za jejím oknem. Bylo mnohem zářivější, než sluneční paprsky. Cítila Jaredův smutek i v jeho spánku. Zvedla telefon.O deset minut později si oblékala šedé vlněné šaty a zimní kabát. Vyběhla ven z domu na kopec a pak pokračovala na pole, které se táhlo vedle lesa. Svět byl v dopoledních hodinách mrazivý. Podzim se chýlil ke konci. Když Kami seskočila ze sloupku, tráva ztuhlá mrazem zapraskala.Musela někomu věřit.Pole se třpytilo, když po něm kráčela. Slunce pomalu stoupalo na obloze výš. Ranní světlo bylo pořád tak bledé, že na chvíli vypadal statek před ní zahalený v mlze.Dveře domu se otevřely. Když z nich vyšla Holly, Kami u plotu zaváhala. Měla ještě rozcuchané vlasy spánkem a vypadala unaveně a úzkostlivě. Kami ten pocit znala."Čau," řekla Holly potichu a přešla k plotu za Kami. Pokrčila rameny na její vlněnou bundou.Kami se podívala Holly do tváře a využila šance. "Mám tě ráda," vyhrkla. Holly sebou trhla. "Vím, že nejsme kamarádky moc dlouho," pokračovala Kami, zatímco se dívala na zmrzlé pole. "A vím, že ses se mnou možná snažila skamarádit už chvíli předtím, ale já si to neuvědomila. Mrzí mě to. Byla jsem hloupá. Ale myslím si, že jsi skvělá holka a jsem ráda, že jsme teď kamarádky." Kami se zhluboka nadechla, aby mohla začít vysvětlovat, že chvíli Holly podezřívala.Jenže jí do toho skočila Holly. "Vážně?" zeptala se třesoucím se hlasem. "Jsem vážně tvoje kamarádka?""Holly, samozřejmě.""Netrpíš mě u sebe jenom kvůli tomu, že mě má Angela ráda?" zeptala se Holly."O čem to mluvíš? Proč bych to dělala? Angela má ráda hodně věcí, co já ráda nemám. Angela má ráda dokumentární filmy a smrtelně jedovatých pavoukách a spí osmnáct hodin denně. Celkem mi vyhovuje nemít ráda všechno, co Angela."Holly se tiše zasmála, což mezi nimi vytvořilo malý mrazivý mráček. "Dobře," řekla. "Dobře."Kami natáhla ruku a položila dlaň na tu její, kterou měla položenou na plotě. Holly otočila dlaň a spojila jejich prsty. Pevně jí držela. "Umíš kouzlit?" zeptala se Kami.Holly zamrkala."Umí Angela kouzlit?" zeptala se Kami. "Říkalas, že tě nezajímá, kde je nebo co dělá a Rusty řekl, že mi nechce vyzradit žádné tajemství Angely. Mám pocit, že nikomu nemůžu věřit. Napsala jsem si seznam podezřelých a bylo na něm celé město. Každý, kdo by mohl ovládat magii, každý kdo by se nám mohl snažit ublížit, ale já přece musím být schopná věřit svým přátelům. Řekneš mi prosím, co se děje?"Holly sevřela ruku Kami pevněji. "Angela se mě snažila políbit," řekla.Teď byla řada na Kami, aby zamrkala. "Cože?""Nečekala jsem to," řekla Holly. "Možná jsem měla, myslím tím, jsem holka, co se v těchhle věcech dost vyzná, ale já - nečekala jsem to. Nesnažila jsem se ji dovést k něčemu takovému, ani nic podobného. Ani jsem nevěděla, že je na holky.""Cože?" zopakovala Kami. Byla vážně ta nejhorší investigativní novinářka na světě."Měla jsem pár kluků, o kterých jsem si myslela, že jsou to moji kamarádi, jenže se ukázalo, že nejsou potom, co se jejich skuteční kamarádi rozhodli, že nejsem zase tak dobrá holka," pokračovala Holly. "Myslím, nejsem si moc jistá, jak to funguje mezi holkama. Byla jsem zmatená a jsem naštvaná. Podívej, omlouvám se. Je Angie v pohodě?""Nemám tušení," řekla Kami. "Myslím tím, já o tomhle neměla ani nejmenší ponětí. Myslela jsem si, že Angelinino tajemství je, že je čarodějka."Stáli naproti sobě a dívali se na sebe. Pak Kami jemně vytáhla ruku z jejího sevření, vytáhla telefon a zavolala k Angele domů.Rusty to zvednul hned po prvním zazvonění. "Angelo?"Kami zavěsila. "Angela mi celý včerejšek nebrala telefon," řekla Kami Holly. Mluvila pomalu, protože doufala, že dokud to nevysloví nahlas, nebude to pravda. "Včera večer nepřišla domů. Možná o ní nevím všechno, ale znám jí. Neutekla by. I kdyby byla rozhozená. Postavila se všemu, co se jí kdy v životě stalo a bojovala proti tomu. Není s Rustym a není se mnou. Nemá nikoho jiného, ke komu by mohla jít."Z tváře Holly se vytratila barva. Byla zticha. Sluneční světlo jí dopadlo na vlasy a v tu chvíli vypadala jako mramorová socha se zlatou korunou na hlavě. Jenom její oči vypadaly živě a vyděšeně.Kami řekla to, co nechtěla říct. Co byla příliš vyděšená vyslovit nahlas. Cítila chlad. Jako kdyby to, že to vysloví, dělalo tuhle situaci skutečnou. "Někdo jí unesl."