Unspoken - přepis :)

30.kapitola

ZDROJ SVĚTLA

Kami nemohla jít domů k mámě, která jí milovala, ale lhala jí a rozhodně nemohla jít do města. A tak šla do lesa. Na místo, kde se poprvé setkala se smrtí. Nikde pro ní nebylo bezpečno, ale tohle bylo jedno z místo, kde bylo nebezpečí mnohem vyšší.Sedla si na okraj místa, kterému Jared říkal 'Vážně depresivní lom'. Díra v Cotswoldském kameni vypadala jako hruška. Na druhé straně lomu rostly stromy. Červená, žlutá a hnědá kontrastovala s šednoucím světlem. Slyšela řeku Sorrier, i když jí neviděla. Voda se valila přes kameny a listy na stromech šustily. Dohromady to znělo jako šeptání lidí, kteří vyzrazovali svoje tajemství: shhhh, shhh, shhh. Sorrier, sorrier, kouzelník.Kami si přitáhla nohy k hrudi pod její dlouhou sukní s obrázky žlutých včel a červených květů. Stáhla si pevně látku kolem kotníků.Neměla bys tam být sama, řekl Jared.Ale já nejsem nikdy sama, viď?Její stálý společník mlčel. Cítila z něj lítost a vztek. Kami obě věci chápala, ale nedokázala pochopit, proč tak vyjel a bezdůvodně pořezal Ashe.Snaží se nás rozdělit!Má nárok na vlastní názor. A já taky.Na to Jared neměl žádnou odpověď. Cítila jeho strach z toho, že bude chtít zničit jejich spojení a jeho vztek. Vztek, který způsobil Ashovo zranění. Vztek, který shodil jeho otce se schodů a zabil ho.Ne, řekla Kami. Nemyslela jsem to tak. Nevěděls co dokážeš. Nebyla to tvoje vina. Ale teď, když víš, co dokážeš, jsi za svoje činy zodpovědný. Už nikomu nesmíš ublížit.Udělám cokoliv chceš. Jenom dokud ho neopustí. A nedovolím aby se ti něco stalo,slíbil Jared. Nemusíš se bát toho, že po tobě někdo půjde, protože jsi můj zdroj.Nikdy bych naše spojení nezničila kvůli tomu, že bych se bála. Nikdy bych neudělala nic jenom kvůli tomu, že mám strach.Jo, řekl Jared. Já vím.Kami byla tak blízko samotě, jak jenom mohla, ale i tak její mysl pořád okupovaly myšlenky někoho jiného, jeho pozornost, ostražitost a starost. V téhle chvíli to nebylo tak špatné.Na lom začaly padat stíny. Kami se podívala dolů, ale neviděla žádnou z cest a výběžků lomu, kde si s Nicolou Prendergastovou hráli, když byly ještě děti. Když byla Nicola ještě živá. Kami na chvíli zavřela oči a pak vstala.Teď už viděla řeku mezi stromy, která připomínala stříbrného hada, který se vlnil mezi spadlými listy barvy drahokamů. A uviděla ještě něco dalšího. Bylo to křehké, jako něco namalovaného na porcelánu a stálo to na jedné noze na břehu řeky. Byla to volavka, ale ne obyčejná volavka. Každá její linie, úzké nohy, křivka jejích křídel a krku, hořela světle modrým plamenem připomínající ten nejžhavější oheň z Bunsenovic hořáku.Sobo nebyla obyčejná babička, která milovala vyprávění příběhů, ale Kami jí slyšela, jak jeden nebo dva odvyprávěla svým vlastním způsobem. Měnila legendy o zemi, kterou nikdy neviděla do svých vlastních soukromých osobitých příběhů.Aosaginohi. Modrá hořící volavka. Noční volavka, která osvětlovala tmavnoucí oblohu.Nepřemýšlela o tom, co řekl Ash Jaredovi o tom, že probudil les. Alespoň o tom nepřemýšlela v souvislosti s ní. Jenže teď tu byl aosaginohi. Kami si vzpomněla na malé monstrum tvořené očima. Hyakume, strážce se stovkou očí.Jared neprobudil les sám. Ona mu v tom pomohla. Zdroj a kouzelník tvořící ze Sorry-in-the-Vale pohádkovou zemi. Jenže teď jí ty příběhy zněly jinak, protože to byli i její příběhy. Poprvé Kami uviděla to, čeho se Rob Lynburn bál, že by mohla vidět: vábení moci.Máma Kami byla každé úterý na večeři doma, takže zbytek rodiny se přizpůsobil, aby se mohli všichni sejít. Táta vařil lasagne a všichni seděli kolem stolu a bojovali spolu o limonádu. Tomo samozřejmě vyhrál.Ten pil upjatě ledovou vodu a díval se do svého salátu. "Uvažuju, že se stanu vegetariánem," oznámil tiše. "Ne, že by to bylo nějak vynikající a výživné jídlo," řekl mámě, která na něj ustaraně pomrkávala, "ale nejspíš to dlužím svému svědomí.""Jak myslíš," řekla mu."Už mám napůl uvařeno, a tím napůl myslím ze tří čtvrtin," zdůraznil táta. "a jestli se chystáš ohrnovat nos nad mými masožravými pochoutkami, nevděčné dítě, můžeš si sednou pod stůl a dál při jídle smutně zírat na růžičkovou kapustu."Ten se usmál svým malým úsměvem. Vždycky věděl, kdy si táta dělá srandu, i když vtipy cizích lidí ho mátly.Kami sáhla po zálivce. Setkala se s máminými prsty, které znova sahaly pro tu samou věc. Kami se odtáhla. Ruce její mámy byly ledové. Jejich pohledy se setkali."Jak ses dneska měla, Kami?" zeptala se a zvedla zálivku."Ach, dobře," řekla. "Noviny jsou v pohodě. Teď pracuju na jedné opravdu velké věci. Chystám se napsat článek o starých rodinách ve Valu." Podívala se na svoje rodiče.Její otec na ní zvedl obočí a pohled její mámy se zachvěl. Nakonec sklopila oči na stůl."Slyšela jsem, že nějaké staré rodiny tady byly vážně mocné," dodala. "Nemůžete mi s tím někdo z vás pomoct? Neřeknete mi něco o rodinách, které si celé ty roky žijí po svém?""To dělají všechny, nemyslíš?" zeptal se táta a obrátil oči v sloup. "Hlavně Lynburni. Ostatní rodiny říkají: 'Bude to po mém, jestli se ti to nelíbí, nestarej se.' Lynburni říkají: 'Uniká nám význam slova nestarej se, takže nám zbývá jenom jediná možnost.' Ha ha." Jeho hlas po chvíli změkl, jako to dělal pokaždé, když mluvil o jeho mámě. "Vždycky říkala, že nejsou důležití: že jsou takoví tupci, že si myslí, že tohle malé město znamená celý svět."Kami si vzpomněla na Jareda a Ashe, kteří o ní bojovali, jako kdyby byli psi, kteří vrčeli na kost a ona s tím nemohla nic dělat. "Zapomeň na Lynburny," řekla ostře. "Kdo další?" Kdo další by mohl umět kouzlit? Kdo další by mohl chtít zabít Nicolu?"Do většiny rodin se během let někdo přiženil," řekla její máma, zatímco zírala na svoje těstoviny. "Není tu žádný skutečný způsob, jak bys mohla zjistit, kdo s kým byl příbuzný a kdo ne.""Což nás přivádí k tomu nejmíň sexy slovu v našem jazyce, děti," řekl táta, zatímco si sedal na židli. "Incest. Vyhněte se tomu. Přemýšlejte spíš o tom randit s někým mimo Vale."Její máma seděla na židli tak rovně, až to vypadalo, že byla její páteř z oceli. Táta jí přejel dlaní po rameni. "Máš migrénu, Claire?"Věnovala mu slabý úsměv. "Není to tak zlé." Stres vyvolával její mámě migrény. Kami napadlo, kolik z jejích bolestí hlavy, které měla za všechny ty roky byly kvůli čarodějům a jejím tajemstvím. Podívala se na Kami a řekla: "Nějaké rodiny byly kdysi důležité, ale už nejsou. Třeba Prescottovi. Moc časem slábne. Všechna moc, kromě té Lynburnů. To oni jsou strážci moci v našem městě. To můžeš dát do svého článku.""Článek," řekla Kami. "Jasně."Táta se natáhl a zatahal Tena za pramínek kudrnatých bronzových vlasů. "Nemáš náhodou dojem, že se ty dvě baví o něčem jiném, než o materiálu na článek?"Kami zírala na vidličku, která ležela nakřivo opuštěná na talíři. "Nevím co tím chceš říct! Mluvíš jako blázen!""Mluví o klukách," řekl její táta Tomovi a Tenovi. "Věřím, že vaše máma může mít trochu strach kvůli tomu, co se děje mezi Kami a tím Lynburnem. Nejspíš se k něčemu schyluje. Možná k l-í-b-á-n-í. Nevím, nevím."Kami vstala ze židle. "Ani zdaleka." Ani nevěděl, jak moc velká pravda to byla.Její táta za ní vesele hvízdnul, když vyšla ze dveří. Kami slyšela, jak na ní Tomo píská, když stoupala po schodech a pak slyšela mámin tichý hlas. Šla do svého pokoje a sedla si sedátko u okna. Dívala se ven. Starým trojúhelníkovým sklem viděla jednu stranu města. Rozeznala tmavou křivku lesa, která začínala u jejího domu a končila na panství.Sorry-in-the-Vale, řeka Sorrier, lítost, žal, čarodějové. Její město. Věděla, že je to pravda. Pomohla dát svému městu pomocí magie nový tvar, přidat světu svými příběhy něco nového. Kami nikdy nechtěla dělat nic jiného než dvě věci: objevovat pravdu a změnit svět. To, co potřebovala udělat teď, bylo odhalit pravdu.Prescottovi, řekla její máma. Hollyina rodina.Kami se přistihla, že se snaží přijít na to, kdy přesně se s ní Holly začala kamarádit. Řekla, že byla napadená, to ale bylo jenom její slovo. Žádný důkaz. Prescottovi byli kdysi mocní a Holly řekla Kami o nevraživost Prescottů k Lynburnům. Prescottové možná chtěli zabít a možná si k tomu vybrali zrovna chvíli, kdy se Lynburni vrátili, aby na ně padlo podezření a oni byli obvinění z vraždy. Prescottové se možná narodili jako kouzelníci. Touha po moci mohla Holly ovládnout a donutit jí využít možnosti.Kami si opřela tvář o sklo a zavřela oči před vším tím světlem a temnotou Sorry-in-the-Vale.Další den Kami nemohla ve škole najít ani jednoho člena jejího týmu. Ve středu neměla hodinu ani s jedním z nich, ale neviděla nikoho z nich ani v jídelně a ústředí bylo prázdné.To jí dalo prostor přemýšlet.Ve chvíli, kdy Kami narazila na konci dne na Holly na chodbě, už se skoro rozhodla, jak se před ní bude chovat. Usmála se odhodlaným úsměvem. Holly jí úsměv vrátila a Kami přemýšlela, jestli to jenom nehrála a její úsměv nebyl falešný."Jak se máš?" zeptala se Kami."Fajn," řekla Holly. Její kůže a vlasy měly stejnou barvu jako Ashovi. Kami přemýšlela, jak moc pravděpodobné bylo, že jste čaroděj, když vám v žilách kolovalo pár kapek krve Lynburnů. "Jak se máš ty?"Proč vracela Kami stejnou otázku, jakou položila ona jí? napadlo Kami rychle. Pak se ale vnitřně napomenula. Musela se vzpamatovat. "Taky fajn!" odpověděla. "Díky za optání!"Holly na ní zamrkala, ale nezeptala se Kami, jestli je v pořádku. To přišlo Kami podezřelé."Kde je Angela?" zeptala se Kami ze zoufalství. Nemyslela si, že by unesla, kdyby tu stála ještě chvíli a pochybovala o svojí kamarádce.Tvář Holly ztratila výraz. Oči se jí zaleskly a zchladly. "Nemám tušení," odsekla. "Nemám nejmenší zájem o to vědět kde je a co dělá."Zatímco Kami na ní dál zírala, Holly se otočila na podpatku a kráčela chodbou pryč. Pár lidí vidělo, jak na ní Holly vyjela. Uslyšela vlnu šepotu, když se otočila a šla na druhou stranu. Snažila se předstírat, že je všechno v pořádku.Vklouzla na záchody, vytáhla telefon a zavolala Angele. Stála uprostřed bílé místnosti a poslouchala vyzvánění telefonu, dokud nespadla do hlasové schránky."Jsem moc líná na to, abych odpovídala na zprávy," uslyšela Angelinin vzdálený a chraplavý hlas. "Neobtěžujte se mi tu nějakou nechávat."Kami zavěsila a zavolala na Angelininu pevnou linku. Když zaslechla cvaknutí telefonu, hluboce a úlevně vydechla. Dech se jí ale zaseknul v krku, když se ozval Rustyho ospalý a srdečný hlas: "Rusty Montgomery, obchodní středisko potěšení. Řekni mi jak moc si pěkná a jak ti můžu posloužit.""Rusty, proboha. Co kdyby ti volala máma?""Tvoje máma je moc pěkná ženská," poznamenal Rusty. "I když si nejsem moc jistý, proč si myslíš, že by mi měla volat.""Co kdyby to byl prodavač z potravin?""Pan Hanley má sice trochu individuální, ale zato přesvědčivé osobní kouzlo."Kami se nemohla přinutit k smíchu. Ani nevěděla, jak by měla předstírat, že se nic neděje. Ne, když nemohla z mysli vymazat obrázek toho, jak se Hollyiny krásné přátelské oči změnily v tak chladné. "Je tam Angela?""Ne," zamumlal Rusty svým ospalým hlasem. Bylo moc pozdě na to, aby se chovala přirozeně."No a víš, kde je? Nezvedá mi telefon."Rusty znovu zaváhal. Jeho výdech zněl Kami do telefonu, jako kdyby se jí dneska už druhý člověk chystal odpálkovat."Rusty," řekla Kami. "Angela by neměla jen tak na vlastní pěst mizet. Není to bezpečné.""Nic ti neřekla?" zeptal se Rusty. Jeho hlas byl najednou ostrý. Tak, jak ho ještě nikdy neslyšela.Nikdo se nechoval normálně. Kami se cítila trochu dezorientovaně, všechno známé najednou působilo divně. "O čem to mluvíš?""O ničem.""O ničem?" zopakovala Kami. "I když jsi mistr ve lhaní, tvoje povídačky dokážu prokouknout."Rusty se zhluboka nadechnul. "Podívej, Kami. Angela je v pořádku. Slibuju ti to. Myslím, že se prostě jenom na chvíli vypařila, aby mohla být sama. Je trochu rozrušená.""Angela není nikdy rozrušená," řekla Kami nepřítomným hlasem.Kami znala Angelu třináct let, a to od chvíle, kdy její rodiče odjeli na pětiměsíční cestu. Angela používala staré křeslo v jejich zahradě jako boxovací pytel. Mlátila do něj pěstmi tak, až z něj odlétávaly kusy hadrů a třísek. Pak si šla většinou zdřímnout.Angela byla naštvaná, ale navenek se chovala klidně a předstírala, že jí na tom nezáleží. Neutíkala, aby si ukradla nějaký čas sama pro sebe a mohla se vybrečet."Každý je někdy rozrušený," řekl Rusty uklidňujícím hlasem, jako kdyby chtěl Kami uklidnit. Jako kdyby to někdy na někoho působilo. "Nejspíš se šla projít do lesa."Projít se do lesa, řekla si v duchu Kami. Telefon jí klouzal ve vlhké dlani. "Rusty," řekla. "Je tu něco co mi neříkáš.""Proč si to myslíš?" zeptal se.Bylo příšerné slyšet, jak Rustyho hlas sklouzává do opatrnosti. Rusty byl vždycky tak jednoduchý. Jako kdyby ho ani nikdy nenapadlo, že by mohl být komplikovaný. Myšlenka, že by měl před ní Rusty nějaké tajemství, byla hrozná. Začala přemýšlet, proč se Montgmomeryové přestěhovali do Sorry-in-the-Vale, na místo, kde nikoho neznali a kde zcela určitě nebyli šťastní. Přemýšlela o Henrym Thorntonovi, čaroději který přišel do Sorry-in-the-Vale z města."Co víš, Rusty?" zeptala se Kami. Pořád se snažila předstírat, že byl tohle normální rozhovor. Její hlas zněl i jejím uším chraplavě a zoufale."Co víš ty?" vrátil jí Rusty. Jeho hlas byl příkřejší, než kdy předtím. Byl to mužský hlas. Ne hlas líného, okouzlujícího kluka. "Nevím, co je bezpečné ti říct. Nechci ti vyzradit žádné tajemství Angely."Takže, Angela měla tajemství.Kami ani nebyla zvědavá jaké to tajemství je. Bylo jí z toho jenom na nic. "Rusty," zaprosila, "je to moje nejlepší kamarádka.""Já vím," řekl jí Rusty. "Ale je to moje ségra."Kami zírala na zelenou dlažbu na záchodech."Možná bys měla přijít," navrhl. Jeho hlas zněl zase normálně, což bylo ještě víc matoucí.Kami měla v krku uzel, který se utahoval strachem pořád víc a víc. Cítila se jako zvíře chycené v pasti, které bojuje, aby se vysvobodilo, ale past se kolem něj pořád víc a víc utahuje. "Proč bych měla chodit, když tam Angela není?""Přijď, Cambridge. Jsi taky moje kamarádka."Byla to ta přezdívka, která jí donutila okamžitě zavěsit. Chvíli ještě překvapeně vstřebávala ticho u svého ucha. Nesnesla slyšet, že se ta přezdívka otočila proti ní.Telefon zazvonil, když ho měla ještě u ucha. Ten zvuk Kami donutil nadskočit. Třesoucíma se rukama telefon vypnula a zasunula si ho džínů. Nechtěla dál zůstat na záchodech, tak se otočila a odešla.První věc, kterou uviděla, byl Ash, který šel se sklopenou hlavou po chodbě směrem k ní.Světla ve třídách byla zhasnutá a chodbu osvětlovaly jenom žárovky nad jejich hlavami. Jak Ash rychle přecházel z ostrého světla do stínu, připomínal jí víc, než kdy jindy, Jareda.Nebylo to jenom světlo, které Kami k Ashovi přitáhlo blíž. Bylo to i kvůli tomu, že ho najednou viděla novýma očima. Poprvé, když ho uviděla, si všimla, jak dokonalý byl. Vždycky řekl správnou věc, hledal tu správnou cestu, každé slovo i pohyb byl kontrolovaný. Obdivovala ho. Nemyslela si, že by to mohlo znamenat, že něco skrývá. Ale teď už věděla, že něco skrývá.Ashovi modré oči byly plné stínů. Tmavé jako jezero, ve kterém se Jared skoro utopil. Šel hodně rychle, jako kdyby se snažil od něčeho dostat co nejdřív pryč.Kami se k němu vydala. "Ashi? Co se děje?"Ash zamrkal a podíval se na svoje nohy. Kami došla až k němu a podívala se na něj. Stál nepřirozeně rovně. Jeho páteř byla rovnoběžná s kovovými skříňkami za ním. Výraz v jeho tváři v ní vyvolal neklid."Ashi," řekla mu naléhavě, "řekni mi co se děje. Pomůžu ti."Ash dál nehnutě stál a díval se na ní. Pak se sklonil a políbil jí. Jeho ústa byla naléhavá a horká proti těm jejím. Vyjekla překvapením. Chytil jí za zápěstí a přitáhl si jí k sobě. Pak jí rychle přitisknul ke svému tělu. Tohle nepřipomínalo jejich poslední polibek. Tohle nebylo sladké, ani romantické.Kami už slyšela o tom, jak někdo v určitých situacích ztrácí dech, ale jí se to nikdy předtím nestalo. Zčásti to bylo proto, že to bylo tak rychlé a ona byla překvapená, ale zčásti to bylo i kvůli něčemu jinému. Ash polibek prohloubil a pustil její zápěstí. Přistihla se, že mu zajíždí prsty do vlasů, hladí ho a snaží se ho uklidnit. Odtáhl se a podíval se jí do tváře. V očích měl prosebný výraz, jako kdyby ho trápila nějaká otázka a on potřeboval znát správnou odpověď.Kami, trochu omámená, měla vlastní otázku. "Proč si to udělal?"Tohle jasně nebyla odpověď, kterou Ash hledal. Udělal krok dozadu. Ruka Kami vyklouzla z jeho vlasů."Není to jasné?" zeptal se, pak se protáhl kolem ní a odešel.Ne, chtěla za ním Kami zakřičet. Ne, to teda není. Chtěla se za ním rozběhnout a donutit ho odpovědět na její otázky. Nechala ho ale jít. Přední dveře školy se se zhoupnutím otevřely, aby ho nechali projít. Zdálo se, že všechno v Sorry-in-the-Vale poslouchalo čaroděje. Dveře se za ním zaklaply. Poslední paprsek slunečního světla na podlaze zmizel.Kami se třásla. Byla jí zima na každou část těla, kromě úst. Bylo zřejmé, že Ash hledal nějaký druh útěchy. Nevěděla, jak moc velká část toho, že na jeho polibek reagovala byl kvůli tomu, jako kdo vypadal, a ne kvůli tomu, kdo to byl. Bylo příšerné, když se přistihla, že o tom přemýšlí. Bylo to špatné. Ať už to udělala komukoliv.Kami vystavila zeď, aby Jared neměl přístup k jejím myšlenkám, ale neměla vztyčenou zeď během jejich polibku. Takže všechno bylo ještě složitější, než doteď. Všechno bylo složitější, kvůli tomu příšernému spojení.Kami cítila Jaredovi emoce. Byly tak zmatené, že si nebyla jistá, jaká z nich převládá. Žárlivost, vztek, zmatek, když zjistil, že mu na polibek odpovídala. Kami nevěděla, co by mu měla říct.Dveře do školy se se zavrzáním znova otevřely. Kami vzhlédla od podlahy. Viděla, jak se k ní plazí stíny. Připomínaly stín obrovské ruky. Všechno, čeho se stín dotkl, pohltila temnota.Jarede! vykřikla Kami v duchu. Couvala. Temnota se neúprosně blížila, zatímco hladově sahala po dalších kusech chodby. Bylo to, jako kdyby byl svět Kami vytvořený z papíru a někdo ho začal neúprosně osekávat nůžkami.Kami udělala další krok dozadu. Dech se jí zadrhnul v krku. Věděla, že se k ní Jared blíží. Běžel, ale věděl, že přijde moc pozdě. Dotkla se zády studené zdi. Cítila, jak se k ní natahuje Jaredova mysl. To bylo všechno, co mohl udělat.Na chvíli jí obalilo teplo a klid. Stačilo to. Vzpomněla si na to, jak čelila Rosalind přes moře vznášejícího se skla. Vzpomněla si, jak se cítila, když uviděla aosaginohi, modrou hořící volavku a potom, když seděla u okna a dívala se ven. Její město bylo postaveno pro čaroděje. Probouzející se lesy a všechno ohledně tohohle místa už na ní bylo příliš. Byla zdrojem magie. A tohle byl jenom nepřítel moc zbabělý na to, aby jí ukázal tvář."Ne," řekla Kami stínu plazícímu se k ní. Cítila, jak skrz ní proudí magie, z ní do Jareda a zase zpátky. Natáhla ruku a uviděla, jak z ní vyzařuje světlo. Naplňovalo jí dlaně a zářilo mezi jejími prsty. Nechala trochu světla vyklouznout z její ruky. Drobné částečky se třpytily stejně, jako kdyby se zrnka písku měnily v hvězdy, když padaly vzduchem k plíživé temnotě."Neodvažuj se," přikázala Kami. "Nebojím se. Jsem zdroj." Rozevřel dlaně. Světlo se sypalo z jejích rukou a padalo na podlahu. Mělo barvu jako světlo dopadající na kámen v jejím městě. Odplavilo z ní všechny stíny.