Unspoken - přepis :)

28.kapitola

SRDCE V TVOJÍ DLANI
Lynburnové doprovodili Kami do salonu, jako kdyby to, že byla zdroj -ať už to bylo cokoliv- znamenalo, že byli ochotní osvojit si v její přítomnosti společenské chování. Lilian si sedla na jednu z pohovek v zadní části místnosti, jako královna, která přijímala svoje poddané. Sedla si do středu pohovky, takže se Rob usadil po její levé straně, jako její královský rádce. Rosalind obsadila druhou pohovku. Pořád brečela. Ash stál u dveří, jako kdyby si nebyl jistý, jestli tu byl vítaný nebo si nebyl jistý, jestli tu vůbec chtěl být. Nebo možná obojí.Kami si sedla do křesla u okna. Matně zlatá záclona zakrývala část jejího výhledu do místnosti. Jared seděl na podlaze u jejích nohou. Byl u ní blízko, ale jako obvykle se jí nedotýkal. Jednu nohu měl skrčenou u hrudi a choval se přesně tak, jak si Kami představovala, že by se choval strážný pes. Napadlo jí, že kdyby se k ní přiblížil nějaký člen jeho rodiny moc blízko, klidně by i začal vrčet."Takže jste všichni kouzelníci," řekla Kami. "A já jsem zdroj. Co to vlastně znamená?""Používáme přírodní věci jako zdroj pro naší moc," řekla jí Lilian. "Lesy. Zvířata. Ten, kdo zabil tu dívku, k tomu použil její smrt.""Ale já nejsem mrtvá," řekla Kami."To vidím," vrátila jí Lilian. "Čarodějové můžou na krátkou chvíli čerpat sílu ze smrti, nebo jí můžou nepřetržitě čerpat ze života. My si bereme sílu z města, z lesů, a hlavně z jezer. Můžeme využít něčí vlasy nebo krev k tomu, abychom vytvořili kouzlo. A ve zvláštních případech, se speciálním druhem lidí, si může kouzelník vytvořit spojení, které bude desetinásobně zvětšovat jeho moc. Ale narození lidí, kteří dokážou být zdrojem, je jen velmi vzácné. A ani tak je nevyužíváme.""Protože ta síla nestojí za to, co pro to musíme obětovat," přerušil jí Rob. "Kouzelník je vázaný na svůj zdroj a nikdy se od něj nedokáže odtrhnout. Je to nechutně nevyvážená forma magie. Když zdroj zemře, kouzelník umírá také. Když ale umře kouzelník, zdroji to nijak neublíží."Opřela se do ní síla jejich obviňujících pohledů. "Mně by to teda rozhodně ublížilo.""Ať už je to jakkoliv," řekla Lilian, "lidé našeho druhu ví dvě věci. Jedna z nich je, že kouzelník se zdrojem má obrovskou sílu. Síla probouzí lesy," pokračovala a podívala se na Jareda. "Síla mění svět.""A ta druhá je, že nakonec je to zdroj, kdo ovládá tuhle sílu," řekl Rob. "Síla čarodějů může být zesílená, ale i tak proudí přes zdroj. Zdroj se může kdykoliv rozhodnout odříznout čaroděje od jeho vlastní magie a nenechat mu nic. Magie už dál nepatří kouzelníkovi. K čemu je vlastnit moc, která dokáže změnit svět, když je v rukách někoho jiného?"Kami si vzpomněla na to, jak se ukryly u bazénu, na divné věci v lese, otočení skla proti Rosalind. Mohla za to všechno ona? Bylo možné, aby brala Jaredovi sílu, se kterou se narodil a využívala jí, využívala jeho, bez toho, aby to věděla? Natáhla se k Jaredově mysli. Nezlobil se na ní, jenom byl překvapený. Jeho mysl se přirozeně spojila s tou její, jako když někdo přejede hřbetem ruky po něčí dlani a potom si s ní jemně propojí prsty.Lilian se zkoumavě podívala na Kami. "Někdo by mohl říct, že to za to stojí. Mít partnera, s kterým by mohl změnit svět. Píšou se příběhy o zdrojích a čarodějích. Stávají se z nich legendy. Říká se, že král Artuš byl zdroj.""Takže já jsem jako Merlin?" zeptal se Jared nevěřícně."Ten příběh je nepřesný," nesouhlasila s ním Lilian. "Je tam totiž taky zmínka o ženě, která stála věrně po Artušově boku, a která uměla kouzlit. Jezerní paní.""Ach," řekl Jared. "Radši bych byl teda Merlin."Lilian se usmála svým šarlatovým úsměvem. "Kouzelník musí projít ohněm a vodou, aby dosáhl plné moci. Hlavně vodou. Myslím, že Paní byla vážně kouzelnice.""Vidíš, jak to chodí," řekl Rob. "Všichni známe jméno zdroje. Nikdy si ale nemůžeme být jistí, kdo byl čaroděj. Na čarodějích nezáleží. V Sorry-in-the-Vale už nebyl čaroděj s vlastním zdrojem od roku 1480. A mělo to svůj důvod. Nechci takový život pro mého synovce.""Mě to nevadí," řekl Jared. Kami cítila, jak se k ní jeho mysl natahuje. Cítila, že to neřekl ani tak kvůli ujištění Roba, jako spíš kvůli ujištění Kami.Z pohledu na tvář strýce Roba pochopila, že to věděl taky. "Vážně? Nebo jenom říkáš to, co chce slyšet ona? Zdroj může ovlivnit tvoje emoce stejně lehce, jako může ovládat tvojí magii. Nevíš o čarodějnictví dlouho, vím to, ale musíš přece pochopit jak vážné to je. Mohla by tě odříznout od tvojí magie kdykoliv se jí zachce. Musíš pochopit, že má nad tebou absolutní moc."Kami si sklíčeně poposedla."A ty musíš pochopit," řekl Jared, "že tohle je to, co chci."Rosalindino trhané dýchání se zadrhlo na dalším vzlyku. "Nechtěla jsem, aby se to stalo," řekla Robovi. "Nikdy bych schválně neudělala nic, co by tě naštvalo."To žalostné prohlášení nedonutilo Kami podívat se na Rosalind nebo Roba, ale na Lilian, aby viděla, jak se tváří na důkaz toho, že je její sestra pořád zamilovaná do jejího manžela. Lilian nehnula ani brvou. Podívala se na Jareda a její modré oči se zúžily zájmem. "Tohle udělala moje sestra?" zeptala se. "Pochopila jsem to tak, žes ze sebe nechala udělat zdroj dobrovolně.""To ona nám tohle provedla," řekl Jared. "Vytvořila kouzlo a seslala ho na mámu Kami, aby viděla jejíma očima ještě předtím, než jsme se narodili.""Nevěděla jsem, co se stane," vyštěkla Rosalind ostře a zvedla mokré tváře ze svých rukou. "Ta žena, Claire, nebyla Glassová. Neexistoval způsob, jak by mohla být zdroj. Ani jsem nevěděla, že čeká dítě, nebo že by se takovýmhle způsobem mohl vytvořit zdroj, na tak velkou vzdálenost a to bez toho, abych řekla třeba jenom slovo. Jenom jsem chtěla vytvořit nějaké spojení mezi mnou a Sorry-in-the-Vale.""A místo toho jsi vytvořila pro svého syna zdroj," řekl Rob. Byl jediný v místnosti, který vypadal, že má o Jareda vážně starost.Takže tohle byl důvod, proč dům rodiny Glassovy byl tam, kde na něj mohly Lynburnové dávat pozor. Proč rodina Glassova musela zůstat tam, kde byla Lynburnům pořád na očích."Nevěděla jsem, co dělám," řekla Rosalind a polkla další vzlyk. "Nevěděla jsem nic. Ne, dokud se nenarodil. Byl příšerné dítě. Město pro něj bylo jako klec. Neměli jsme kam jít, ale alespoň byl se mnou jeden z Lynburnů. Ale on nebyl jako my. Mluvil s někým jiným. Často ode mě odvracel tvář. Bylo nemožné milovat ho. Stejně jako bylo nemožné milovat Davida.""Rosalind," zasyčela na ní Lilian. "Byl ještě dítě. Propojila si jeho mysl s myslí jiného dítěte. A jsi Lynburnová. Mělas kam jít. Hned, jak sis uvědomila, cos provedla, mělas přijít za mnou.""Neudělala jsem to," řekla Rosalind a podívala se prosebně na Roba. Prsty svírala opěradla pohovky tak silně, až jí zbělely prsty. "Ne doopravdy. Byl to Jared. On se rozhodl udělat to spojení. Udělal to Jared a ta holka."Hlas Lilian byl chraplavý a netrpělivý, zatímco na ní skoro křičela příkaz. "Přála bych si, abys aspoň jednou přijala zodpovědnost za to, cos provedla!""A co ty?" zeptala se Rosalind. "Co to, cos provedla ty? Co to, cos provedla mě?" Vstala z pohovky. Jednou rukou sevřela ořechové dřevo opěrky.Lilian naklonila bradu a chladně se na ní podívala bez toho, aby vstala. "Ničeho nelituju. Ničeho, co jsem udělala. Tohle je moje politika.""Nemáš srdce," řekla Rosalind tiše. "Nikdys ho neměla.""Lynburn nepotřebuje srdce," řekla jí Lilian.Rosalind vrhla pohled na Roba, jako kdyby čekala, že něco udělá. Když Rob dál mlčel, vyběhla pryč z místnosti. Ash sklonil hlavu a rychle jí uskočil z cesty. Ani jednou se nepodívala na Jareda.Lilian se odvrátila. Kami nesnášela způsob, jakým se na něj dívala. Měla pohled ženy, která si myslela, že vlastní každé stéblo trávy ve Valu."Nic z toho není vina Kami," řekl Ash. Hlavu nechával dál skloněnou."Samozřejmě, že ne," řekla Lilian nepřítomným hlasem. Naklonila se dopředu, zúžila oči a podívala se na Jareda. "Můžeme zkusit hranice tvých schopností."Rob se odsunul od svojí manželky a zvednul se na nohy. Na okamžik si Kami myslela, že půjde ke dveřím a vydá se za Rosalind. "Známe hranice jeho schopností! Rosalind svázala jeho sílu s někým jiným ještě předtím, než se narodil. Nikdy by mě nenapadlo, že by dokázala udělat něco takového. Nedovolím, aby to pokračovalo."Kami se pokoj zatočil pod nohama. Lynburni najednou vypadaly jako bledé zlaté skvrny. Jako kdyby byli vyrobení ze světla. "Nemusí to dál pokračovat?" zeptala se. "Existuje způsob, jak tohle zastavit?""Způsob, jak zrušit vaše spojení? Ano," řekl Rob. "A prosím tě, abys to udělala.""Jak-" začala Kami.Zároveň s ní ale mnohem hlasitěji Jared pronesl, "Ne."Kami přejela Jaredovi prsty po rameni: bylo napjaté, tvrdé a nepoddajné jako kámen, jenže kámen by pod jejím dotekem neucuknul. "Myslím, že si můžeme vyslechnout, co nám chce říct.""Ne!" zopakoval Jared. Vytrhnul se jí a otočil se na ní.Na okamžik byl jenom další Lynburn. Všichni teď zírali na ní. Rudá a zlatá stvoření, se zájmem vepsaným v očích a jediná věc, kterou teď chtěla udělat, byla utéct.Ale nemůžu utéct, nebo jo? zeptala se ho. A to je důvod, proč si myslím, že musíme vyslechnout tvého strýce a zvážit naše možnosti.Nechci žádné možnosti, řekl Jared.Teď se Kami naštvala. Jared říkal tyhle věci celou dobu, jako kdyby - jenže pak nic neudělal. Nezdálo se, že by se jí chtěl někdy dotknout. Tak proč takhle mluví? Mohla mu číst myšlenky, takže by jí mělo dávat větší smysl to, co dělá! "Jared a já si spolu potřebujeme promluvit. O samotě.""Proč?" zeptal se Ash. Jeho hlas byl neočekávaný v tomhle ztichlém pokoji. Pohled upíral na Kami. "Proč o samotě?" zeptal se. "Můžete si číst myšlenky.""Díky za upozornění. Sama bych si toho nevšimla," řekla mu Kami. "A ano, bylo by vážně fantastické mít mezi sebou tichou konverzaci, zatímco byste na nás všichni zírali." Vstala. Nedalo jí to moc velkou výškovou výhodu, ale i tak se podívala na Jareda a pak na Ashe. "Nic z tohohle nebyla Jaredova chyba. Nic z tohohle nebyla ani moje chyba. Můžete si myslet, že mi to může být jedno, protože nejsem čarodějka, ale já nestojím o to, aby mi někdo vyhrožoval nebo aby mě někdo ignoroval. A víte co? Jdu."Půjdu s tebou, řekl jí Jared.Dělej si co chceš, řekla Kami. Prošla kolem Roba a Lilian bez toho, aby se na ně podívala. Vyzařoval z ní takový vztek, že to působilo jako silové pole, protože Ash udělal krok zpátky a překvapeně zamrkal.Jared neustoupil, samozřejmě. Když Kami vyrazila z obýváku čarodějů, byl jí v patách.Když vyšla ze salonku a sešla pár schodů, zaváhala. Nechtěla jít zpátky do haly, plné střepů a ostrého větru. Pokoj, ve kterém teď byla, měl okno. Od podlahy ke stropu se rozprostírala světle žlutá okenní tabule. Za ní se rýsovala zahrada do krásných, hladkých linií.Kami přešla k bočním dveřím. Působily úzce a tmavě, oproti širokému, světlému oknu. Když sevřela kliku, zjistila, že je i tahle ve tvaru pěsti. Černé, železné klouby se až příliš tvrdě zarývaly do dlaně. Dveře se otevřely dokořán a do Kami se opřelo sluníčko. Cítila na vlasech a na kůži záplavu tepla.Když se vynořila z chladného panství, rozlila se jí tělem čistá úleva.Vyšla ven a opřela se zeď, která byla připojená k menší skalce. Podívala se na zem a uviděla Jaredův stín, který protnul ten její. Teprve pak zvedla hlavu a podívala se na něj.To tě nic z toho neděsí? zeptala se ho.Ne, řekl Jared. Ty jsi pro mě zdrojem všeho. Proč by se tím měla nějak měnit magie?Někdy cítím, že bych bez tebe ani nevěděla, kdo vlastně jsem, řekla Kami. Byla zoufalá. A někdy cítím, že ani ty nemáš ani potuchy o tom, kdo jsi."Vím, jaký bych měl být."Podívala se na něj, když promluvil. Čelist měl napjatou, oči sklopené. Vlasy mu padaly do čela a sklopené řasy vrhaly stín na jeho lícní kosti. Sluneční světlo dopadalo na jeho vlasy, takže vypadaly jako zlato, ale jeho tvář byla skrytá ve stínu."Nikdy nebudeš jako tvůj táta," řekla mu Kami. "Nikdy nebudeš jako on." Otevřela Jaredovi svojí mysl. Snažila se, aby se před ním otevřela jako kniha, aby mohl vidět její víru v něj jako jasná, rudá a zlatá písmena zářící na stránce.Kdo by tomuhle kromě tebe věřil? zeptal se Jared. A jak bych si mohl být jistý tím, že tomu věříš ty, bez tohohle?"Můžeš mi věřit," řekla Kami.Věřím ti. Ale nechápu, proč se chceš našeho spojení zbavit. Kami cítila, jak uvnitř něj zuří boj a viděla, jak polyká. Když tentokrát promluvil nahlas, jeho hlas zněl bolestivě. "Provedl jsem něco? Můžu-""Ne, Jarede," řekla mu Kami. Ne.Vyzařovala z něj zmatenost a bolest. Kami si nebyla jistá, jestli byl naštvaný na ní nebo na sebe, ale nezáleželo na tom. To byl ten problém. Kami se rozhlédla po podzimní zahradě. Rudé a zlaté listy na stromech vypadaly, jako kdyby byly větve obtěžkané pokladem. Podívala se zpátky na Jareda. Viděla, jak přesně zapadá do tohohle prostředí, stejně jako zapadal do lesa, když ho poprvé vzala k Plačícím jezerům, a když s ní vtipkoval o řece Sorrier.Řeka Sorrier byla, jak jinak, řekou čarodějů. Sorry-in-the-Vale bylo magické město v údolí. Tohle místo bylo vytvořeno pro něj. Sedělo k němu tak moc, že život ve městě byl pro něj jako jed, zatímco tohle město mu posílalo proudící moc do žil. Teď k té síle měla přístup. Podle Roba nad ním měla kontrolu. Mohla natáhnout ruku a dotknout se ho, stejně jako se mohla dotknout jeho mysli. Jenže ona nechtěla."Myslel jsem vážně to, co jsem ti řekl," ozval se pomalu. "U Plačících jezer. Kdybych to mohl vrátit, kdybych mohl všechno změnit, neudělal bych to. Nikdy tě nechci ztratit."Projela jím úleva, i když zmatenost uvnitř něj zůstala. "Takže-""Nemůžeme ztratit jeden druhého," řekla Kami. "Vím, že jsi skutečný a ty zase víš, že jsem skutečná já. Takže se navzájem ani ztratit nemůžeme. Myslím, že by stálo za to poslechnout si, co nám chce tvůj strýc říct. Neříkám, že to chci udělat. Jenom říkám, že by to stálo za úvahu."Jaredův hlas byl jízlivý: "Být odstřiženi?""Být pro změnu každý svojí vlastní osobností!" řekla Kami tiše. "Být sám sebou, aspoň jednou v našem životě." Odstrčila se od zdi a odstoupila tím od Jareda. Sledovala, jak se její stín odděluje od toho jeho a zároveň si budovala zdi ve svojí mysli a zakazovala mu jimi projít.Jared se na ní podíval. Když se od něj odtáhla, jeho oči zbledly a naplnily se znepokojením, jako vždycky, když prožíval nějaké intenzivní emoce. Už to věděla. Naučila se rozpoznat jeho nálady podle barev. Bylo to jako vidět šedou oblohu s blesky skrz okno.Dívala se do jeho tváře. Stíny mu na ní tvořily ostré úhly. Najednou měla tak živou myšlenku, že si mohla skoro představit, že je to skutečné: šla k němu skrz vlnící se trávu, cítila jeho tělo, tak oddělené a odlišné od toho jejího, jeho svaly a šlachy klouzající po její kůži. Představovala si, jak její prsty prsty přejíždí po teplé křivce jeho krku, jak k ní pomalu sklání hlavu.Jenže to nemohla udělat, když před ním musela skrývat všechny svoje pocity: tohle nebylo tak, jak jí kdysi vyprávěli. On nebyl kluk, se kterým by se cítila volná a bez možnosti jakéhokoliv návratu. Pro ní neexistovala možnost jak od něj utéct. Lidé nebyli určeni k tomu, aby se spolu takhle svazovali. Nevěděla, jak to měla dál vydržet."Pamatuješ si, na co ses mě zeptal, když jsme se setkali potřetí?" zeptala se ho. "Jestli spolu nezačneme chodit."Jared neodpověděl, ale jeho oči nabraly šokovanou stříbrnou barvu."Když přerušíme naše spojení," řekla, "budu pro." I s jejími vztyčenými zdmi, cítila jeho zlost. Samozřejmě, napadlo jí, samozřejmě, že když řekne něco takového, naštve ho tím. Přemýšlela, co cítil. Snažila se vstřebávat jeho pocity, které k ní nějak zabloudily skrz její zdi."Přál bych si, abys tohle nikdy neřekla," řekl. "Je to jako vydírání.""Ne. Je to, jako kdybys pro mě neměl žádné jiné využití, kromě našeho spojení," řekla Kami. "Bez tohohle, co bych pro tebe byla? Jenom nějaká obyčejná holka. Není na mě vůbec nic zvláštního." Vzpomněla si, jak jí poprvé uviděl. Nijak ho neokouzlila. Odvrátila od něj pohled a viděla ptáky odlétající ze stromů. Odlétali, aby se vyhnuli hněvu kouzelníka, nebo odlétali proto, že už se blížila zima?"To je blbost," řekl Jared jenom. "A celý tenhle rozhovor je směšný. Je tu vrah na útěku. Kdybych s tebou nebyl spojený, umřela bys v té studně. Nemůžeme si dovolit zrovna teď přijít o naše spojení."Kami si všimla, že fakt, že tu byl nějaký čaroděj, který vraždil lidi, byl pro Jareda velkou úlevou. Vzpomněla si na Nicolu Prendergastovou a necítila nic, kromě zuřivosti."Takže ho teď prostě potřebujeme," řekla chladně. "Můžeme ho přerušit později. Chci zjistit, jak se to dělá." Otočila se k němu zády, a než jí mohl něco odpovědět, odkráčela zpátky přes zahradu k železným dveřím s obrázkem utonuté ženy, a pak kamennými chodbami ke schodišti, které vedlo k salonu.Kamennou místností se ozýval hlas Lilian Lynburnové. "Takže teď už víme o Jaredově síle, ale nemáme ani nejmenší ponětí o tom, kdo vraždí lidi v mém městě."Kami se zastavila. Jared byl vedle ní. I přes to, jak zdrcená a vzteklá se cítila, natáhla se k němu svojí myslí a on jí přijal. Stáli u schodů pod světlem ve tvaru uvězněné hvězdy a uklidňovali se navzájem svými myšlenkami tak, jak to dělali celé roky předtím, když si vyměňovali ukolébavky přes oceán.Jaredova rodina celou dobu věřila, že to on zavraždil Nicolu.