Unspoken - přepis :)

3.kapitola

TAJEMSTVÍ V LESE

První číslo Čmuchala vyšlo o dva dny později. Byl to obrovský úspěch. Kami to ani moc nepřekvapilo, když celou přední stranu tvořila fotka Angely. A protože se Angela potulovala kolem a tvářila se, jako kdyby se zrovna chtěla procvičit tím, že někoho kopne do čéšky, všechny komplimenty dostala Kami."Vážně se mi líbil ten váš článek o kriketovém táboře," řekla jí Holly Prescottová. Druhá nejhezčí holka na škole. Držela s Kami krok, zatímco si razila cestu přecpanou chodbou, po konci školy. "Kolik bylo těm dětem? Jedenáct?""Devět," řekla Kami. "Ale zlobili jako teenageři."Holly se zasmála. Vždycky byla na Kami hodná, ale protože se většinou poflakovala s nějakým klukem, nebo někdy i s několika kluky najednou, nikdy se z nich nestaly kamarádky. "Mám pár nápadů na články," nabídla Holly, čímž Kami překvapila.Kami na chvíli zaměstnala myšlenka na to, kolik výtisků by se udalo, kdyby v nich byla fotka zelených očí Holly, spolu s jejími nebezpečnými loknami. "Co je to za nápady?" zeptala se a usmála se.Holly jí úsměv vrátila a přitiskla si knížky k hrudi. Ross Phillips se zastavil a očividně si přál, aby mohl její učebnicí biologie. "No, víš, mám motorku," řekla. "Jela jsem po Sheperd's Corner a zatáčela jsem u lesa, víš kde to je? A tam na cestě ležel mrtvý jezevec.""Na Corneru jsou přejetá zvířata celkem často," řekla Kami, protože nevěděla, co jí tím chce Holly říct."Jo. Jenže toho jezevce nesrazilo auto. Myslím tím, jela jsem na motorce, moc dobře jsem si ho neprohlídla, ale pořád jsem ho viděla líp, než někdo v autě. Byl rozřezaný."Kami sebou cukla. "Cože.""Já vím," řekla Holly. "Možná jsem se spletla, ale tohle mě hrozně štve. Začala jsem přemýšlet o tom, že jestli nějaké příšerné děti zranily nějaké zvíře, byl by dost chytrý tah dát ho na Corner tak, aby to vypadalo, že ho přejelo nějaké auto. Aby to vypadalo, že to je ten důvod, proč umřelo."Nějaký jemný náznak, možná ten, že Kami vypadala, že bude každou chvíli zvracet, donutil Holly zastavit a změnit na celou věc názor. "Asi jsem paranoidní," řekla rychle. "Bože, musíš si o mně myslet, že jsem divná. Podívej, zapomeň na to, jo?""Mám dům hned vedle lesa," přemýšlela nahlas Kami. "Během dne i noci slyšíme, jak někdo křičí. Probouzí to i moje brášky. Už jsem o tom přemýšlela. Podívám se na to. Díky, Holly."Holly vypadala napůl šťastně a napůl vyděšeně. "Žádný problém," zamumlala.Nechala Kami v horní části schodů, mávla na ní a zamířila ke svojí motorce.Z místa, kde stála, mohla Kami vidět hlavu Ashe Lynburna, který se skláněl nad otevřeným motorem černého elegantního auta. Vypadalo draze, ale určitě nebylo mladší, než dvacet let. Vypadalo to, že s ním má nějaký problém. Sešla po schodech a zamířila za ním. "Problémy s autem?"Ash se praštil hlavou o kapotu. "Ach, čau, Kami," řekl a usmál se na ní, i když měl nejspíš díky ní otřes mozku. "Ne, žádné problémy. To auto by nejdřív muselo nastartovat, aby tu mohl být nějaký problém."Kami udělala krok dopředu, aby se podívala na motor. Když byla ještě dítě, její babička se rozhodla, že je jich automechanik šmejd a sebe a Kami naučila základy automobilového servisu. Od chvíle, kdy Sobo umřela, byla v rodině jediná, kdo uměl doma cokoliv opravit. "Žádný problém," řekla. "Máš tu uvolněný drát. To opravíš lehce." Kami se naklonila dopředu a zatáhla za problémový drát.Ash ostře a frustrovaně vydechnul. "Jasně. Jsem idiot."Kami se odtáhla a on se na ní podíval od motoru auta. "Promiň, zkusíme to znovu, jo?" řekl. "Díky. Mám sice naprosto příšernou náladu, ale vážím si toho.""To je v pohodě," řekla Kami. "I když bych od tebe na oplátku taky chtěla jednu laskavost. Protože jsi mi zatím nedal všechny usvědčující informace, pořád toužím po rozhovoru s tebou. Chci, abys mi pomohl napsat článek o stěhování zpátky do Anglie.""Stěhování zpátky?" zeptal se Ash. "Ještě jsem ani nebyl na světě, když moji rodiče odjeli.""Ten článek má pořád pracovní název Návrat Lynburnů," informovala ho Kami. "Nafotíme pár fotek tebe na panství nahoře na kopci. Máš nějakou staromódní bílou košili? Možná by sis jí mohl vzít na sebe. A možná bys mohl být mokrý, jako kdybys právě plaval v jezeře."Ash se zasmál. "A v jakém jezeře by to mělo být?""V jakémkoliv. V lese jsou dvě jezera. Ale na tom nezáleží.""Utáhnout drátek v autu, to nebyla zas až taková laskavost," řekl Ash. "Jestli mě chceš v mokré bílé košili, budeš pro mě muset udělat ještě něco jiného."Kami na něj zvedla obočí. "Vážně?""Ukážeš mi to tu?" navrhl Ash. "Slyšel jsem, že je tu místo, co se jmenuje u Claire a je to tam fakt skvělý. Uh, má tě máma pod hodně přísným dohledem?"Kami se nechala zviklat jeho uvolněným šarmem. "Hrozně mě zanedbává. Je to tak trochu tragický příběh."Ashovi se rozzářily oči. "Výborně."Kami měla v celém svém životě jenom jednoho kluka. Claud byl vysokoškolák a byl to kamarád bráchy Angely. Hrozná chyba s kozí bradkou. Někdy si o ní kluci mysleli, že je roztomilá. Ale někdy, když si jí měřili pohledem, jí evidentně shledali moc baculatou nebo divně oblečenou nebo -což bylo vždycky riziko- jako někoho, kdo slyší ve své hlavě hlasy.Určitě nebyla zvyklá na pozornost od takhle hezkých kluků. Odvrátila pohled od Ashe a podívala se dolů, na štěrkové parkoviště. "Takže," řekla a snažila se udržet si nenucený tón, "proč máš příšernou náladu? Někdo tě ve škole šikanuje? Se mnou o tom můžeš mluvit, vím jaké to je. Každý je hnusný na krásnýho kluka, co žije v obrovském panském sídle.""Moje teta a můj bratranec se k nám stěhujou," řekl Ash. Jeho hlas nabral svůj obvyklý lehký tón. "Pořád ještě řešíme jeho studium na týhle škole, takže jsi ještě určitě neměla tu pochybnou čest potkat ho. Moc spolu nevycházíme."Kami vzhlédla a uviděla, jak jí Ash studuje. Znovu měl ve tváři jeho obvyklý milý výraz. "S dovolením znovu zmíním tvůj obrovský dům," řekla Kami. "Ubytuj toho blbce v jižním křídle a několik týdnů ho neuvidíš. Nebo ho zamkni do podkroví. Zákon sice nebude na tvojí straně, ale formální precedent jo."Ash vypadal trochu zmateně, ale i tak se jejímu vtipu zasmál. "Vezmu to v úvahu. Můžu ti nabídnout odvoz domů?"Ne. Moc tvému autu nevěřím, kámo," řekla mu Kami. "Slyšela jsem, že si s ním měl nějaké problémy."Na její cestě domů vždycky mluvila s Jaredem. Natáhla k němu svojí mysl, když opustila školní bránu. Upozornila ho, že až se příště ozvou výkřiky v lese, půjdou to prozkoumat.Ani jeden z nich nezmínil jejich poslední rozhovor.Té noci byla Kami nervózní. Čekala na výkřik a snažila se nemyslet na Jareda. Důsledkem toho bylo, že nemohla spát. Proto strávila druhý den potácením se z třídy do třídy. Angela vzdala zjišťování, co se děje a jenom jí vedla správným směrem po chodbách. Kami se ulevilo, když zazvonil poslední zvonek a ona mohla doklopýtat až domů.Ale její den ještě neskončil. Její otec jí pozdravil u dveří a zeptal se, jestli by mohla pohlídat mladší brášky, než dokončí svůj velký projekt. Tak se Kami rozhodla být užitečná. Naštěstí Ten i Tomo skončili před televizí a ona se mohla nechat unášet spánkem, a hned se zase budit, zatímco se choulila u okna.Mysl Kami se stočila Jaredovým směrem. Tentokrát mezi nimi nebyly bariéry, které vždycky vytvořila. Nemohla si pomoct. Pořád musela myslet na to, jak brzy by ho mohla ztratit a neúmyslně se s ním spojovala. Kdyby zmizel, konečně by se přestala rozptylovat v těch nejdivnějších chvílích a byla by trochu víc normální. Její máma by byla ráda. Každý by si myslel, že je to pro ní to nejlepší. Jenže Kami si nemyslela, že je tohle pro ní to nejlepší. Ne, když pokaždé, když jenom pomyslela na to, že ztratí Jareda, její srdce bilo rytmem naprostého zoufalství a nedokázala myslet na nic jiného, jenom na to, jak moc jí bude chybět.Kdyby na něj myslela, jako na skutečného, bylo by to něco jiného. Zničení vazeb mezi nimi by jeho život udělalo lepší. Zvládla by to.Napadlo mě, že možná ..., řekla Kami a myslela jenom na to, co by pro něj bylo nejlepší. Musel vědět, že si je jistá tím, co říká. Možná by pro tebe bylo lepší, kdybys udělal, co chce tvoje máma. Možná je to správná věc.To je mi ukradený.Příliš mnoho zdí mizelo s jejich společným strachem. Všechny jejich pocity pronikaly kanálem mezi nimi. Měla by se stáhnout. Za chvíli.Nechci být zdravý. Nechci být normální, řekl Jared. Chci jenom tebe.Kami si opřela tvář o chladné okno. Bylo to, jako kdyby byl na chvíli skutečný. Jako kdyby byl blízko a dělilo je od sebe jenom to okno. Bariéry mezi nimi zmizely.Pak se Tomo zasmál něčemu v televizi. Kami se vrátila zpátky do skutečného světa a zasmála se spolu s Tomim. Všimla si vážného pohledu, skrytého za brýlemi, který jí věnoval Ten. Zpátky doma.Tu noc Kami znova vzbudil křik. Divoce vylétla ven z postele, díky čemuž srazila z nočního stolku na zem budík a její nejnovější detektivku, The Nefarious Mezzanine. Pak zavrhla nápad převléct se z pyžama a vzala do ruky baterku. Byla přesně tam, kde jí nechala. Vklíněná mezi knihami a její lampičkou.Popadla kabát, strčila nohy do bot a vrhla se dolů po schodech. Bála se, že by křik mohl přestat dřív, než se tam dostane.Dveře domu měly tendenci se zasekávat. Teď se ale závora hladce zvedla a dveře se otevřely.Cítila ve vlasech noční vzduch.Jarede, řekla Kami a natáhla se po jeho vědomí. Chceš zažít nějaký vzrůšo?Musíš se vůbec ptát?Kami byla stejně ráda, že tam byl. Vyšla na zahradní cestu a opatrně za sebou zavřela dveře. V místě, kde jejich zahrada končila, začínaly lesy. Byl skoro podzim a stromy byly pořád ještě obrostlé listy. Jejich koruny byly nahnuté a uzavřené, jako kdyby ukrývaly nějaké tajemství. V temnotě, která všude kolem ní byla, nic neviděla. Rozsvítila baterku a kruh světla konečně našel svojí cestu do lesa.Kami vyrazila. Noc tu byla jiná. Jako kdyby stromy, nad její hlavou, dávaly vzduchu úplně jinou váhu. Křik tu byl slyšet slaběji. Byl to vzdálený zvuk, ale když se do něj doopravdy zaposlouchala, došlo jí, že slyší skučení. Nevěděla, jak si tohle mohla splést s dětským křikem.Kami spěchala. Přeskakovala klády a její boty se bořily do listí ještě předtím, než na ně stačila namířit baterkou.Tomu skřeku by bylo fajn se vyhnout, řekl Jared. Čím víc se přibližovali, tím byl napnutější. Měla pocit, jako kdyby kolem ní ochranitelsky omotal paže.Ten zvuk byl příšerný. A byl tak blízko.Já se tomu ale nechci vyhnout, řekla Kami. Vklouzla rukou do kapsy kabátu a nahmatala vedle klíčů svůj telefon, zatímco běžela dál. Chci je chytit při činu.Kami se sehnula. Jenom těsně prošla pod nízkou větví, která jí skoro praštila do hlavy. Málem upustila baterku. Nakonec jí ale zvedla výš a její světlo ozářilo široký prostor před nimi.Křik najednou ustal.Žlutý kruh světa odhalil stěnu před nimi.Byla z drsného, neopracovaného dřeva a celá zeď byla trochu nahnutá. Pořád to ale byla zeď. Zatímco se Kami blížila, byla schopná rozeznat tvar něčeho, co připomínalo zchátralou chatu nebo nějaký přístřešek. Něco tam ale bylo.Když došla před dveře, najednou se jí do hlavy vplížila myšlenka, chladná a nebezpečná: Co když tohle místo bylo postavené speciálně pro tohle?Kami, uteč, nařídil jí Jared.Kami chtěla utéct, ale nemohla. Ne, dokud nezjistí pravdu. Pomalu se plížila dopředu.Kami, tak aspoň utrhni větev z nějakého stromu, aby ses mohla bránit!Můžu bojovat i holýma rukama, když to bude nutné, řekla Kami. Položila dlaň na měkké, zvětralé dřevo dveří domu.Pod jejím dotekem se otevřely.Vevnitř byly svíčky, nějaké pořád hořely, nějaké byly sfouknuté. Jejich vosk byl pořád horký a tekutý. Na stole byla bílá látka. Na ní ležela liška. Byla mrtvá. Celá látka byla potřísněná krví. Kami věděla, že kdyby se dotkla krve, byla by ještě teplá, stejně jako vosk.Najednou ucítila Jaredův strach, ostrý jako čepel. To, víc než cokoliv jiného, Kami skoro donutilo začít panikařit.Kami, uteč!Ještě nemohla běžet. Zvedla baterku v jedné ruce a tou druhou vytáhla telefon. Snažila se udržet obě ruce v klidu. Pak začala fotit.Nakonec se rozběhla. Klopýtala pryč mnohem rychleji, než sem přišla. Pokračovala zpátky nocí do bezpečí domova. Cestou zavolala policii.