A co když to bylo takhle...

6. Trpasluj

„Vůbec se mi to tady nelíbí," mračila se Gilraen, když skupina vstoupila velkými dveřmi do Morie.

„Ve vzduchu se nese něco zlého..." přemýšlela nahlas Ireth a snažila se prohlédnout velký sál, který byl ale zahalen černou tmou.

Ostatní na jejich názor nereagovali a okouzleni Gimliho řečmi o pohostinnosti trpaslíků postupovali dál do tmavé místnosti.

Teprve, když Gandalf kouzlem rozsvítil konec své hole, sál ozářilo jasné bílé světlo a všichni spatřili, co se za skálou nachází.

„Tohle není důl. To je hrobka," prohlásil Boromir.

A měl pravdu: Celý sál byl zdevastovaný a všudypřítomný prach a pavučiny naznačovaly, že už je v tomto stavu dlouhou dobu. Dál do dolu vedly z velké části rozbořené kamenné schody, jinak bylo vše v místnosti úplně zničené. Nejhorší pohled se naskytl, když světlo osvítilo zem pod nimi. Všude kolem ležela těla zabitých trpaslíků, ze kterých zůstaly pouze kostry oblečené do válečnické zbroje.

„Ne! Ne! To není možné..." začal naříkat Gimli a pobíhal od jednoho mrtvého trpaslíka ke druhému.

Legolas se k jednomu z nich sehnul a vytáhnul z jeho hrudi černý šíp. „Skřeti!" zvolal rozhodně.

Všichni okamžitě tasili své zbraně, včetně Ireth s Gilraen, a připravili se k obraně.

Ireth zrovna soustředěně pozorovala tmu, ve které se ztrácely jediné schody v místnosti, když v tom zaslechla křik.

Rychle se otočila a uviděla, jak něco uchopilo Froda za nohu a tahalo směrem k černému jezeru.

Hobiti drželi svého přítele za ruce a snažili se ho dostat ze sevření jakéhosi slizkého chapadla. Podařilo se jim ho utnout a jeho zbytek zmizel v jezeře.

Ihned po tom se však voda rozvířila a uprostřed se objevila obrovská chobotnice.

Vystřelila další chapadla a odstrčila tři z hobitů stranou. Pak jedno z nich opět vzalo Froda za nohu a ten se rychle ocitl vysoko nad zemí.

Aragorn s Boromirem se k hobitovi snažili skrz další chapadla probojovat, zatímco Ireth a Legolasem stříleli na monstrum jeden šíp za druhým.

Gilraen se podařilo dostat se k Samovi, Pipinovi a Smíškovi a bránila je před dravými chapadly svým velkým mečem.

Konečně se Aragornovi podařilo useknout chapadlo, které drželo Froda, a ten mu spadl do náruče.

„Do dolu!" zavelel Gandalf a nemusel ostatní dlouho přemlouvat.

Ireth s Legolasem se neustále snažili setřást chobotnici, ale jejich šípy jí ještě víc rozčílily. Když se pokusila dostat se za nimi do dolu, narazila do skály, která zavalila celý vchod.

Chvilku byla tma, ale pak Gandalf opět rozsvítil svou hůl a všechny varoval před nebezpečím, které na ně v Morii číhá na každém kroku.

„Alespoň tahle potvora zůstala venku," prohodila s úšklebkem Gilraen a hobiti souhlasně přikývli. Za velkou hromadou kamenů se ozýval strašlivý řev chobotnice, které zrovna utekla kořist.

Skupina se nakonec po polorozbořených schodech vydala do tunelů rozsáhlého dolu. Vedl je Gandalf, který jako jediný znal cestu.

Postupovali celkem rychle, ale potichu, jelikož nechtěli, aby něco zaregistrovalo jejich přítomnost.

Čím hlouběji se dostávali, tím více byli ohromeni velkolepostí Morie a nemohli uvěřit tomu, v jak špatném je stavu. Proslulé mosty, stavěné zručnýma rukama trpaslíků, byly na spadnutí a jedinečný systém šachet, vedoucích hluboko do země, se také nedal používat.