A co když to bylo takhle...

8. Co bude dál?

Družině se podařilo opustit doly Morie dřív, než je skřeti dohnali. Venku byl stále den, i když se pomalu uchyloval ke konci. To jim pomohlo alespoň na vytvoření malého náskoku před skřety, kteří se neodvážili vylézt na světlo. Bylo však jisté, že až slunce zapadne, nepřátelé se za nimi vydají. Proto se snažili dostat co nejdále od Mlžných hor a mířili do rozlehlé oblasti Rhovanion, neboli Divočiny.

Zastavili se až na rozlehlém vrcholku skalnatého kopce, pod kterým se nacházel Lórienský les. Potřebovali si na chvilku odpočinout a rozhodnout, jak budou pokračovat dál.

Gilraen, která spolu s Aragornem a Boromirem doteď vedla skupinu, si prohlížela okolí a snažila se přijít na jiné myšlenky. Po chvilce si sedla vedle Pipina a Smíška a snažila se je utěšit.

Hobiti nesli ztrátu Gandalfa nejhůř a vypadalo to, že nebudou schopni pokračovat dál. Z jejich očí tekly slzy a celí se třásli, proto je Gilraen pevně objala a oni se k ní ihned přitiskli.

Ani jindy vyrovnaní elfové neskryli svůj smutek. Legolas pozoroval své přátele a stejně jako oni, nemohl uvěřit tomu, co se stalo.

„Legolasi, zvedni je," řekl pevným hlasem Aragorn, ale i v jeho tváři byl zármutek.

Legolas ho poslechnul, ale ozval se Boromir, který s Hraničářem nesouhlasil. Nerozuměl tomu, že se je snaží Aragorn ochránit a dostat je co nejrychleji na bezpečnější místo.

Zatímco se spolu muži bavili, vydal se Legolas za Ireth, která stála stranou ode všech. Byla k nim otočená zády a hleděla do dáli.

„Není to tvá vina..." promluvil k ní, jako by jí četl myšlenky.

Ireth se na něj mlčky otočila. Po tváři jí stékala slza a v jejích tmavých očích se skrývala obrovská bolest.

„Mohla jsem mu pomoct," odvětila tiše a v jejím hlase byla také hořkost.

Legolas se jí pokusil vzít za ruku, ale ona se od něj odtáhla a on provinile sklopil zrak.

„Nikdo z nás mu nemohl pomoct," řekl po chvilce přesvědčeně.

Jejich pohledy se opět střetly a Legolas se snažil v tom jejím najít znamení, které by mu umožnilo zeptat se na otázku, která ho trápila již od chvíle, kdy se Ireth pokusila postavit Balrogovi.

Mezitím se Aragornovi podařilo přesvědčit Boromira, že je nutné dál pokračovat s cestě a společně s Gilraen a Gimlim pomohli hobitům vstát.

Jakmile však byli schopní dál pokračovat, přihnala se Gilraen rozhořčeně k Ireth.

„Odkud tě ten démon znal?" vykřikla, když k ní pochodovala. Vyrušila při tom Legolase, který se chtěl zeptat na to samé, jen trochu vlídněji.

„To je má věc," odvětila jí stroze a v klidu jí obešla.

Gilraen to ještě víc rozčílilo, a tak vytáhla svůj meč a pohrozila jím.

„Ne, je to věc nás všech," procedila skrz zuby. „Jsi snad na straně zla, elfko?" zamračila se na ní.

V ten okamžik se Ireth na místě otočila a namířila svůj luk přímo na Gilraen.

„Dej si pozor na to, co říkáš," upozornila jí chladně.

„Tak co si nám zatajila?" odvětila překvapeně Gilraen. To, jak rychle na ní Ireth napnula svůj luk, jí trochu vyvedlo z míry.

„Dost!" ozval se přísně Aragorn a stoupnul si mezi ně. „Složte zbraně, hned!" přikázal a po chvilce napětí ho obě poslechly.

Ostatní je jen mlčky pozorovali a čekali, co se stane.