A co když to bylo takhle...

14. Sbohem, Zlatý lese!

Nastal čas odjezdu.

Všichni členové Společenstva měli již sbaleno a skládali si všechny své věci do tří dlouhých člunů, které jim věnovali Pán a Paní Lórienu, jako dárek na rozloučenou. Spolu s nimi také každému darovali zelený plášť se sponou ve tvaru lorienského listu, který podle elfů ochrání nejen před nepříznivým počasím, ale také poslouží, když jeho majitel nechce být viděn. Mezi nezbytné věci patřily zásoby jídla a vody na cestu. Nejzajímavější pro všechny kromě Legolase, který tuto potravinu dobře znal, byl elfský cestovní chléb – lembas, známý tím, že dodá potřebnou energii a vydrží mnoho dní čerstvý.

Když všichni nastoupili do dřevěných člunů a připravili se k vyplutí, všimli si, že proti proudu, zde ještě mírné řeky, pluje menší bílá loď ve tvaru labutě.

Byla překrásná, vyrobená z nejkvalitnějšího dřeva těmi nejlepšími elfskými tesaři. Na ní spatřili lady Galadriel s lordem Celebornem po jejím boku.

Paní Zlatého lesa pokynula rukou, aby je následovali. Připluli k ostrovu, na kterém vystoupili z lodí a lady Galadriel všechny členy Společenstva pozvala na poslední hostinu, aby se s nimi mohli řádně rozloučit.

Na zeleném ostrově je čekalo bohaté pohoštění, které všechny potěšilo a mockrát za něj lady Galadriel děkovali.

Připojila se k nim také Ireth, kterou nikdo od brzkého rána neviděl. Už se obávali, že jí neuvidí a nestihnou se s ní rozloučit, a tak byli všichni rádi, když se objevila.

Společně pojedli a poté každému členovi Společenstva věnovala lady Galadriel poslední dar, který byl pro každého jiný.

Frodovi dala lahvičku obsahující světlo Eärendilovy hvězdy, Sam dostal krabičku se semenem mallornu a elfské lano vyrobené z hithlainu, Pipin a Smíšek dostali stříbrné opasky se sponou v podobě květiny a noldorské dýky, Boromir zlatý opasek, Aragornovi pochvu pro jeho meč, Legolasovi dlouhý a silný luk, Gilraen darovala medailon, uvnitř kterého byla drcená sušená rostlina Lissuin, jejíž vůně má moc konejšit srdce a nikdy nevyprchala. Gimlimu nechala na vybranou, jaký dar by si přál.

Trpaslík se nejdříve zdráhal, ale nakonec si i on přál dar na památku od elfky, která ho svou krásou a přívětivostí naprosto okouzlila. Řekl si o jeden vlas z jejích zlatých pramenů. Lady Galadriel mu darovala tři, za což od Gimliho získala ještě větší přízeň a oddanost.

Nakonec však přišlo to nejtěžší – loučení s elfy a Zlatým lesem samotným. Společenstvo opět nastoupilo do svých člunů a s přáním šťastné cesty se s nimi elfové loučili.

„Sbohem, moji milí cestovatelé. Ať vás neustále ochraňují Valar a dojdete k cíli vaší výpravy..." popřála jim nakonec lady Galadriel a spolu s lordem Celebornem a Ireth je pozorovali, dokud po proudu Velké řeky navždy nezmizeli.

***

„Rozhodla ses neříkat svým přátelům o svém původu... Budiž, je to tvé rozhodnutí. Teď však musíš přijmout a naplnit své poslaní, které ti osud připravil..." promluvila lady Galadriel k Ireth, když se elfové pozdě odpoledne vrátili do hlavního města a sídla pánů Lórienu, Caras Galadhon.

„Jsem připravená," uklonila se Ireth a poté vzhlédla k vysoké elfce.

Galadriel se pousmála a vstala ze svého křesla. Přešla na druhou stranu místnosti a otevřela velkou truhlu, ze které vyndala menší truhlu zdobenou různobarevnými drahokamy. Přistoupila s ní k Ireth a s vážným výrazem jí otevřela.

Ireth zalapala po dechu. Nemohla uvěřit tomu, co leželo na červeném polštáři uprostřed truhly. Myslela si, že tu věc nikdy v životě nespatří, žila v domnění, že to byla pouhá legenda, o které se mezi elfy i lidmi vyprávělo mnoho příběhů. Teď však s úžasem vydechla: „Aeglos..."