A co když to bylo takhle...

15. Sen nebo skutečnost?

Ireth se hrůzou probudila a s trhnutím se rychle posadila.

Když si její oči přivykly na tmu, která jí obklopovala, zjistila, že se nachází v komnatě, kterou jí nechala přichystat lady Galadriel.

Byla to stejná komnata, která jí patřila, když byla v Lórienu před mnoha lety poprvé. Nebyla velká, po pravé straně od vchodu se nacházela velká postel z tenkého, ale pevného bílého dřeva s nebesy, naproti posteli stála velká skříň ze stejného dřeva, ve které bylo oblečení pro každou příležitost. Dále v ní byla káď na vodu, sloužící k mytí, a velké okno s jemnými bílými závěsy. Díky tomu, že byla celá komnata sladěná do světlých barev, působila velice elegantně a útulně.

Jakmile se Ireth trochu rozkoukala, uvědomila si, že vše, co ještě před chvilkou viděla, byl pouze špatný sen. Již uklidněná se zvedla z postele, postavila se k velkému oknu a se zrakem upřeným na noční zahradu osvětlenou bílou září měsíce přemýšlela, proč se jí sen zdál.

Noční můry mívala jako malá často, ale postupem času zmizely. Viděla v nich stále to samé - svého otce, umírajícího na následky těžkého zranění, svou matku, běžící po chodbě, pronásledovanou zuřivými skřety a sebe, jako křičící novorozeně, které netušilo, v jakém nebezpečí se nachází.

Tyto sny vždy končily stejně – matku s dítětem polapili a odvedli je do místnosti, kde čekal vysoký Skirit s černou kůží a prázdnýma černýma očima bez bělma, který nelítostně podřízl elfce hrdlo a poté se vrhnul na nemluvně. V okamžiku, kdy čepel jeho meče probodla bezbrannému dítěti tělíčko, se Ireth s leknutím probudila.

Dnes to však bylo jiné. Matce se podařilo dítě dostat do bezpečí, čímž mu zachránila život. Stalo se přesně to, co před mnoha a mnoha lety v Šedých přístavech, ale na konci se objevilo něco, co se nikdy nestalo, ale přeci to bylo jako skutečné....

Dospělá Ireth se procházela po neznámém lese, když si všimla zvláštního předmětu, napůl schovaného v opadaném listí. Přišla blíž a zjistila, že to je skřetí hlava. Najednou se kolem ní objevilo několik dalších mrtvých skřetů, zabitých v boji. To špatné však přišlo v okamžiku, kdy mezi skřety objevila i své přátele. Leželi nehybně, bez známek života. Byli tam všichni – Aragorn, Boromir, Gilraen, Frodo, Sam, Smíšek, Pipin, Gimli i Legolas. Rychle k nim přiběhla ve snaze jim pomoct, ale na to bylo příliš pozdě. Její srdce zasáhla obrovská rána, jako by ho proklálo tisíc šípů, okamžitě se zhroutila na kolena a začala plakat. Slyšela, že k ní někdo zezadu přichází, ale neotáčela se. Věděla, že Skirit přišel dokončit své dílo. V okamžiku, kdy jí jeho meč proklál srdce, se probudila.

Zamyšleně se odvrátila od svých snů zpět do skutečnosti, ale ještě předtím se jí v hlavě ozval známý hlas, který jí nabízel pohled do Zrcadla.

Neváhala a vydala se ze své komnaty do zahrady k vodopádu, u kterého se kouzelné vodní zrcadlo nacházelo.

Když přišla, lady Galadriel na ní již čekala a aniž by promluvila, pomalu nalila vodu ze džbánu do stříbrné nádoby.

Jakmile svou práci dokončila, přistoupila Ireth blíž k Zrcadlu a zadívala se na klidnou a průzračnou hladinu.

Téměř okamžitě se začaly objevovat střípky z její minulosti, které rychle přešly v současnost, až se objevila i možná budoucnost. Jednalo se o krátké úseky, ale dobře poznala své přátele, které v jakémsi lese napadli skřeti, přesně jako v jejím snu. Snažili se ubránit útoku skřetů, kteří byli proti nim ve velké přesile. Rychle se jí promítaly tváře všech. Byla v nich beznaděj a zoufalství - tento boj nemohli vyhrát. Skřeti je obklíčili a namířili na ně několik kuší, připravených k výstřelu. Jako poslední zahlédla sklíčenou tvář Legolase, pak se vše se najednou rozplynulo a hladina se opět uklidnila.

Ireth se podívala na lady Galadriel, která jako by jí četla myšlenky, vážným hlasem promluvila: „Životy tvých přátel mohou, ale nemusí být v ohrožení... Je pouze na tobě, jestli se jim vydáš na pomoc..."

„Zdál se mi podobný sen... Nemohu to nechat být. Nikdy bych si neodpustila, kdyby se jim něco stalo..." odvětila Ireth rozhodně.

„Dobrá.... Doprovod ti bude dělat několik zdatných bojovníků, kteří ti pomohou tvé přátele najít," usmála se na ní.

„To není nutné, zvládnu to sama..."

„Nepochybuji o tvých schopnostech, ale vůdce Skiritů, Garrot, se probudil z dlouhého spánku a zjistil, že jsi na živu. Jistě už vyslal mnoho svých špehů, aby tě našli a přivedli k němu," oznámila jí.

Ireth již dál nic nenamítala, protože věděla, že kdyby jí Garrot teď našel, neměla by proti němu žádnou šanci. Kopí Aeglos je rozdělené a jedna část chybí...

***

Za svítání se Ireth po probdělé noci přichystala na cestu za svými přáteli. Měli před ní jednodenní náskok, a tak musela cestovat rychle a s minimem zátěže.

Na sobě si měla úzké kalhoty z pevné látky světle zelené barvy zastrčené do světle hnědých kozaček sahajících těsně pod kolena. Vrchní díl jejího oděvu tvořila halenka stejné barvy jako kalhoty a přes ní vzadu šněrovaný hnědý korzet s vyšitými elfskými znaky. Její úzký pas byl ještě zvýrazněný světle hnědým páskem, na kterém visel elegantní meč. Přes ramena měla přehozený dlouhý tmavě zelený plášť s kapucí a u krku sepnutý sponou ve tvaru Lórienského lístku. Na zádech měla upevněný toulec se šípy a dlouhý dokonalý luk z nejkvalitnějšího dřeva zdobený elfskými ornamenty a symboly. Aeglos, nebo spíše jeho část, si připevnila na lýtko a zastrčila do vysoké kozačky, aby nebyl nikomu na očích.

Její po pas dosahující světlé, vlnité vlasy byly volně rozpuštěné, jen kolem uší měla zapletené dva pramínky, které se vzadu na hlavě spojovaly, a tvořily jeden dlouhý cop.

I přes to, že se snažila vypadat nenápadně, bylo na ní něco neobyčejného a vznešeného.

Když byla připravená na cestu, vydala se na místo, ze kterého včera odplouvali její přátelé. Již tam na ní čekalo pět elfských bojovníků a Pán s Paní Zlatého lesa.

Mezi elfy poznala Rúmila a Orophina, bratry Haldira, a ihned k nim přistoupila.

„Haldir s námi nepůjde?" zeptala se jich. Myslela si, že bude její dobrý přítel trvat na tom, aby jí doprovázel.

„Musí hlídat severní hranice Zlatého lesa, ale poslal místo sebe nás, abychom vás ochránili, má paní," odpověděl starší Rúmil, výborný bojovník a skvělý stopař.

„Snad to nebude třeba..." usmála se na ně a dodala: „Nemusíte být tak formální, pro své přátele jsem Ireth."

„Lady Galadriel nás informovala o vašem původu, má paní. Proto si vás vážíme a je nám ctí vás doprovázet..." sklopil hlavu na znamení poklony.

„Dobrá, cením si toho, že budu mít po boku tak výborné bojovníky... Můžeme tedy vyrazit..." prohlásila na konec, a poté všichni nasedli do dvou lodí, které jim darovala lady Galadriel, a vyrazili na cestu za záchranou Společenstva.

Další kapitola za námi, tentokrát se Ireth vydala na záchranu jejích přátel. Stihne to ale včas? 

Příště se těšte na boj o život všech členů Společenstva, který bude napínavý a možná bude mít špatný konec... 

Toť pro dnešek vše, víc vám neprozradím :P :D

XOXO Miky_Long