A co když to bylo takhle...

17. Návrat

„Ireth?" vydechl překvapeně Legolas.

Než však stačil někdo další z jeho přátel zareagovat, objevilo se pět elfů s nataženými luky a mířili přímo na ně.

Aragorn s Gimlim složili své zbraně a po chvilce je následoval i překvapený Legolas. I když tyto elfy neznali, neměli v úmyslu s nimi bojovat.

„To je v pořádku, jsou to přátelé," promluvila po dlouhé chvíli Ireth, čímž dala jejím ochráncům pokyn ke složení zbraní.

Rúmil, který měl ze všech pěti elfských bojovníků nejvyšší hodnost, povolil nataženou tětivu a schoval šíp zpět do toulce. Ostatní ho okamžitě následovali.

„Ireth?" Legolas vykročil přímo k elfce, stojící jen pár kroků od něj, „všem si nám jasně řekla, že s námi pokračovat nebudeš," v jeho hlase bylo zřetelné rozhořčení, za které pravděpodobně mohly šípy ještě před chvilkou mířící na jeho hlavu.

Legolasův tón a jeho prudký pohyb směrem k Ireth vyhodnotil Rúmil jako nepřátelský, a přesvědčený svou paní za každou cenu chránit, přiskočil mezi ně a rázným pohybem ruky jej zastavil: „Jak se opovažuješ takto mluvit s Nellas Melwasúl?"

„Rúmile!" okřikla ho okamžitě Ireth, jelikož nebyla připravená na prozrazení jejího pravého já svým přátelům.

Legolas se zarazil a stejně jako Aragorn s Gimlim se na Ireth nechápavě podíval. Ta jen povzdechla: „Musím vám toho hodně vysvětlit..." v tom však Boromir, doposud těžce oddechující na zemi, hluboce zasténal a upadl do bezvědomí.

„Nejdřív mu musíme pomoci," Aragorn seběhnul z mírného kopečka a poklekl vedle bezvládného Boromira. Ujistil se, že stále dýchá, ale jeho tep pomalu slábne.

Ireth se při pohledu na svého umírajícího přítele stáhlo hrdlo. Její sen se z části vyplnil. Vzpomněla si však na lahvičku s jakousi tmavou lepkavou tekutinou, kterou ji při odjezdu z Lórienu darovala lady Galadriel. Rychle ji vyndala z brašny a přistoupila k Aragornovi, který odstraňoval ty části šípů trčící z Boromirova těla, radši je ale nevytahoval celé.

„Tento lektvar zabrání šíření jedu dál do těla, ale proti již přítomnému je bezmocný..." Ireth nakapala pouze několik kapek tekutiny přímo do rány, „...musíme mu rychle najít pomoc, tady zůstat nemůže."

„Pomoci mu mohou jenom elfové a jejich kouzla..." prohlásil Gimli a ukázal na lahvičku, kterou stále ještě držela Ireth.

„Ne všechna elfská medicína zahrnuje opravdová kouzla, milý Gimli..." Ireth se smutně pousmála, „...těmi největšími stále jestě zůstávají dary samotné přírody."

Pět elfských bojovníků pak pomohlo Legolasovi a Aragornovi přenést stále nehybného Boromira zpět k lodím.

„Nemůžeme se vrátit zpět ani se vydat cestou Prstenu, Frodo převzal jeho osud do vlastních rukou..." prohlásil Aragorn, když všichni spatřili prázdnou loďku na druhém břehu řeky.

„Všechno bylo marné... Společenství selhalo," zasténal Gimli, který doposud mlčel.

„Ne pokud si navzájem zůstaneme věrní..." odvětil Aragorn, „...nenecháme naše přátele napospas mučení a smrti."

„Jak se rozhodneš ty, Ireth..." Legolas přistoupil k Ireth, odmlčel se a zadíval se jí do očí: „...nebo Nellas?"

„Má paní se vrátí s námi, jejími strážci, do Zlatého lesa, pokračování s vámi je pro ni moc nebezpečné," promluvil místo ní Rúmil a chladně se podíval na Legolase.