A co když to bylo takhle...

2. Nečekané setkání

Bylo teplé podzimní ráno. Sluneční paprsky tekly z oblohy jako med a zabarvovali celou krajinu svým oranžovým světlem. Koruny listnatých stromů prořídly a jejich spadané listí vytvářelo na zemi pěkně barevný koberec. Vzduch byl cítit vlhkostí, jelikož několik přechozích dní vydatně pršelo.

Ireth se procházela po jedné z kamenných cest, které byly vystavěné po celé Roklince. Studený, ale jemný větřík si pohrával s jejími dlouhými, světle plavými vlasy. Užívala si pohled na překrásnou přírodu, zbarvenou do podzimních odstínů.

Od té doby, co do Roklinky přišli hobiti, uběhlo již několik dní. Jednomu z nich, nositeli Jednoho prstenu, zachránil pan Elrond život, protože byl při cestě vážně zraněn. Momentálně zůstává jen v pokoji, který mu byl přidělen, a zotavuje se. Ostatní hobiti se mezitím spřátelili s elfy, kteří je okamžitě okouzlili. Zajímali se především o elfské tradice, jelikož pro ně byly až dosud neznámé.

Elfům připadali půlčíci, jak jim začali říkat, zajímaví a svým způsobem legrační. Zejména Peregrin Bral a Smělmír Brandorád, kteří dělali často společnost i Ireth. Po jejich seznámení si s nimi ihned padla do oka a na jejich žádost je provázela po okolí a ukazovala jim krásu zdejší krajiny. Čtvrtý hobit, Samvěd Křepelka, trávil většinu času u zraněného pana Froda Pytlíka.

Dnes byla Ireth domluvená s Pipinem a Smíškem na výlet k vodopádům, které se nacházely severně od Elrondova domu, a tvořila je řeka Bruinen. Hobiti však odmítali vyrazit hned po jejich vydatné snídani, a tak si Ireth krátila čas procházkou po stezce, vedoucí kolem Elrondova domu.

Již se pomalu vracela na místo, kde se měla setkat s hobity, když potkala Arwen.

„Hledala jsem tě, mám pro tebe důležitou zprávu," promluvila k ní s radostným výrazem ve tváři a pokračovala, „Jistě víš, že otec chystá radu, na kterou pozval zástupce z různých částí Středozemě. Mám ti od něj vzkázat, že se této rady zúčastníš i ty."

„Opravdu?" zeptala se překvapeně. O Elrondově radě věděla, ale nemyslela si, že se jí bude moct zúčastnit. Tato zpráva ji proto velice potěšila.

„Vím, že si na ní chtěla být a podařilo se mi otce přemluvit, aby ti to povolil," vysvětlila udivené Ireth a usmála se na ní.

„Děkuji ti, Arwen. Velice si toho vážím," poděkovala a úsměv jí oplatila.

„Ještě mám pro tebe jednu zprávu, kterou mi před chvilkou oznámil Aragorn..." její hlas byl najednou vážný. Nevěděla, jak bude její přítelkyně reagovat, ale věděla, že jí tato zpráva neudělá takovou radost.

„Řekni, co se stalo?" pobídla ji nedočkavě.

„Čeká se ještě na dva pozvané, kteří ještě nedorazili. Jedním z nich je Boromir, syn Gondorského správce, a tím druhým je...Legolas" poslední slovo skoro zašeptala, ale Ireth jí moc dobře rozuměla.

„Arwen, kolikrát ti mám říkat, že mi na něm nezáleží. Mezi námi nikdy nic nebylo a ani nebude. Jeho příchod pro mě nic neznamená," ujistila ji Ireth, i když v hloubi duše věděla, že to není úplná pravda.

S Legolasem se setkala, když nějakou dobu žila u Arweniny babičky v Lórienu. Jednoho dne za pány Lórienu přijel princ Legolas z Temného hvozdu, syn krále Thranduila, se zprávou od svého otce. Rychle se s Ireth spřátelil, jelikož ho okouzlila a zdálo se, že je to oboustranné. Když si toho všimla paní Galadriel, varovala Ireth před nebezpečím, které by jí hrozilo, kdyby se kdokoliv dověděl o jejím původu. Proto se přestala s Legolasem stýkat a odjela z Lórienu. Poté ho spatřila jen jednou, když odjížděla z Roklinky ke svému dědovi Círdanovi do Šedých přístavů, kde také nějakou dobu žila. Po jejím návratu jí Arwen prozradila, že byl Legolas v Roklince několikrát a pokaždé se na ní vyptával. I přes to, že si přála setkat se s ním, držela se rady od paní Galadriel, a proto se na něj snažila zapomenout.