Hope Never Dies

21

Chloe:

Konečně doma. Jeee a kdo to tady je ?? No ano můj Jerry. Mé malé chlupaté černé koťátko. Vzala jsem ho do náruče a šla do kuchyně kde byla mamča, která vařila oběd. Heh trochu brzo když jsou tři hodiny. No jo ale mamka dělá co může na to taky musím myslet. Chudák.

"Ahoj mamiiiiii"-já

"Ahoj Chloeeeee"-mamka

Hned jak to dořekla usmála se od ucha k uchu a přiběhla ke mně, mě obejmout. Stiskla mě a já jí stisk oplatila. Najednou jsem cítila něco mokrýho na mém rameni. Doufám že to jsou mamčiny slzy.

"Mamiii nebreč jsem tady"-  já

"No jo, ale já jsem strašně ráda že jsi tu"

"Vždyť to já taky mami"

"Nechceš mami s něčím pomoct ??"- já

"Ne nepotřebuju mám všechno hotový tak už jen připravým na stůl a ty se přeci musíš ještě balit"- mamka

"Já ho připravým a neboj nezapomněla jsem"-já

Mrkla jsem na ni, usmála se a šla ke skříňce ve ktrerý jsme měli talíře. Vzala jsem z ní tři talíře a položila je na stůl. Šla do chodby kde jsem zavolala na Alexe.

Hned sbíhal schody dolů a z třetího od zdola seskočil. Lekla jsem se jak dopadl vedle mě. Tomu se zasmál a začal mě lechtat na žebrech.

Začala jsem pištět vřískat a svíjet se. On se tomu začal nehorázně smát, až z toho začal chrochtat. Tomu jsme se zas smáli my s mamkou. Mno musím uznat že na nás musel bejt strašně nádhernej pohled.

Když jsme se uklidnili. Šli jsme se najíst. Měli jsme nudlovou polívku a k druhýmu jsme  měli pizzu. Mňaaaaaaaaaaam. Uklidila jsem ze stolu nádobí a dala ho do myčky.

Pak jsem vyšla schody nahoru, do svého pokoje. Tak jsem za sebou zavřela dveře a skočila na postel. Aaaaaaaaaaaaah. Moje měkoušká poštýleškaaaaaaa. Užívala jsem si ten pocit, že konečně ležím ve svý postýlceeeeee. Mno ale, jak jsem si tam tak ležela, tak jsem za ani ne dvě minuty usla.

=sen=

Stála jsem v koupelně nad umyvadlem, do kterého tekla čistá voda, a v ní plaval pták. Ohlídla jsem se za sebe, jestli tam nikdo není. A ano nikdo tam nebyl. Znovu jsem se podívala na toho ptáka, pokrčila jsem rameny a strčila jsem si ho do pusy. A ......

=konec snu=

Probudila jsem se celá udejchaná. Porozhlížela jsem se po pokoji, jestli se mi to furt ještě nezdá. Vypadá to že nezdá. Pro jistotu jsem se radši ještě štípla do ruky.

"Au !!"- já

Hladila sem si ruku, protože jsem se štípla "trochu" víc. Najednou do pokoje vlítl Alex.

"Co se děje ?? Kdo tu jeeee ??"- Alex

"Nic a nikdo. Proč ??"- já

"Vždyť si říkala Au ne ??"- Alex

"No to sice jo, ale já se jen štípla. Protože se mi zdál dost divnej a pěkně nechutnej sen."-já

"Radši se nebudu ptát jakej."- Alex

"No to budeš hodnej."- já

"A vůbec máš sbalený věci ??"- Alex

"Ne"-já

"Vždyť za ani ne 15 minut jedem do města."- Alex

Koukala jsem na něj jako tele na nový vrata, a v hlavě mi šrotovalo co řekl. Když mi to došlo, což  mi trvalo tak dvěstěpadesát tisíc let, jsem řekla....