A co když mě nechce?

6.

Další den pro mě byly muka. Nemohla jsem se dočkat našeho večerního "setkání". Odpoledne my to začalo v mozku šrotovat jak se vlastě dostanu pryč z baráku. Měla jsem spoustu nápadů třeba jako: nenápadně si opřít žebřík k oknu abych mohla slézt nebo jako správnej ninja seskočit z okna elegantním saltem. Po chvíli mi došlo že neumim ani pořádně udělat kotoul takže by to asi nedopadlo úplně nejlíp. Další nápad obsahoval spoustu roztrhanejch prostěradel svázanejch v provaz. Poté jsem si opět uvědomila že mam co dělat abych se vysápala na tyč. Takže tohle taky padá. Rozhodla jsem se pro variantu z žebříkem. Pozměnila jsem jen to že si ho nechám v pokoji aby to bylo nenápadný.

Rodiče šli naštěstí spát brzo. O půl dvanácté jsem už byla oblečená a nervózně pochodovala po pokoji.

Ve dvanáct jsem zahajila operaci dostaň se k Chuckovy. Po otevření okna a následného čtvrt hodinoveho soukání žebříku z okna jsem to vzdala a prostě jsem odešla dveřma.

Rychle jsem vyběhla abych byla co nejdřív pryč ze zorného pole případně vykukujících rodičů z okna. Nabírala jsem rychlost když tu náhle řach! Naprala jsem to přímo do něj. Naneštěstí jsem mu zakopla o nohu a padla mu do náruče. V hlavě mi sladce zaznělo trapaaaaaas Amy trapaaaaaas. Myslim že můj obličej nabral barvu přezrálýho rajčete když jsem se na něj podívala a zmateně řekla. "Ahoj. Asi si budeš muset začít zvykat na moje epický příchody. Příště za mnou poběží hlidačskej pes. Tak si radši vem buřty."
"Ahoj. Příště na to budu myslet."
Prohlásil s úsměvem.

"Kam to vlastně jseme mr. Tajemný?"
"Nooooo. Tak jsem včera poslouchal rádio a tam bylo že by dneska  mělo padat hodně hvězd a čirou náhodou jsem si vzpomněl na pole u kterýho jsem tě našel a řekl si proč ne a tak jsem ti napsal."
Rozhostilo se ticho.

"Už tam skoro budem po tom co jsem tě tady našel sem tady párkrát byl běhat." Vycenil na mě jeho dokonalý chrup.

Zastavily jsme na louce. Chuck vyndal z baťohu deku.(toho baťohu jsem si vůbec nevšimla aspoň vidíte jak jsem z něho mimo)." Lehnem si?"
"J....jo jasně" vykoktala jsem že sebe.

Skolila jsem svoje tělo na deku. On jen ladně přistál půl metru ode mě. Bylo ticho ne to trapný ticho jako vždycky prostě normální ticho. Já se zrovna zaposlouchala do zvuků přírody když my na ruce přistála ta jeho. Trochu nemotorně propletl jeho prsty s míma a stiskl. Já byla v sedmým nebi. Opětovala jsem stisk na znamení souhlasu. On nečekal a začal mi palcem předjíždět po hřbetu ruky.

Takhle jsme tam mlčky ležely a ukazovaly na nebe když zrovna padla nějaká hvězda tak hodinu možná i víc. Pokaždé když jsem nějakou hvězdu vyděla přála jsem si abychom takhle zůstaly navěky.

"Už by sme měly jít." Trhla jsem sebou. Probuzená z polospánku jsem otevřela oči. Zírala jsem na naše ruce. Takže to nebyl sen. Já Amy nechtěná pomalu ani zvířatama si tady sedím v noci na louce s idolem naší školy a on mě drží za ruku?! Chtě nechtě mi na tváři vyklíčil úsměv. Chuck tam seděl a koukal na mě."Vpořádku?"
"Jo" nejspíš narážel na můj zhulenej pohled. Takhle se tvářim vždycky když jsem šťastná.

Bez toho aby přerušil spojení našich rukou se zvedl do dřepu. Trochu změnil pozici rukou a začal mě tahat nahoru.

Cestou sme nepromluvily ani slovo. Přišlo mi to jako by naše ruce mluvily za nás.

Když jsme došli k mímu baráku došla mi moje fatální chyba. "Kurva já nemam klíče." Zaúpěla jsem.
"Co budeš dělat?"
"No to sakra nevim!" Už jsem začínala vyšilovat.
"Můžeš spát u mě."
Když jsem nervózní jsem taky bohužel i upřímná."To bych sakra ráda ale rodiče by mě uškrtily. Do prdele  já nevim co mam dělat."
A tak jsme tam spolu seděli ve tři hodiny ráno na obrubáku před mim domem a snažily se něco vymyslet.
"Heuréka!!!!!!" Zařvala jsem.
"Přišla si na něco?"
"Jo. Když jsem se snažila dostat ven prvně jsem zkoušela vylýzt oknem ale pak jsem si řekla Amy ty fakt nejseš ninja a tak jsem prostě jako největší rebel šla normálně dvěma."
Prvně se zasmál a potom po mě hodil nechápavej pohled.
"No hele prostě jsem zapomněla zavřít okno. Je jenom zabouchnutý takže když do nej strčim otevře se."
"Jo fajn ale jak se tam chceš sakra dostat?"
"To okno je velký a před ním je balkón a kousek pod nim je střecha terasy tak bych tam s tvou pomocí mohla vylézt."
"Dobře. Žijeme jen jednou. Ale prosimtě snaž se ještě neumřít jo?"
"Neboj není to ani tak vysoko."

Společně jsme přemístili stůl z pod terasy vedle. Já si na nej ještě hodila židli a začala se sápat nahoru na střechu. Naštěstí po výstupu na židli jsem byla půlkou těla nad střechou takže moje naprosto nepoužitelné svaly na rukou zůstaly ve stavu kdy nemuseli ani pořádně zatnout. Pak už mě od mého pokoje dělilo jen zábradlí od balkónu a okno. Pevně jsem se chytla vrchu zábradlí, vduchu napočítala do tří a skočila. Napla jsem všechny svaly a ani nevim jak jsem se skulila jak hruška dovnitř balkónu.
Šťastně jsem se zvedla a zatančila si můj oslavnej tanečej. Po chvilce mi došlo že Chuck je nejspíš ještě dole a kouká se na mě. Tak fajn teď sis chvilku zatrapčila ale už s začni chovat normálně. Nakázala jsem si vv hlavě. Sklonila jsem hlavu dolů z balkónu a ano on tam pořád stál. Šťastně jsem se na něj usmála a řekla."Děkuju moc seš můj zachránce. Dobrou noc."
"Nemusíš děkovat vždyť ses tam dostala prakticky sama. Dobrou noc a krásný sny." Zamával na mě a odešel.

Ještě dlouho jsem tam stála a koukala směrem kterym odešel. Pak jsem prostě jenom otevřela okno a zachumlala se do peřin. Během pár minut jsem odplula do říše snů. A tu noc se mi zdál sakra hezkej sen.

Uf tak hotovo. Doufám že se vám bude nová kapitola líbit. Já jsem si osobně psaní téhle části hodně užila. :D