A co když mě nechce?

11.

Plácla jsem sebou do postele úplně mrtvá. Člověk by nevěřil jak vás dvě hodiny muchlování a zničení postele unaví. Rychle jsem odplula do říše snů. Zdál se mi sen. Už přesně nevim o čem, ale bylo tam hodně postelí a růžovejch slonů. Nevim co mi moje podvědomí chtělo naznačit. Každopádně ráno jsem vstala celá rozlámaná a nějakým způsobe jsem se skulila ze schodů dolů do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a..... on byla plná jako úplně narvaná věcma který můžu spořádat. A tak jsem si řekla že si udělám pěknej den. Rodiče jsou někde v trapu na služební cestě, mladší bratr u kamaráda tak proč ne. K snídani jsem si uklohnila lívance. Zalehla jsem s nima do postele společně s mým milovaným notebookem. Na kterým jsem si pustila můj oblíbenej seriál kterej vidím už asi po 5 ale furt mě to baví.

Bohužel lívance záhadně zmizely hned po prvních patnácti minutách a tak jsem se rozhodla prozkoumat ještě mrazák jestli tam nebude třeba nějaká zmrzlina. Moji rodiče opět nezklamaly. Tři druhy vanilka, pistácie a jogurt. Sakra to sou moje nejoblíbenější příchutě. Tady někdo chce abych byla ještě víc tlustá než doteď . Tak teďka mám dilema. Kterou si mam dát? Vnitřní hlásek mi pošeptal: jednou za rok si přece můžeš dát všechny. A tak jsem ho poslechla. A aby toho nebylo málo tak jsem si ještě navrch rozpustila čokoládu a vyšlehala šlehačku. "Mňaaaaaam". Rychle jsem vyběhla zpátky k noťasu a zmáčkla tlačítko play.

No a takhle probíhalo celý dopoledne. Když bylo půl dvanáctý tak jsem svůj teď už určitě tlustej zadek dokopala dolů do kuchyně udělat oběd. Opět jsem otevřela úplně přeplněnou ledničku. Do očí mě praštila sojová omáčka. Hmmmmmmm že bych si udělala čínu? Pak jsem uviděla ještě kuřecí maso, papriku a cibuli. Bylo rozhodnuto.

Spokojeně jsem si sedla ke stolu. Byla jsem na sebe pyšná. Poprvé se mi podařilo nic nepokazit. Obvykle spálim cibuli nebo se aspoň opařim horkou vodou, ale dneska nic. Vidlička s tou pochutinou se vznášela před mou pusou. Rychle jsem jí zhltla. Ale to jsem neměla dělat bylo to totiž ukrutně horký. Amy opět boduje. „Při celým procesu vaření nic nepokazíš a zapomeneš na to že to je horký když si to pře pár minutama sundala z plotny. Amy Amy tobě už ty seriály fakt lezou na mozek." Zanadávala jsem si.

****************************************************************************************************************************************************************

O půl pátý se rozdrnčel zvonek. "Kurva. Já na něj úplně zapomněla." Začala jsem zmatkovat, protože přece jenom vyběhnout na Chucka v mim úžasnym růžovym pyžamu s medvídkama a bobšem se kterym spíš připomínam jednorožce není nejlepší nápad. "Chvilku prosím." Zoufale jsem zařvala na dveře. Rychle jsem na sebe hodila slušný oblečení ,rozpustila a rozčesala si vlasy a vyřítila se směr chodba. Z dveří jsem prakticky vypadla. Štěstí že tam stál on. "Ahoj ty moje padavko." Uculil se na mě jeho dokonalej ksichtík.„Ahoj Chucku." Dodala jsem ještě zmatená z mího dalšího epickýho příchodu. „A prosímtě tohle už neříkej. Připadam si jak v nějakym přeslazenym filmu."

„Jasně. Promiň slečno drsná." Zašklebil se a dal mi pěstí do ramene.

„Kam teda vlastně jdeme?"

„Říkal jsem si že by sme se mohly zajít na místo kde sme se poznaly."

„Tím jako myslíš školu?" Zděšeně jsem se zeptala.

„Ale ne ty tele. Myslim ten příkop u kterýho jsem tě našel." Vycenil na mě jeho dokonalej chrup.

„Aha." Nejspíš to znělo zklamaně, ale já byla zklamaná. Nepotřebovala jsem si připomínat jak jsem neschopná a už vůbec ne to že si mě poprvé pořádně všimnul tam. Předtímjsem pro něj byla jenom vzduch jménem Amy.

„Ale no tak Amy. Proč seš smutná? Před chvílí si tady hejřila energií a teď vypadáš jak něčím přejetá." Vypadal u toho docela ztrápeně.

Rychle jsem to ze sebe sklepala a vykouzlila si na tváři úsměv. „To nic jsem vpohodě jen jsem se na chvilku zamyslela." Pokusila jsem se o úsměv.

„No tak teda deme vstříct příkopu!" Zasmál se. Já jen nepatrně zvedla koutky. Zase se na mě podíval tím starostlivo-ublíženym pohledem a rychle mě vzal za ruku.

Nejspíš jsem zapomněla jak je to místo daleko, protože teď když si to klušu po boku sportovce Chucka se začínám slušně potit. Mam dojem že už jsem musela vypotit tu zmrzlinu i lívance. Minimálně spocený kruhy v mym podpaží to docela jasně naznačujou.

„Konečně!" Zařvala jsem asi až moc nahlas když jsem uviděla ono osudné místo. Bylo prakticky stejný jako předtím než jsem tam vletěla do příkopu. Vlastně až na jeden malej detail. Tam kde končila cesta a začínala prohlubeň bylo krásný korýtko o velikosti mýho těla. Kdybych tam umřela policajtům by se určitě jednoduše hledalo místo činu. Tu díru nemohl nikdo přehlídnout, vůbec nikdo ani ten nejstarší důchodce s těma nejtlustšíma brejlema. Vypadalo to jako by tam někdo najel s bagrem ne jak ,že se tam ''elegantně'' složila nějaká teenagerka.

Stáli jsme tam v trapným tichu. Stáli jsme tam a koukali do blba asi půl hodiny.

*****************************************************************************************************

„Chucku nepudeme už?"

„Jo už by sme mohly. Tohle asi nebyl nejlepší nápad." řekl a roztomile se podrbal za krkem.

„Nic proti tobě ale jo nebyl." zasmála jsem se na něj.

„Tak poď už radši pudem." zašeptal mi do ucha

Cestu zpátky sme toho taky moc nenamluvily. No teda pokuď se nepočítá řeč těla. V tom případě sme měly slovní válku. Chvíly sme se držely za ruce ,ale Chucka to nejspíš přestalo bavit a tak se my vysmeknul a místo ruky chytil můj bok. Samozřejmě jeho neposedný ruce musely sjet ještě níž k mýmu zadku. Hošánek se ho nebál zmáčknout. V tu chvíly jsem nadskočila . Tohle jsem tak nějak nečekala. Bohužel já vždycky musim nějakou takovou příležitost doplnit nějakym zvukem. Pro dnešek byla volba: „uaaaa".

„ Amy? Seš vpohodě?"

„Jo absolutně. Jen sem se lekla." nervózně jsem se zasmála.

*****************************************************************************************************

Když jsme přišly k mýmu domu ,tak se mě zeptal „Můžu dál?"

Táááááák lidičky tady to dneska ukončim. Co myslítě pustí si Amy Chucka do baráku za takovejch okolností? No uvidíme v další kapitole. :D