A co když mě nechce?

13. part 1

Probudila mě šílená bolest v zádech. Rozhlídla jsem se okolo sebe. Proč kurva spim na zemi?!? můj pohled zabloudil k posteli a v tu ránu na mě spadla váha celýho včerejšího dnu. No doprdele. Já su kravka, jak sem mohla zapomenout. Včerejšek byl úplná noční můra. Už zase sem měla slzy na krajíčku.Celá ubulená sem slezla dolů do kuchyně. Tam na mě čekal na ledničce přišpendlenej vzkaz:

Amy zlato! Dneska jedeš na tábor. Nezapomeň! Ve 14:30 na autobusovim nádraží. Budem tam na tebe čekat s tátou. :* mamka

No tak tohle fakt ne! Včerejšek, tábor a ještě k tomu se mam dneska dopoledne sejít s Jennou a Viky. Prosím zabte mě někdo teď než to udělaj na tom zaposranym táboře. Oči my zabloudily k hodinám. Fajne mam ještě hodinu na to se nasnídat a vypravit. Neváhala jsem a otevřela ledničku. Dneska je den na nic a proto si ho musim zpříjemnit nějakou mňamkou k snídani. Hmmmm.......copak si asi dám? Jůůů slanina, párky a vajíčka!!!! Jedeme anglická snídaně!

S chutí jsem kydla párky do vroucí vody a slaninu na pánev. K tomu jsem si pustila písničky a pokoušela se potlačit moje opravdový pocity dovnitř. Taková prostě jsem, všichni mě berou jako toho člověka kterej se věčně něčemu gebí. Když už jsem někdy smutná všichni se mě ptaj co je? Seš ok? A další otravný otázky. Proto se smutek snažim věčně potlačovat.

No nic zpět k vaření. Díky Bohu že se můj mobil nerozhodl hrát nějaký pomalý slaďáky ale pořádnou muziku. Jelikož posloucham od každýho něco nesly se kuchyní melodie Bring me the horizon, Ramsteinů a Spice girls a já je vyřvávala společně s mobilem.

Když byla slanina hotová vytáhla jsem jí z pánve a místo ní jsem tam dala rozšlehaný vajíčka.

Jak jinak než že snídaně chutnala božsky. Všimly ste si toho že když, si něco uvaříte sami tak to chutná líp? Už zase odbíham od tématu. Takže snídaně byla božácká. Pak jsem se šla nachystat. Vytáhla jsem první hadry který, mi padly pod ruku. Vlasy sem si jen rozčesala a nechala si je volně plandat. Koukla jsem se na sebe do zrcadla. Na čele mi v noci vyrostl jeban. Ne jenom takovej malinkej diblík. Byl to dislova Jeban s velkým J.  Jenže moje lenost mi nedovolila ho zakrýt. Tak sem s řekla prostě že lepší už to prostě nebude, hodila na sebe sluneční brejle, dala mobil do kapsy. Zapojila do něj sluchátka a vyrazila na místo setkání.

***

Samozřejmě že sem dorazila totálně spocená. Pot ze mě tekl na litry. Myslim že by se ze mě vytěžilo minimálně kilo soli. Jenna ani Viky tam ještě naštěstí nebyly tak jsem si mohla sednout do stínu a trochu schladnout.

Ani ne o pět minut později se zpoza rohu vyřítila Jenna. „Čááááááááááááůůůůůůůůůůůů kóčo!" řvala na mě když se tempem zdrogovaný gazely hnala ke mně. „Čavéééééc!" zařvala jsem na ní když se mi vrhla do náruče. „Kámo já tě tak dlouho neviděla! Pořád řvala. „Já tebe taky neeee! Řvala jsem na ní na zpět. Takhle sme na sebe ještě chvilku řvaly než, jsme s uvědomili že na nás lidi koukaj. Proto jsme hned obě zrudly do odstínu kterej se barvou blížil červený řepě.

Netrvalo dlouho a už zase jsme řvaly. Tentokrát kvůli tomu že se k nám hnala Viky. „Zdarec dívky!" řvala a při tom se hystericky tlemila. Když k nám došla všechny jsme se obejmuli a začaly přemejšlet o tom kam by jsme mohly jít. „Co takhle cukrárna a pořádnej zmrzlinovej pohár?" prolomila ticho Jenna. „Vynikající nápad kolegině" zapěla jsem. „Tak rozhodnuto. Jdeme se nažrááát! Směrem cukrárna." zavelela Viky

***

„Hele není támhle to Chuck?" řekla Jenna čímž, mě vyrušila z mýho rozjímání nad životně důležitou otázkou jestli si mam dát vanilkovej nebo pistáciovej pohár. „Ajo. To by mohl bejt on." konstatovala Viky. „Jo je to on." potvrdila jsem jejich teorii. „No doprdele s kym to tam stojí? Co to je jako za fuchtli?" vztekala se Viky. Teď už jsem pořádně zaostřila a...... co to má jako sakra bejt?! No to si ze mě dělá čurinu! Včera mě málem fiknul a dneska tam stojí s nějakou dlouhonohou a kozatou brunetkou? No tak to snad ne! Moje oči zaplnily slzy. „Amy co je? Třeba je to jen jeho kamarádka." řekla s nadějí v hlase Jenna. Tu její kapičku naděje jako stádo slonů  převálcovalo to že, hned jak to dořekla se sklonil k neznámé běhně a vyměnil si s ní sliny.

Já tam jen tak seděla a koukala na tu hrůznou scénu se slzama v očích. „Nic si z toho nedělej! On ti to nějak vysvětlí!" promluvila do absolutního ticha Jenna. „To jsem zvědavá jak." to už jsem se neovládla a k slzám jsem přidala i heky. On mě chce zničit! „Amy něco se mezi váma stalo? A jestli jo tak proč si nám to neřekla?" chtěla vědět Viky

„Ne celkem nic se nestalo." špitla sem. „Amyno! Neštvi mě a vyklop to!" štěkla Viky. „No jó vy dvě drbny. Včera jsme byly u nás." „A?" vyzvídaly moje kamarádky. „No tak nějak sme skončili na mí posteli. Jenže já nechtěla aby to zašlo dál. Tak sem mu to řekla jenže von se neměl k tomu aby přestal." „On tě jako fiknul?!?!!?" skočila mi Viky do řeči. „Ne naštěstí se potom vzpamatoval a potom už se mi jen furt omlouval jenže já ho nechtěla ani vidět a vyrazila sem s nim dveře." dořekla jsem. „Tak to si dělá srandu ne? Ten by ti měl nejmíň dělat osobního sluhu a ne si cucat nějakou fuchtli." vztekala se Jenna. Já sem ale nebyla schopna slova. Pořád jsem čuměla na místo kde se Chuck vykousl s tou holkou.

Po našem mlčenlivym dýchánku v cukrárně už jsem musela jít domů. Holky mi popřály hodně štěstí a snažily se mi namluvit že bude všechno ok. Já jen nepřítomně kývla na souhlas a vydala se domů. Po cestě mi jak naschvál hrály jen samí couráky. Až jsem z toho chytla depku. Ale jako silná a statná selka se přece neskosim po tom že mě nejspíš můj kluk podvádí a že mě málem znásilnil. To sou jen drobnosti v mim už tak dost zesranym životě.

No jasně že moje silácký řeči vydržely jen dokuď sem nedošla domů. Tam to na mě zase kleklo a bulela jsem jak při krájení cibule.

***

Ubulená a psychicky zdeptaná jsem se vydala společně s mim skromným zavazadlem na autobusový nádraží. No fajn to zavazadlo nebylo zas tak skromný no. Ale kam sem jako měla všechno to jídlo narvat?

Pustila sem si do sluchátek ten nejvíc hrabající seznam písniček kterej vlastnim. Prosím ať to navodí dobrou náladu a zdeptanou Amy to nechá někde v křoví.

Nová kapitola se vylíhla. Rozdělim jí na dvě části protože, kdybych měla všechno narvat do jedné nestačily by mi písmenka. Moc se omlouvam za neaktivitu ale byla sem prostě nějaká prázdná ohledně nápadů. Možná proto se tahle povídka poslední dobou spíš mění na kuchařku. Ale teď už nápadama jen hýřim takže se to snad zlepší :P