A co když mě nechce?

17. part 2

Asi o hodinu později ze ozvalo zaklepání na dveře. Po tom co se Zoe ujistila že jsem ok tak odešla cukrovat za Willem. „Dále!" zařvala jsem. Dveře se okamžitě rozletěli a v nich stál Scott s obědem a zaslouženym moučníkem v podobě velkýho čokoládovýho dortu. „Přišel jsem okouknout kombajn." usmál se. „Teda ne jako zadek nebo kalhotky ale tebe." vysypal ze sebe hned co si uvědomil že to znělo divně. „Jo a taky sem ti přinesl oběd."

„Děkuju. To si nemusel." usmála jsem se.

„Ale jo. Musel. Je to taky i trochu moje vina."

„A to v čem? Že máš nadlidskou sílu a vyhodil si mě i můj kombajn na tu podělanou trubku?"

„Vlastně jo. Kdybych zvolil jemnější postup tak by se to nestalo."

„To sice ne ale zato by sme nevyhrály tuhle čokoládovou lahodu." mlsně jsem se při pohledu na dortík oblízla.

„Fajn tak už tě nebudu napínat tady máš svůj kus blafu a dort."

„BLÉÉÉÉÉ!" zařvala jsem když ke mně došel odér zeleninový polívky a pokusu o šťouchaný brambory s podivnou hmotou připománající maso. „To ke mně ani nedávej! Já si vytáhnu něco z baťohu."

„Cože?" řekl nechápavě. Jenže já už měla hlavu v mim baťůžku poslední záchrany. Po chvilce jsem vítězoslavně vytáhla štangli salámu, máslo, toastovej chlba a nůž. „Tak to sou jiný vychytávky todlecto." zasmál se Scott. „Musíš bejt připravenej na všecko! Dokonce i na nedostatek poživatelnýho jídla." Mezitím už jsem si všechno rozprostřela na postel a začala kuchtit.

„Přijede za tebou dneska někdo?" zeptal se nečekaně. Čekala jsem všechny témata. Od vymření dinosaurů přes oblíbený filmy až k velikosti spodního prádla ale to že na mě vytáh todle mě zaskočilo, protože jen myšlenka na to že za pár hodin se tady objeví můj ani nevim jestli přítel nebo expřítel a bude se chovat jako by se nic nestalo, mě celkem děsila.

„N-ne asi nikdo." vykoktala jsem.  „A tobě?"

„Asi mamka s taťkou ale jinak nikdo." usmál se.

„Áha tak to jo. Za mnou nepřijedou ani ty rodiče. Sou někde na tůře. Ne že by mi to nějak vadilo. Sem totiž pod neustálou palbou smsek a telefonátů. Připadam si jak kdyby tady byly se mnou."

„Věř mi absolutně tě chápu. S našima je to úplně stejný. Ale teď už pudu ať se můžeš v klidu zbavit tý břečky který říkaj oběd a vychutnat si chleba se salámem a dorta. Tak zatím zdarec." 

„Ahoj." Když už otvíral dveře zakřičela jsem na něj. „Scotte?!" on se okamžitě otočil a kouknul na mě. „Copak?" „Já jen že jsem ti vděčná za to co si pro mě dneska udělal. Děkuju moc." podívala jsem se na něj mým nejupřímnějším pohledem. „Nemáš za co." Naposledy se na mě usmál a zavřel za sebou dveře.

***

Blížila se ona osudná šestá hodina podvečerní. Když nás Joe vyhnal na nástup začaly mi drkotat zuby, klepat se kolena a měla jsem pocit že obsah mýho močáku chce pryč. Proto jsem neustále přešlapovala. Připadala jsem si jako ve třetí třídě na aerobiku. Všechny sestavy vypadaly tak nějak podobně jako moje nervózní pošlapávání jen k tomu bylo přidělaný nesmyslný mávání rukama takže jsme nevypadali jako jemné, křehké aerobičky, ale jak větrný mlýny který se maj za chvilku vyviklat ze základů.

„Seš ok?" ozvalo se někde vedle mě. „Eee cže?" vyšlo ze mě. „Jesli seš v pohodě Amy." zeptal se blonďák stojící vedle mě. Chvíli jsem na něj čuměla jak na zpívající rajče z očima než jsem si uvědomila že je to Scott. „Člověče ty seš z toho Chucka fakt mimo co?" ozvala se Amy 2. „A ty bys nebyla? Já nemam páru co mu řeknu." odpověděla jsem v duchu mojí imaginární kamarádce. Do reality mě uvedly ruce tleskající mi před ksichtem. „No?" vyhrkla jsem. „Amy děje se něco?" zeptal se Scott se starostí v hlase. „Pojď někam jinam musim ti něco říct." vypadlo z mojí nevymáchaný huby. Jako vážně ty mu to řekneš? Tak seš blbá nebo jo? Myslíš si že ho to bude zajímat? Já ti to řeknu rovnou. Nebude! Vynadala jsem si. Jenže to už ho moje ruka svírala a táhla ho někam mimo doslech ostatních lidí. „Takže..." nadechla jsem se. „Jde o to že sem má přijet můj kluk no vlastně už to asi není ani můj kluk, protože jsem ho viděla jak se žužlá s nějakou prsatou nádherou. A vůbec nevim co mu mám říct a ani jak se chovat a prostě nic. Já ani nevim jestli ho miluju, jelikož s nim se to všechno stalo tak strašně rychle. Jeden den mě tahal z příkopu další jsem z něj byla hotová a ten další mě líbal u něj v posteli. Já vlastně ani nevim proč ti to vykládam." vyvalila jsem prakticky na jeden nádech. Hned po tom jsem zabodla pohled do země.