A co když mě nechce?

13. part 2

Kupodivu můj ultra hrabací seznam písniček vážně zabral! Teď už jsem se celkem dobrou náladou dobelhala na autobusák. Až teďka mi došlo že tady vlastně nejspíš nebudu mít žádný známí popřípadě kamarády. Tak to bude velkej vořech. Jelikož moje seznamovací strategie je upřeně čumět na určitou osobu, není moc šancí že si tady najdu kamarády. Vetšinou když si všimnou mího ''strašně'' nenápadnýho a vůbec neděsivýho pohledu myslej si že sem nějakej stalker a rychle odejdou.

Z mých myšlenkových pochodů mě vyrušila nějaká holka která do mě narazila. „Promiň." špitla a šla dál. Po chvilce se zastavila a ohlídla se. „Amy?????? seš to ty???" křikla po mě. No snad nééééééé to je Zoe!!!!!! Jedna z mejch lepších kamarádek na základce. Dnes ti přeje štěstí Amyno. Teda ovšem až na těch pár opravdu nepříjemnejch věcí jako třeba to že mě Chuck už asi nemá rád. Ale co vo něj se teď starat nehodlam. Vždyť jedu na tábor! Dva tejdny bez rodičůůůůůůů eeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej!!!!

„Jop. To sem já" odpověděla sem a usmála se na ní. „Ufff. Už sem se lekla že tady nebudu nikoho znát." oddychla si. „Jak je to dlouho co sme se viděly naposledy?" začala jsem konverzaci. „Týjóó. To může už bejt takovej rok!" přemejšlela nahlas. „Taky si myslim. Hele já ještě musim jít najít rodiče tak zaber prosim nějaký dobrý místo." odpověděla jsem. „Jásný!" zařvala a odkráčela si to směrem k autobusu kterej už mezitím přijel. Mimochodem všimly jste si že všechny moje kamarádky sou hlasitý a hráblý? No nic to je jen taková filozofická otázka.

Stála sem na místě a čuměla všema směrama po rodičích. To sem si s sebou mohla vzít dalekohled. Jasně a k tomu ještě megafon abys je mohla vyvolat a nějakou vlaječku aby poznaly kde seš. Ozvala se Amy 2. „Zmlkni ty blbko" zařvala jsem na ní. Protože už jsem viděla šošolku účesu mýho táty. Vydala jsem se tím směrem a hle, o pár srážek s lidma později jsem byla u nich.

„Ahoj" řekla jsem jednoduše. „Ahoj Amy. Co my budem bez tebe dělat dva tejdny?" skoro brečela mamka. „Mami? To jako fakt? Vždyť se mé úchvatné maličkosti zbavíte jen na 336 hodin. A to budete ještě rádi že, se zbavíte svého prvního a problémového dítěte a budete se moct věnovat tomu druhýmu. Jelikož to byl druhej pokust tak je logický že bude lepší než já" dokončila jsem svou vyčerpávající přednášku na téma ''prvorozrné dítě''.  „Nech toho bylas sice první pokus ale na to že byl první se nám docela dost poved." prohládil táta a pyšně se podrbal na rozkroku. „Tatí nech toho to je hnusný" můj znechucenej tón byl dozajista slyšet dobře. „Co je?!? nemůžu ani pochválit svoji práci?" řekl ublíženě. „No tak toho už nechte vy dva perverzáci" napomenula nás mamka. „Dobře no" zabrbraly jsme s taťkou. „Kde jsme to zkončily? Jo u toho jak nám budeš chybět." připomenula zpět původní těma naší rodinné konverzace. „Jasně chápu. Neboj budu volat každej den" ubezpečila jsem je. Potom už jen následovala přenáška o užívání omamnejch látek a bezpečnym sexu. „Jo já to chápu už to celý umim nazpaměť mami. Nechlastat, nehulit a s nikým se nevyspat a když už tak bezpečně. Chňápu to." řekla sem znuděně. „Jako by mi tohrozilo." dodala jsem potichu tak že sem to slyšela jen já. „To je dobře." řekli moji drazí rodičové jednotně. Pak se na mě oba dva vrhly a začali mě objímat. Na takovouhle možnost nebyla moje psychika připravená proto se ze mě na moment stal solnej sloup. „Konec s těma projevama lásky rodičové. Je čas opustit vaše hnízdo a vylítnout do nějaký díry bez seriálů a signálu." zapěla sem u vyvlíkla se z jejich sevření. „Tak ahoj. Budeš nám chybět zlatíčko." řekla mamka a z očí jí kápla slza. „Čau" řekl táta kterej s těma dojemnejma rozloučeníma moc nesoucítí. „Čavec" zařvala jsem na ně a odběhla směrem k autobusu.

Rychle jsem hodila kufr do úložnýho prostoru a společně s mím baťohem poslední záchrany ( byl přecpanej jídlem. Myslim že by se tam našlo něco od kyselí okurky po čokoládovej dort) se vydala vstříct mým spolutáborníkům.

Zoe seděla těsně před pětkou. Vesele na mě zamávala. Rychle jsem se vydala jejím směrem ale když jsem došla k místu určení zvadl mi úsměv na rtech. V zadu na pětce si to tam hověla parta kluků a mezi nima byl i Scott. Ten Scott.

Po tejdnu zas další kapitola. Co myslíte kdopak je to ten Scott a proč to Amy tak rozhodilo? No na to si budete muset počkat do další kapitoly :D

Jinak děkuju moc za přečtení a hvězdičky. Lidííííííí už se pomalu ale jidstě blížíme k sedmistovce! :D