A co když mě nechce?

12.

Byla jsem celá nesvá když se zeptal. Od rána jsem totiž měla pocit, že se dneska musí něco špatnýho stát. A proto nastal čas abych vám představila moje druhý schyzofrenický já. Jmenuje se Amy 2. Jo já vím hodně originální jméno. Ale co je to moje imaginární kámoška no spíš teda zpovědník. Prostě se s ní dobře nadává.

Amy: Ne nepustim ho podle mejch pocitů to nedopadne dobře.

Amy 2: A to jako seš nějaký médium či co?

Amy: Hele nech toho jo. Jasně že nejsem ale prostě to tak cítim.

Amy 2: Aha aha. A od kdy se ty řídíš tím co cejtíš.

Amy: Pořád!

Amy 2: Jasně. A co takhle včera? Kdyby ta postel nerupla tak už si byla bez blány kámoško. Ale líbilo se ti to. Líbila by se ti ta myšlenka toho že jako první vypadneš ze spolku věčnejch panen(tak si ze srandy říkáme s Jane a Viky.)

Amy: No to teda fakt ne. Já bych ho zastavila.

Amy 2: No tak vidíš co ti brání ho pustit dovnitř ,když máš tak silnou vůli.

Amy: Nic. Vůbec nic.

Amy 2: Tak se mi líbíš dračice jedna.

Amy: Nech toho.

Sakra už zase mě přesvědčila potvora jedna.

„Země volá Amy!!!" zavolal na mě někdo z dálky. Rychle jsem se otřepala a koukla se na něj.

„Tak co můžu dál?" Zeptal se mě. „Jo jasně můžeš. Promiň sem se tak nějak zamyslela."

„Na to jsem si už zvyknul." Roztomile se na mě usmál.

„Vítej v mém skromném příbytku plnym bordelu protože sem dneska byla doma sama. A proto mě na momet omluv musim jít odklidit hroudu oblečení z mího pokoje abys ses nezděsil. Tak prosím počkej tady. Bude to jen chvilka."

Rychlostí šípu jsem vyrazila po schodech do pokoje. Jestli se tomu dalo tak říkat. Všude byly zbytky od mé honosné snídaně a kupičky oblečení. Rychle jsem se pustila do úklidu. Nádobí jsem naskládala do šuplíků u stolu a oblečení hodila na velkou kupu do skříně a modlila se ať se nevyvalí ven. Pak už jsem jenom ustlala postel a seběhla dolů za Chuckem.

„Dovol abych tě provedla mim domem." uklonila jsem se a vycenila na něj sarkasticky zuby. „Jistě madam." zasmál se.

„Tákže tohle je obívák. No co bych ti k tomu řekla. Je to prostě obívák no. Dále následuje jedna z mejch nejoblíbenějších částí domu. Chucku to je kuchyň. Kuchyně tohle je Chuck."

„Rád vás poznávám kuchyně." zasmál se.

„To ale není to nejlepší. Podívej se sem! Tohle je lednička a hádej co? Je úplně plná. No teda už vlastně jen z půlky. Ráno sem se u ní zastavila." smutně jsem pohladila mojí dobrou kamarádku po dvířkách. „Dále tu máme koupelu a tátovu pracovnu. Nic zajímavýho a proto se přesuneme do druhého patra." Společněj sme vyfuňely schody nahoru. „Tady je další koupelna. Ale tam bych radši nechodila je tam slušnej smrad ,protože ho věčně okupuje můj bratr."

„Díky za velmi užitečnou radu!" Zasmál se. „Pak je tady ještě bráchův pokoj, ložnice a můj pokoj." Naznačila sem rukama ať jde dovnitř.

„Wow! Tak to je pěkný Amy!" Začal totiž kroužit okolo skříně kterou mam polepenou mejma ''super krásnejma'' kresbama. „Nemusíš se přetvařovat vim že kreslim strašně." Uculila jsem se na něj. „To není pravda!"

„Ale je podívej se třeba tady na tu úžasnou kresbu Thomase z labyrintu. Nevypadá jako Thomas vypadá jako brambora s obličejem a vlasama Justina Biebra."

„Náhodou sem ho poznal. To je z toho filmu na kterej sme u mě koukali že?"

„Jo je. Byl totiž absolutně suprovej." Začala jsem se rozplívat.

Mezitím co sem se roztejkala přešel Chuck k posteli. „Tak tohle je nejlepší část tvího pokoje." trochu perverzně se ušklíbnul.

Když ze mě jako z lidskýho nanuku zbylo jen dřívko vzpamatovala sem se a přešla za ním. „A jak to jako myslíš? Vždyť na ní není nic zvláštního" Zasmála sem se protože moje naivní část nechtěla pochopit jak to myslí.

V mžiku mě povalil na postel a řekl: „Teď si na ní ty." S těmahle slovama se na mě přisál jak pijavice a začal mě líbat. Jeho chování mě už vůbec nepřekvapilo. Moje realistická část věděla že s tímhle dřív nebo později začne. A tak to aspoň urychlil. A to do slova protože během minuty sem pod nim ležela jen v podprdě a kalhotkách. Oblečení daleko odhozený někde v útrobách pokoje. Ale pijavice jménem Chuck byla dál přisátá na mim těle. Ještě k tomu přidal ruce a začal mě vošmatlávat. V hlavě promluvila Amy 2. „To tam pod ním budeš ležet jak kus klády nebo se taky zapojíš?"

„ Amýýýý nech mě bejt. Prosim aspoň teď." Zaškemrala jsem vduchu. Ale v jednom měla pravdu fakt tam ležim jen jako přejetá ještěrka. Musela jsem něco udělat. A první co mě napadlo bylo servat z něj tryčko. On se mi jen usmál do rtů a dál pokračoval. Jeho ruce se začaly až moc nebezpečne blížit k mímu rozkroku. Když už byl u gumičky mejch sexy kalhotek s tučňákama zastavila jsem ho. „Chucku co to děláš?" zděšeně jsem se zeptala. Celá ta energie a chuť se mi vytratila a začala jsem se bát. Ještě ne. Známe se ani ne celej měsíc to je moc brzo.

„Tohle." ušklíbnul se a začal nadzvedávat gumu kalhotek. „Ne Chucku přestaň! Prosím." když se ale neměl k tomu aby toho nechal hrubě sem ho odstrčila. Vypadal jako šílenej. „Já ještě nechci!" špitla jsem vystrašeně.

„A koho to zajímá!" zařval a svalil mě znovu na postel. To už sem byla úplně zoufalá. „Chucku prosím! Prosím nech toho. Ne. Prosím ne." Zarazil se. Vstal a zděšeně se na mě podíval. „Chucku děkuju." zašeptala sem tak že to bylo sotva slyšet. „Už by si měl jít." prohlásila jsem už trochu silnějším hlasem. „Amy..... promiň moc mě to mrzí já sem nechtěl. Nevim co to do mě vjelo. Ale prosím hlavně mě nevyhazuj. Já tě miluju Amy!" Při těhle slovech se mi upřímě koukal do očí. „Chucku běž." Řekla jsem stále roztřepanym hlasem. „Amy odpusť mi to." Pořád se mi koukal do očí. Měl je zalitý slzama. Já taky měla na krajíčku. V hlavě se mi rozlívaly city. Vím že ho miluju ale po tomhle se ho bojim. Přiblížil se ke mně ,ale já couvla. „Vážně už běž." Při těhlech slovech sem se snažila udržet emoce na uzdě ,ale bylo to sakra těžký. Moje emoce byly jako splašenej bizon kterej nesmí utéct jenže vy už nemáte sílu ho dál držet.

Hned jak jsem slyšela zabouchnutí dveří padla sem k zemi a bulela. Brečela sem do tý doby dokud moje oči vydávaly slzy potom už jsem jen se silnejma bolestma hlavy ležela schoulená do klubíčka na zemi. Ptáte se proč na zemi? Vždyť na tý posteli mě málem znásilnil Chuck. A s tebou Amy 2 si to ještě vyřídim.

Nová kapitola je mezi námi.

Za prvé lidičkyyyy 600 přečtení. Jakože ,cože!? Tolik??!??? Děkuju moc!!!!!!!!.

A za druhé se omlouvám za to že dlouho nebylo nic novýho jenže škola. Myslim že to všichni známe. Pololetní masakr písemek. Tolik sem se snad v životě neučila. Naštěstí známky už sou uzavřený takže máme zas na půl roku pokoj. :D