Zázračně sem přeskočila na sobotu příští týden (den kdy má za Amy přijet Chuck) :D :D Doporučuju si načíst obrázky v textu aby jste měly větší přehled :D :D
Během toho týdne jsme se se Scottem dost spřátelili. Vzhledem k týmu my vlastně nic jinýho nezbývalo, jelikož jsem s těma lidma musela trávit celý dopoledne a odpoledne. Zoe teď neustále leze za Willem ale myslim že jemu to moc nevadí. Furt po sobě házej přeslazený pohledy. No zas tak zamilovaně to nevypadá spíš jak kdyby seděli na záchodě a měly zácpu ale co, každej si může koukat jak chce. Když už jsme u toho koukání můj pohled na Scotta se změnil. Teď sem tak nějak poznala jeho povahu. Je to dost hodnej kluk, řekla bych že prakticky vyhynutej druh. A co je na něm nejlepší? To že se pořád tlemí mejm trapnejm vtipům a hryzavejm poznámkám na okolní spolutábornictvo.
Jak už jsem zmínila téma pro první tejden bylo přežití. Teď nastal čas na poslední zkoušku zdatnosti. Běh přes překážky. Upřímně nemam páru co to má s přežitím společnýho. Asi kdybych chtěla zdrhat před kancem a najednou se tam oběvil obrovskej strom širokej do nedohledna tak abych ho mohla přelízt a nebyla vydaná nemilost hladovýmu kancoj. No prostě nechápu proč bych se měla ztrapňovat před celým táborem.
Onen čas závěrečný zkoušky nadešel. Všichni na sobě měli sportovní oblečení a obuv. No vlastně ne všichni. Naše tři pipky si na sebe vzaly mini sukně a žabky. Jako tleskam sukýnka hezká ale jak s tim chcete sakra přelízt přes překážky????? I já s tim budu mít problém a to nejsem oblečená na pláž.
„Bude to štafeta. Půjdete po dvojicích a společně zdoláte trať. Až doběhnete může jít další dvojce. Vítěz získá extra zákusek k večeři." řekl Joe.
Moje uši zbystřili. Řekl někdo zákusek? „Musíme to vyhrát!" zachrčela jsem na družstvo. To se na mě otočilo jako na blázna a já zrudla. Proč se tohle stává zrovna mě? Achjo. „Amy? Budeš se mnou ve dvojici?" zeptal se Scott. Nejspíš neslyšel moji ultrakrátkou ''motivační'' řeč. „A s kym jinym bych měla jít?" usmála jsem se na něj.
Společně jsme se zařadily na konec a nervózně poskakovaly a čekaly až na nás přijde řada. Čas se pomalu krátil a předposlední dvojce už vyběhla. Všechny moje končetiny se klepaly jak bábovkový želé. Když sem ucítila dotek na mí ruce polekaně jsem nadskočila. Jak už asi všichni víte ta ruka byla Scottova. Podívala jsem se na něj. On se povzbudivě usmál a kývl hlavou. V tu chvíli doběhli nerdíci a my vyrazily. Teda on vyrazil a já jsem jenom vlála za ním.
První překážkou byl žebřík.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ten Scott prakticky přeskočil. Se mnou už to bylo trošku horší. Rychlostí lenochoda sem se plazila nahoru. Už jen jedna příčka a sem nahoře. Jou jou sem nahoře. Jenže sem se koukla dolů a roztřásly se mi kolena. Ze spoda to nevypadalo tak vysoko. Tentokrát tempem slimáka sem začala sešplhávat dolů. Když sem byla na čtvrtý příčce od zvrchu ze země ne mě zařval Scott „Amy dělej! Skoč!". A tak jsem skočila. Pád netrval moc dlouho jelikož gravitace na mě působí až nadmíru dobře. Když sem dopadla měla jsem pocit že se země lehce zatřásla. Ale na přemýšlení nebyl čas. Jelikož Scott už mě zase táhnul dál.
