A co když mě nechce?

16.

„Tak to vypadá že na sebe máme celkem štěstí." zakřenil se na mě. „Spíš smůlu." procedila jsem mezi zuby. „Co? Říkalas něco?" zeptal se zmateně. „Ne nic vůbec nic." zafuněla jsem si pod můj neviditelnej knír. „A jak se máš?" snažil se udržet konverzaci. „No vzhledem k tomu že už si mě dneska zvládl vidět vylejzat z klučičích záchodů a seš se mnou v týmu...... Jo mam se suprově." odpověděla jsem naštvaně. Jemu spadl úsměv z tváře a vážně se na mě podíval. „Udělal jsem ti snad něco?" ptal se s výrazem kterej vypadal že se o to vážně stará. „Ne ani ne. Jen mě tvoje přítomnost prostě vytáčí, no vlastně celá ta tvoje osobnost a ten způsob jak na mě čumíš. " vychrlila jsem na něj naštvaně. „Kurva! Promiň. Někdy bych měla radši držet hubu." řela jsem a zaryla svůj pohled do země. Když tak nad tím přemejšlim on mi vlastně nic neudělal. Můžou za to moje feromony. No vlastně i ty jeho. Protože mě k němu přitahujou. Nebo ne? Nebo jo? Mam ho ráda? Ne vždyť je tady furt Chuck. Ale ten mě prakticky podvedl. Teda jestli se počítá to že se cucal z nějakou kravkou. Jop to se 100% počítá. „Stop Amy! Začínáš se do toho zamotávat." oznámila mi Amy 2. Z mojí schyzofrenický chvilky mě probral zvuk jeho slov. „Aha........ promiň já tě nechci nějak vytáčet." řekl s výrazem smutnýho štěňátka a dal se na odchod. Tím pohledem se ve mně něco zlomilo. Nemůžu ho nenávidět. To prostě nende. „Počkej." chytla sem ho za loket. „Můžem začít vod znova? Já....... Promiň v poslední době toho na mě bylo moc. No a tys to schytal za všechny. Promiň." řekla jsem a zvedla oči k těm jeho. On se jen usmál a přikývl. „Ahoj já jsem Scott." řekla a napřáhl ke mně jeho pazouru. „Ahoj já jsem Amy." usmála jsem se a potřásla si s ním.

***

Večer na mě čekala poznávací půlhodinka. „Ahoj. Já jsem Amy." řekla jsem, chabě se usmála a zamávala na zbytek týmu Modrých. Celej tenhle tým mi nějak sympatickej nebyl. Skládal se ze mě, Scotta, tří pipek jejichž ksicht pokrývala tuna paštiky. Ty se samozřejmě družili dvoum namachrovanejm šampónkum který snad za každym slovem říkaly ''vole'' nebo ''pičo'' no a pak už jen tři nerdíci který si držely pospolu a nepustili k sobě nikoho víc jak na půl metru.

„Uf tak tohle budou perný dva tejdy." utrousila jsem směrem ke Scottovy. „Někdo se ti snad nezdá?" ušklíbnul se na mě. „No tak nějak celej ten tým stojí za propocenou ponožku. Tamhle ty tři by mohli bejt fajn kdyby sme se k nim mohly přiblížit." snažila jsem se znít pozitivně. Z našeho rozhovoru nás vyrušil náš vedoucí Jeff„ No tak to by bylo pro dnešek všechno."

Mimohodem mohlo mu bejt okolo dvaceti a vypadal dost dobře. Zajímalo by mě jestli pod tim tričkem schovává nějaký svalstvo. „Už zase sliníš?" ozvala se Amy 2. „Máš vedle sebe sexouše na dosah ale ne ty musíš čumět po komkoli jinym hlavně aby to nebyl Scott. Copak copak? Snad se nám nebojíš že by Zoe mohla vyhrát." vysmívala se mi. „Prosim tě mlč! Za dnešek už si toho nakecala dost." okřila jsem jí.

***

Stahaná jsem se svalila do postele. Rychle jsem nahmatala batoh a vytáhla si snickersku. „Zvonil ti telefon a pípaly smsky asi někomu chybíš" pronesla Zoe ze stínů. „Fuj sem se lekla." zasmála jsem se a rychle se natáhla po mobilu. A opravdu 3 zmeškaný hovory a 4 SMSky. Překvapivě všechno byla mamka až na jednu jedinou textovku.

Ahoj Amy! :* Jen tak jsem brouzdal po internetu a narazil jsem na ten tábor kde jsi. A hádej co?!Máte povolený návštěvy takže příští sobotu jsem u tebe. Moc mi chybíš Chuck.

Moje pusa se nepřirozeně hodně otevřela do O. Tady si ze mě už vážně dělá srandu ne?!?!?! on se tam žužlá s nějakou kravkou a teď si mi jen tak napíše že mu chybim a že za tejden je tady? No tak to ne. Slzy se mi draly z očí.

„Amy?? Seš v pohodě?" ozvala se Zoe. „Ne nejsem." zafňukala jsem. „Co se děje?" řekla se starostí v hlase. A tak to ze mě všecko vypadlo. Všecko o tom jak sem se zbláznila do jednoho jedinýho kluka během půl hodiny, o tom jak se dokonce i on zamiloval do mě, o tom jak nám to klapalo, o tom jak mě vlastně málem znásilnil a nakonec o tom jak jsem ho viděla žužlat se s jinou.

„No a teď mi napsal že za tejden přijede." zakončila jsem moje drama co napsal sám život. „Wow! Tak to vypadá že tvůj nudnej život nabral během měsíce dost slušný obrátky." uznale přikývla. „Ale jo. Celkem jo. Přála bych si zase bejt na tý ciklostezce. Všechno bych udělala jinak. Nespěchala bych. Pořádně bych ho poznala. Teď už ani nevim jestli ho mam ráda. Příde mi že jak rychle to přišlo tak rychle to zase odeznělo." povzdechla jsem si.

Ou jou lidi, po pár tejdnech sem zpět s novou kapitolou. Omlouvam se že teď dlouho nic nebylo ale mam dobrej důvod. Ve škole se na nás asi domluvily a chtěj nás zabít nebo donutit k sebevraždě. Každej den písemka nebo mega dlouhej úkol. Já jim ale tleskam protože se jim výborně daří ubíjet mojí věčně dobrou náladu.

Z toho vyplívá že nejspíš nebudu teď přidávat tak často. A hlavně přiznejme si to, nebaví mě se prokousávat začátkem tábora kde se neděje nic zajímavýho. Přemejšlim že udělam pár dnů timeskip aby se to trochu rozjelo. Kdyby se vám to zdálo jako dobrej nápad prosím napište mi to do komentářů.

Děkuju za přečtení. Kája. :D