A co když mě nechce?

2.

" Tak sem to našel." Prohlásil s úsměvem na rtech. Došel ke mě a kleknul si před moje nohy." Teď to bude asi trochu štípat." No slovo trochu bych asi nepoužila. Malém jsem si rozkousla spodní ret. Nejspíš musel vidět že to asi bolí víc než jen trochu a proto se začal neustále omlouvat. "Promiň." Opakoval pořád dokola. Mohl si z toho klidně udělat nějakej remix. Promiň, omlouvám se, promiň,promiň, omlouvám se, p-p-p-p-promíííííň uca puca jéééé.

 Asi po miliónté desáte omluvě mi došla trpělivost." Hele v pohodě ty za to nemůžeš. To já sem jen prostě poděs. To se jen tak nikomu nepodaří za jeden den se leknout se myši, spadnout z kola, zajet do příkopu..... Ty seš vlastně jediná světlá stránka tohohle dne. Tak už se přestaň omlouvat za to co jsi neudělal jasný!" Vysvětlila jsem mu." Jo už s tím přestanu, ale deptá mě že tě to bolí." Hodil po mě ustaranej výraz. "Fakt je to pořádku. Trochu bolesti snad vydržím." Jop hrála sem si na strašně statečnou, ale doopravdy sem si málem cvrkla jak to štípalo.

Jen co byly moje kolena a lokty vyčištěný mi Chuck oznámil že až se mi trochu zatáhnou rány měla bych se jít osprchovat abych nenastydla.

***

Jen co jsem zalezla do sprchy vešel Chuck dovnitř a prohlásil. "Vezmu ti to mokrý oblečení a dám ho vyprat. A taky se pokusím pro tebe najít nějaký jiný a hlavně suchý oblečení." Potom odešel. Byla sem sakra ráda že jejich sprcha je neprůhledná tak že když se nesoustředíte nevidíte pomalu ani siluetu. Otočila jsem kohoutkem a spustila na sebe tisíce kapek horké vody. "Aaaaau sakra." Zanadávala jsem si. Ta voda byla až moc horká a chvíli mi trvalo než sem ji seřídila na správnou teplotu. V půlce mé akce "udělej ze sebe človeka" jsem znova uslyšela otevírání dveří. Chuck mi přines oblečení. Jupíííí nebudu po jeho baráku pobíhat nahá jeeeeeej. Když jsem vylezla ze sprchy a osušila se, zaměřila jsem všechnu moji pozornost na hromádku oblečení. Čekalo tam na mě černý tričko s logem místního pivovaru a šedý tepláky. A co nějaký spodní prádlo? V mysli se mi vybavila jeho máma. Jejda ona je taková vyzáblina. Velikost podprsenky musí mít minimálně o jednu menší než já. A do jejích kalhotek bych můj zadek (já ho přezdívám kombajn) asi nenarvala. Tak jsem na sebe hodila pár svršků co mi tady Chuck nechal a vyrazila vstříct gauči.

Z koupelny jsem vylezla shrbená tak aby přes tričko nebylo vidět moje enormní poprsí. Chuck seděl na sedačce a zíral na mě. Já sem od hlavy k paťe zrudla jak rajče. "Co je?" Povytáhla jsem obočí. "Ale nic." Na chvíli se rozhostilo trapný ticho. On to ticho naštěstí protrhnul. "Seš unavená?" Jako na povel jsem si zívla. "Hele já už půjdu. Děkuju moc za všechno ale už tě nechci dál otravovat." Ani jsem to pořádně nedořekla a on rychle vyhrknul. "Ne nechoď. Vůbec mě neotravuješ. Jsem naopak řád že mi tu někdo dělá společnost. Já tě pustím sem a můžeš se trochu prospat. Mezitím  ti zajdu pro kolo."
"Ne to nemusíš já si pro něj zejtra zajdu." Protestovala jsem. "No to teda musim. Lehni si a odpočívej."
"Fajn. Vyhrál jsi ale hned jak se vzbudim odcházím. Připadám si jako bych tě využívala." Zatvářil se zaraženě." Přestaň už protestovat a jdi si lehnout." Bez námitek jsem zamířila k sedačce. On šel hned za mnou a jen co jsem ulehla zakryl mě dekou. "Dobrou noc." Usmál se a odešel.

Tohle je konec druhé kapitoly. Upřímně by mě zajímal váš názor jestli se ten můj výtvor vůbec dá číst. :)