A co když mě nechce?

5.

Po cestě jsme pokračovaly v debatě o filmu. Když jsme se blížily k zatáčce u mého domu zastavila jsem. On po mě hodil pohled co sakra je??? "Nechceš bejt podroben výslechu mých rodičů. Myslim že z otázek jako jsi ještě panic? Doufám že si jí nic neudelal. Jakej máš průměr ve škole? by ses pravděpodobně zděsil a už nikdy by sme se spolu nevěděli." Ušklíbla jsem se na něj.
"Pravda. Tomuhle bych se radši vyhnul." Zasmál se a začal se ke mě přibližovat. Mě se na ksichtu usadil zmatenej výraz. Po chvíli překonal poslední centimetry mezi námi a prohlásil. "Přátelský objetí." Něco mi říkalo že to tak úplně přátelský nebylo. Svíral mě v jeho náruči dost dlouhou dobu. Hladil mě po zádech a srdce mu v hrudníku bilo jak o závod. Z jeho dotyku my po zádech přeběhl mráz a v břichu se mi uhnízdily hejna motýlů. Když byl tak blízko uvědomila jsem si dvě věci. Za prvé: je asi o hlavu vyšší. Líbí se mi to. Vždycky jsem si představovala jak si stoupnu na špičky a vlepim tak někomu pusu. A za druhé že čím víc ho poznávám tím míň s ním chci bejt jenom kamarádka. Ale při mém kontu expřítelů 0 se mi o tom může jen zdát.

Když se ode mě odlepil kouknul mi do očí a zeptal se. "Ahoj. Kdy se zase uvidíme?"
"Tak to nevim. Ale počítám s tim že budu mít nejspíš průser což znamená že mě tak na tejden nikam nepustí a budu se muset doma pěkně smejkat. Znáš to nádobí, zahrada, úklid pokoje a spoustu dalších kravin."
Smutně se na mě usmál a řekl "Jo znám a až moc dobře."

Pak už jsme si jen řekli ahoj a já vyšla vstříct zkáze jménem rodiče. Následoval stejný pohovor jako minule. Moje odpovědi se zakládaly jen z přikyvování, hmmm a ne tak to teda nebylo.

Když můj výslech skončil plácla jsem sebou do postele. Pořád jsem na něj musela myslet. Jeho ruce na mejch zádech. A s tim příjemným pocitem jsem usla.

Ráno mě už na stole čekal seznam věcí co mam za dnešek udělat. Tolik jsem toho neudělala snad za celej můj život. Vydrhla jsem celej barák, komplet ukludila celej můj pokoj, uvařila si oběd, posekala zahradu k mému překvapení jsem ani nepřesekla kabel a nic tomu podobnýho.

Večer jsem si zrovna spravovala náladu u mího maratónu seriálů, když my pípla smska.

Ahoj Amy!!!! :)
Sice vim že tě rodiče teď nikam nepustí ale zejtra na mě o půl jedný v noci čekej tam u vás na rohu. Těším se Chuck

A další kapitola je na světě. Omlouvám se že teď docela dlouho nic nebylo. Vůbec jsem neměla čas a upřímně ani náladu. Ale dneska mě chytla nějaká tvořivá nálada a napsáno bylo během chvilky. Je to sice krátký ale příští díl bude podle mě docela
bomba. :D
Děkuju moc všem kteří to s mou "tvorbou"  ještě nevzdali.
:D