A co když mě nechce?

4.

Asi okolo desáté večer mi cinkla smska od neznámýho čísla. Když jsem odemykala mobil první co mě napadlo byly operátoři a jejich šílený smsky jako za dobytí kreditu můžete tohle a tomto atd. Ale ono ne. Byla to zpráva od Chucka.
Ahoj Amy!!!!!!
Zejtra jdu s pár kámošema ven. Teda vlastně jen se dvouma :D
Tak kdybys chtěla ve čtyři před mým barákem :) Chuck

Následovala totální exploze mých myšlenek a citů. Začala jsem skákat po pokoji jak šílená a při tom řvala " jo jo joooooooooo." Můj citový výlev zkončil cca po 5 minutách když na mě máma zaječela ať už sem zticha že v obýváku není slyšet vlastního slova. Tak jsem si sedla k mobilu a začala vymejšlet co mu odepíšu protože OMG!!! Jasněeeeeeeeee není asi nejlepší varianta.

"Mamí?" Začala jsem podlejzavým tónem." Mohla bych jít odpoledne ven?" Hned co byl můj návrh vysloven spustila se přílivová vlna otázek.
"A s kým?"
"No....... s kamarádem."
"A to je kdo?"
"To je ten co mi zachránil kolo. Jmenuju se Chuck."
"Tak fajn ale do devíti doma jasný!"
"Provedu madam. Díky."

Tak a teď už mám jen jediný problém co si vezmu na sebe. Po půl hodině zkoušení a prohrabávání šatníku jsem na sebe hodila tmavý ryfle, černý tílko a na to červenou kostkovanou košili. Celá natěšená jsem v 15:45 vyrazila z domu. A světě div se na kole.

Za pět minut jsem už stavěla u Chucka před domem. Který už tam stál."Ahoj" pozdravil mě s jeho úžasnym úsměvem na rtech." Ahoj." Odpověděla jsem mu s mou rudou a spocenou tváří. Pořád se na mě usmíval a mě hlavou projela myšlenka bohužel jsem ji neudržela jen v mysli a tak mi vyjela pusou." Tys nosil rovnátka?" Sakra to bylo trapný, hodně trapný. Chvíli na mě zmateně zíral a pak z něj vypadlo "Co? Ne. Proč?"
"Já jen že máš suprově rovný zuby." To ze mě muselo vypandout zrovna tohle. Já sem ale blbka.

Tak sme tam tiše čekaly pět minut, deset minut, patnáct minut, když mu přišla smska od obou kamarádů že jim do toho něco vlezlo a že jim to je líto ale nedorazej."Ach jo to je škoda těšila jsem se že poznám nový lidi." Povzdechla jsem si. Jemu ale hnedka vypadlo z pusy "A já ti snad nestačim?
"Cože?" Udiveně jsem konstatovala, protože jsem mu pořádně nerozuměla.
"Nic." Řekl, sklonil hlavu dolů a zrudnul. Po chvíli trapnýho ticha, který se mezi náma ocitá na můj vkus až mo často se Chuck zeptal. "Tak co budeme dělat když jsme jen sami dva?"
"Nevim. Mě je to celkem jedno."
"V tom případě nechceš jít ke mě? Mohly by jsme se kouknout na nějakej film."
"Tak jo to bude super." Byla jsem nadšená. Já s ním budu zase sama! A budem koukat na film! Oujeeeee.

"Tak na co se kouknem?" Ptám se ho s úsměvem."Co třeba labyrint: útěk? Viděla jsi to?"
"Ne ještě ne ale chtěla jsem se na to kouknout."
"Tak fajn. Je rozhodnuto."
U filmu už běžely začáteční titulky když Chuck vyhrkl "Popcorn. Musíme si k tomu udělat popcorn." Stopnul film a vyběhl směrem kuchyň.

Po chvíli jsem slyšela Chucka nadávat a ve vzduchu se vznášel odér spáleniny. Zvedla jsem se ze sedačky a došla do kuchyně.
Tam už na mě čekal Chuck s miskou absolutně spálenýho popcornu." Došel jsem k závěru že ze mě kuchař asi nebude včera jsem rozlil vodu na čaj všude ale hlavně ne do hrnku a dneska spálim popcorn." Zasmál se. "Máš ještě jeden? Já ho udělám." Přikývnul a podal mi další pytlík.
Za pár minut bylo hotovo a my se mohly spokojeně uvelebit na sedačce s miskou popcornu k tomu.

Měla jsem blbej pocit, protože během čtvrtiny filmu jsem musela sežrat minimálně půlku misky. Když už bylo nadně tak jsme oba najednou sáhly do misky a naše ruce se dotly. Na chvíli jsem strnula, ale hned potom jsem ruku odtáhla.

Když Chuck vypnul televizi, otočil se na mě a zeptal se jak se mi ten film líbil. "Absolutně boží!!! Já už chci další díl." On se jen usmál a prohlásil že si myslel že se mi bude líbit. A tak nějak jsme se zakecali. A když jsem se koukala na mobil zděsila jsem se. Blikal tam na mě čas 21:03. "A sakra. Já už budu muset jít. Ne!!! mamka mě přetrhne."
Sotva jsem to dořekla zazvonil mi mobil. A nečekaně to byla mamka. Zvedla jsem to a mobil dala tak na 15 cm od ucha. Byl to ode mě chytrý tah, protože to co přišlo by mi roztrhalo ušní bubínky."Kde seš!!!!!!! Neměla si bejt už dávno doma?!!!."
"Mami v klidu jen sme se koukali na film a teď sme se nějak zakecali. Do čtvrt budu doma."
Pak už jsem slyšela naštvaný zabručeni a pípání co značí ukončenej hovor.

"Vážně už musíš jít?" Zeptal se.
"Jo ty si to neslyšel? Kdybych ji to nevzala za chvíli bych byla pohřešovaná a hledala by mě FBI." Po téhle poznámce jsme se oba rozesmáli. Celá uchechtaná jsem mu zamávala na rozloučenou. Překvapil mě tím co řekl." Mám jít s tebou?"
"Upřímně by mi to ani nevadilo. Už je skoro tma a asi bych se bála."
"Tak fajn. Jde se!" Zavelel.

Taaaak konečně jsem to dopsala. Tahle kapitola je dost dlouhá oproti těm minulím. Tak doufám že se bude líbit. :)