Láska nebo omyl.?

Den jako každý jiný

Dneska ráno jsem vstávala hodně brzo, protože máme na sedmou. Na sedmou máme naštěstí jen jednou týdně a to v pátek. Ve škole jsme psali jen diktát z češtiny a bohužel i matiku. Zbytek školy už byl pak vpohodě. Přišla jsem ze školy a jako první věc co jsem udělala, jsem si sedla do svého křesla. Když jsem byla zahloubaná do svých myšlenek a představ, tak mě najednou volá máma.
"Tess.!! " křičí na mě už aspoň po třetí. Než jsem se ale stačila vzpamatovat a vstát z křesla, dveře se i bez zaklepání rozrazily a v nich stála máma. "Ajéje... co se zase děje.?!" řekla jsem si v duchu. Než jsem se ale stačila zeptat máma mi už začala vysvětlovat že musím jít pro Anetku do školky a že mi dá Honzíka do kočárku, protože potřebuje spinkat. A cestou zpět se máme stavit v obchodě koupit pečivo, uzeniny a něco na co budeme mít s Anetkou chuť.
Převlékla jsem se a než sem sešla z vrchu, Honzík už byl nachystaný v kočárku a podle toho jak byl v klidu jsem usoudila že už usnul. Máma mě vyprovázela a ještě mi připomínala, abych nezapomněla koupit pečivo, uzeniny a taky abych vzala Anetce všechno oblečení domů, aby ho mohla vyprat.
Ve školce proběhlo všechno bez obtíží. (Anetka dělá někdy scény, že se jí nechce domů nebo že se jí nechce oblikat a tak dále a tak dále.. bylo by toho hodně.!)
Vyšli jsme před školku a já si říkám: 1. úkol splněn - vyzvednout Anetku 2. úkol splněn - vzít špinavé prádlo na vyprání.
První dva úkoly splněny a my můžeme jít v klidu nakoupit. Šli jsme v klidu nikam jsme nespěchali a obchod byl kousek od školky.
V obchodě jsme vzali pečivo a uzeniny. A vzpomněla jsem si na to že si můžeme ještě něco vybrat. Něco na co budeme mít chuť. Zeptala jsem se Anetky jestli chce bonbónky. Ona souhlasila a tak jsem jí dala na výběr dva druhy. Ale ona začala kňourat že chce úplně jiný.! "buď to tyhle nebo tyhle Anetko. " řekla jsem a ukázala na balíčky, které jsem držela v ruce. Ale ona pořád ne.!! Nešlo s ní hnout! Nojono malému děcku nevysvětlíte: "je to drahé" nebo "nevystačí nám na to peníze.! "
Ano takže si ty bonbóny vyřvala. Musela jsem se vzdát čokolády, kterou jsem si chtěla koupit a místo ní jí koupit ty dražší bonbóny. V tu chvíli jsem si říkala ještě že Honzík neumí mluvit.
Šli jsme k pokladně a sotva jsem zaplatila a vyšli jsme před obchod, Anetka začala zase plakat. "copak se stalo Anetko.? " snažila jsem se mluvit vlídně a snažila jsem se aby na mě nepoznala že jsem rozčílená. "medvídek" řekla jen. "medvídek.? Co s medvídkem.? " vůbec sem nechápala.! "nechala jsem ho ve školce" sotva to dořekla rozplakala se ještě víc.
Já se jen z hluboka nadechla, protože už jsem toho měla plný zuby a už jsem chtěla být doma.! Ale s klidem jsem řekla: "neboj vrátíme se pro něho a teď přestaň plakat, utři si slzy a vysmrkej se" a podala jsem jí kapesník. Potom co se vysmrkala popadla jsem kočárek a Anetku za ruku a vraceli jsme se do školky.
Anetka byla celá šťastná když objímala medvídka. Cestou domů ho pevně svírala v náručí, aby ho zase někde neztratila nebo nezapomněla.
Když jsme přišli před dům z hluboka jsem se nadechla a vydechla a zazvonila. Dveře se hned otevřeli a vyděšená máma na nás koukala jestli jsme všichni a vpořádku. Divila se kde jsme byli tak dlouho. Když sem jí povyprávěla naší historku, kde jsme se zdrželi a že jsme se museli vracet pro medvídka, máma mi poděkovala, protože Anetka by bez medvidka neusla.
Pro dnešek jsem měla už volno.! Navečeřela jsem se a šla do pokoje. Normálně chodím spát tak okolo desátý, většinou i později když vím že druhý den nikam nevstavám.! Ale dneska jsem byla tak utahaná, že jsem se převlíkla do pyžama a šla spát.