Tess: ahoj:)
Dejv: jee ahoj :) jak se máš.?
Tess: no jo dobrý... Hele neříkala jsi včera že večer napíšeš.? ://
Dejv: no to sem sice říkal, ale neznamená to že musím začít psát první já.! :) promiň včera jsem neměl čas... budu rád když napíšeš první i ty ;)
Tess: tak dobře :) no hmm.. a jak se máš ty.? :)
Dejv: ale tak jde to.! :) dneska ve škole samí testy.!! A co u vás.? Psali jste něco.?
Tess: dneska ne, ale zítra máme psát z dějáku a zemáku ://
Dejv: a umíš to.? :)
Tess: no tak učila jsem se :) tak snad ta jedna nebo za dva :) a z čeho si psal ty.?
Dejv: tak to dáš.! Určitě stoprocentní jedničku ;) jsi šikovná :) bože matiku, češtinu, angličtinu a ještě něco.. už ani nevím co :DDD
Tess: no tak děkuji :) Počkej chvilku prosím, volá mě máma.!
Dejv: Ok. :)
"mami, potřebovala jsi něco.?" vešla jsem do kuchyně.
"ano zlato. Máš tady večeři. " odpověděla a ukázala na talíř s bramborovou kaší a řízkem na stole.
"jee děkuji mami" úplně jsem zapomněla na čas.! Vážně.! Ani jsem neměla moc hlad. Ale snědla jsem to protože řízky ty já mám ráda.
Když jsem dojedla řekla jsem: "děkuji mamčo bylo to dobrý, jako vždycky " dala ji pusu na tvář a zmizela zase ve svém pokoji.
Nejprve než jsem šla k počítači, abych napsala Dejvovi, tak jsem se šla osprchovat. Když jsem byla hotová a dokonce i v pyžamu, zalezla jsem si s notebookem do postele. Už jsem chtěla napsat Dejvovi, ale najednou někdo zaklepal.
"dále" řekla jsem.
"Tessinko.?! Potřebovala bych s tebou mluvit " ano byla to máma.. jo a Tessinko mi říká už od malička a ještě pořád se to neodnaučila. Me to, ale zas až tolik nevadí, když mi tak říká jen doma.
"ano mami.? "
"já jen že volal táta."řekla máma a sedla si za mnou na postel.
"jo super. A jak se má.? A kdy přijede.? " zeptala jsem se zvědavě, protože jsem se s tátou neviděla už dva týdny. Blbí služebky.!
"to je právě to. Ještě to neví jistě, ale možná přijede v pátek a byl by tu na víkend a pak by zase odjel." řekla máma.
"hmm... aha. Ale tak aspoň to. " řekla jsem trochu smutně, protože jsem čekala ze když Tata přijede bude tu s námi dýl.!
"no a to je právě to že se to ještě neví jistě, tak o tom prosím nemluv před Anetkou, aby z toho nebyla smutná. U tebe vím že jsi velká a že to pochopíš." vysvětlila mi máma.
"jojo neboj. "
"tak já už půjdu spát. A ty tu taky noc dlouho neponocuj, zítra je škola." rozloučila se se mnou máma.
"jojo neboj mami. Dobrou."
Tak a teď už můžu napsat Dejvovi.
Ale nééé.....
Je offline... co teď.?://
ČTEŠ
Láska nebo omyl.?
RomancePříběh podle skutečnosti.! Jsou zde ale zaměněny jména a jiné soukromé údaje. A jestli se chceš dozvědět víc, tak si tento příběh přečti.