Láska nebo omyl.?

Další dny

Tak dneska už je neděle... a je už asi půl dvanácté a já se teprve teď probudila.! Probrala jsem se, protáhla, hodila na sebe mikinu a šla ke dveřím že se půjdu podívat dolů. Dole byla, ale jen máma. "ahoj mami. Kde jsou všichni.? "
"Dobré ráno Beruško. Táta jel s děckama nakupovat, ale mají se vrátit do oběda. " odpověděla mi máma.
"aha. A co bude k obědu.? Jestli si mám chystat snídani nebo počkat na oběd.! "
"asi počkej na oběd za chvilku to bude hotový a taťka s děckama taky za chvilku přijede. " řekla máma trochu nazlobene, abych se neprecpavala.
Tak sem teda čekala bylo už po dvanácté a oni už tady měli být.
Máma už si začínala dělat starosti, ale já jí uklidnovala ze se zasekli v zácpě. Ale máma si nedala říct a tátovi volala. Táta jí to nebral a tak se máma bála ještě víc.!! Já jsem to ale neviděla zas tak špatně... zasekli se v zácpě... táta neslyší mobil, protože ho má bud v kapse, nebo ho má vybytej... možností bylo hodně ... ale když už se začala blížit jedna tak sem se už začala taky bát..
Po jedné hodině zazvonil mamčin mobil, máma to hned zvedla ani se nepodívala kdo volá. A s naději v hlase řekla: "jste vporadku.? "
Na opačné straně se ale ozval jiný hlas než jaky máma čekala.
"Dobrý den, u telefonu paní Smithová.? "
"ano to jsem, kdo volá.? " máma netušila kdo to je.
"promiň te zapomněl jsem se představit. Ja jsem policista Harry Clarson. Váš muž boural. "
Netušila jsem kdo volá a co se děje, ale mámě se podlomili nohy a já ji jeste stihla zachytnou pomohla jsem jí si sednout na sedačku.
"váš muž je jen lehce zraněný, nic vážného jen jak vyletěli airbagy. V autě, ale cestovali ještě dvě malé děti. Holčičku odvezli do nemocnice a malé miminko radši také ikdyž to by mělo být v pořádku, v době nehody spalo a má velice bezpečnou sedačku. "
Máma se rozplakala.! Netušila jsem co se děje ale mámu sem objala a utěšovala.
"a v jaké nemocnici jsou.? " zeptala se máma. Když to máma řekla píchlo mě u srdce.!! Začala jsem se bát a měla jsem co dělat abych se nerozbrecela.! Když jí policista řekl nemocnici máma zavěsila a rozplakala se ještě víc, ale já nic nevěděla. Když jsem mámu po chvilce utesila zeptala jsem se ji co se stalo.. ona mi řekla vše to co ji ten policista.!
Takže jsme dá se říct nevěděli nic co je s Anetkou a Honzíkem. S mámou jsme se rozhodli ze tam pojedeme.!
Protože jsem byla ještě v pyžamu, šla jsem se rychle prevleknou a učesat. Máma se taky oblékla, ale nějak to neřešila. Když jsem sebehla schody, popadla kličky od auta, které leželi na botníku. Sedli jsme do auta, a protože máma moc často nejezdí, nastartovala až na potřetí.! A to jak máma jezdí vždycky pomalu a opatrně, tak teď jela jako drak.!
Dojeli jsme k nemocnici, naštěstí jsme nemuseli dlouho hledat místo na parkování. Zaparkovali jsme a rychle běželi k hlavnímu vchodu. Na recepcy jsme se hned ptali na autonehodu, že měli přivézt dvě malý děti a jejich tatínka. Paní nám řekla že se podívá do evidence, když v tom se na recepcy objevil táta. Když jsem ho spatřila, hned jsem k němu běžela, chtěla ho obejmout, ale nevěděla jsem jak je zranění a aby ho to nebolelo.
Máma se hned ptala co se stalo a kde jsou její děti už začínala být histericka... začala brečet, až se z toho složila. Mámě se zase začali podlamovat nohy, ale táta jí chytl a objal. A začal ji utěšovat.!
Najednou přišel doktor a hledal Smithovi.
"to jsme mi.!!! " zakricela ubrečená máma.
"Dobrý den paní Smithova. Honzík je úplně vpořádku a to díky té autosedacce.! Ale Anetka má lehký otřes mozku. Takže si ji tady tak na dvě noci necháme. "
Máma se rozbrečela.
"a mohla bych je vidět.?! " zeptala se máma.
"samozřejmě, Honzíka už si můžete vzít, teď ho hlídá sestřička. A Anetka spi, ale můžete se na ní podívat prez sklo. " odpověděl Doktor.
"dobře děkujeme. " řekla máma.
Když jsme došli za sestřičkou, která nám hlídala Honzika: "tady ho máte. Jak už vám určitě řekl pán Doktor tak Honzík není zranění. Musím vám ho jen pochválit. Máte moc hodného syna. " řekla sestřička a podavala mámě Honzu.
Máma ho začala objímat a pusinkovat a Honzík si myslel že je to nějaka hra, protože se začal smát.
Šli jsme se podívat na Anetku. Pořád spala, jak říkal Doktor. Mimochodem to byl ten Doktor, kterej osetroval i mě když mě přivezli s horečkou. Ale asi si mě nepamatuje.
Když jsme se vraceli, ze už půjdeme k autu a pojedeme domů, potkali jsme Doktora. Ten nas zastavil a říká: "a co ty Tess.? Už je ti dobře.?! "
"ano Pane doktore. Mám přijít zítra na kontrolu." řekla jsem a usmála se.
Doktor poznal ze už jsem zdravá a tak řekl: "Hele já Vidím ze už si úplně zdravá. Tak zítra už nemusíš chodit co ty na to.? "
"tak dobře. Ale já se tady stejně objevím. Půjdu se podívat za ségrou. " odpověděla jsem.
"dobře, tak se mějte já už budu muset jít. " řekl Doktor a už chtěl odejít, když ho ještě máma zadržela: "a Pane doktore nemám tady s anetkou prez noc být.? Nevím jestli to tady sama zvládne a já slyšela o tom že to jde.! "
"no tak samozřejmě že by to šlo. Hele Anetka ještě spí a sou tři hodiny, určitě se do večeře vzbudí, takže až se vzbudí tak vám zavoláme a vy přijdete a budete tu s ní až do rána. Ale teď už musím tak nashledanou. " řekl Doktor.
"jojo děkuji moc Pane doktore.! A nashledanou. " odpověděla ještě narychlo máma.
My došli k autu, dali Honzika do sedačky a všichni si sedli. Řídila máma, ale tentokrát jela pomalu. A já se těšila domu, protože už mi začalo kručet v břiše. Vzpomněla jsem si ze jsem vlastně dneska ještě nic nejedla.
Dojeli jsme domu a máma začala ohřívat "oběd". Honzíka jsme dali do postýlky a za chvilku jsme o něm nevěděli protože už spal. My tři jsme se najedli a máma netrpělivě čekala na telefonát z nemocnice. A táta si šel lehnout, byl z dneska unavený já přenesla spícího Honzíka do přenosné auto sedačky a vzala si ho k sobě nahoru. Protože Tata spal v ložnici a máma nevěděla kdy odjede tak aby malého měl někdo pod kontrolou. Podařilo se mi ho přenést tak že se neprobudil takže jsem si řekla že bych se mohla podívat na facebook a rovnou napsat Adi ze jdu zítra do školy. A ze ji pak musím něco říct. Nebyla online takže si to ani nepřečetla a ani neodepsala.
Co sem si ale všimla tak byl online Dejv... chtěla jsem si s ním psát to je jasný.!! Ale zároveň jsem si říkala jestli ho tím třeba neotravuju... co když mi neodepisuje jen proto že si sennou nechce psát.?
No ale nic zkusím to... napíšu mu a schválně jestli odepíše..