Láska nebo omyl.?

Středa

V noci to bylo příšerný.!! Moc jsem se nevyspala.
Do školy jsem se vůbec netěšila.!
Šla jsem do koupelny a ještě jsem stihla sprchu. Nalicila jsem se a šla dolů na snídani. Dole už byla máma a něco vařila.
A málem bych zapomněla zmínit že je Anetka už doma, ale musí být vklidu a odpočívat. Takže teď ještě spí, stejně tak i ti ostatní, Honzík a táta.
Nasnidala jsem se a šla se obout a vyšla ven. Tam už netrpělivě přešlapovala Aďa. "tak kde ses.?!"
Zeptala se mě. "tady ne.?! " odpověděla jsem jí. Snažila jsem se vesele, ale i tak na mě poznala ze mam z něčeho strach.
"Hele musíme si promluvit.! Vidím to na tobě ze nejsi ve své kůži.! A je to určitě kvůli Robovi že.?! " zeptala se mě.
"no jo je... bojím se ho.!!" odpověděla jsem jí.
"Hele toho hajzla se bát nemusíš.!! Napsal aby ses mu ozvala ze se s tebou chce vidět... ale ty se s ním vidět nechceš.!! Takže se mu ani neozveš.! A on ti dá pokoj."
"dobře... když myslíš." odpověděla jsem jí s nejistotou v hlase.
"a když tak mu řekneš že máš kluka, což je stejně pravda. Máš přece Dejva. "
"no mohla bych, ale my spolu nechodíme. "
"ale to on nezjistí. A teď už pojď za deset minut nám začíná vyučování. Nějak jsme se dneska zdrželi."

Ze školy jsem šla zase sama. Aďa šla se Sebastianem do kina. Nevadí mi to, přeju jim to, ale sama sem se bála jít. Zrovna teď když se zase něco děje.! Zase s Robertem.!
Konečně jsem doma. A jsem celá a v pořádku. Šla jsem do pokoje a nachystala se do školy. Neměli jsme žádný úkoly a zítra taky nic psát nebudeme. Tak sem se převlékla a vzala kabelku. Rozhodla jsem se ze musím přemýšle. A kam jinam bych šla, než do své oblíbené kavárny.

Sedla jsem si na své oblíbené místo a objednala jsem si pomerančoví džus.
Seděla jsem a koukala do blba a začala přemýšlet co by se stalo kdybych mu zavolala... třeba se změnil... ale třeba taky ne... co kdyby chtěl se mnou zase začít chodit.?! Co kdyby mě, ale zase bil.?!
Najednou mi někdo sáhl na ruku, kterou jsem měla položenou na stole. Cukla jsem s sebou tak ze jsem rozlila svůj pomerančoví džus. Lekla jsem se že je to Rob.
Naštěstí to byl, ale Dejv. Miluju ho, ale v tuhle chvíli jsem myslela že ho snad zabiju... počkat.. co jsem to řekla.?! Že ho miluju.?!
Já... já... ho asi vážně miluju...
"ahoj jee promiň nečekal jsem že se mě tak leknes.!!" řekl a nahodil svůj okouzlující úsměv.
"ahoj, promiň přemýšlela jsem, nevšimla jsem si tě. "
"a o čem jsi přemýšlela.?! " zeptal se mě.
"no jen tak... o životě.! " snažila jsem se to nějak zakecat a usmála jsem se. On ale poznal ze mě něco trapy.
"Vidím to na tobě ze Te něco žere, ale asi o tom nechceš se mnou mluvit. Ale kdyby jsi změnila názor. Jsem tu pro tebe." řekl a chytl mě za ruku.
To od něj bylo tak strašně hezký. Ikdyz jsem neřekla ze mu nechci nic říct, ale asi to takhle bude pro zatím lepší. Když nebude nic vědět.
"děkuji moc. Beru na vědomí.!" podívala jsem se mu do oči a zasmála se.
"dobře. A teď ti objednám novej džus." řekl.
"ne to nemusíš. Mám dost peněz." řekla jsem.
"nene. Žádný takový.! Zvu tě a hotovo.!!"
"tak dobře. Děkuji " usmála jsem se na něj.
Když jsme měli dopito, řekl že mě doprovodí domů.
U domu kdyz jsme se loučili vzpomněla jsem si na minulé loučení a na to jak mi dal pusu. Teď bude asi řada na mě.!
Dala jsem mu pusu na pusu... nevím, kde sem vzala tu odvahu.! Pak jsem mu řekla ahoj a utekla. Ještě jsem se podívala do kukatka, jestli tam ještě stojí... a ano stal tam, pak se jen usmál a odešel.
Hned a co nejrychleji jsem běžela do svého pokoje. Lehla si na postel a ještě se nemohla vzpamatovat z té pusy.!!