Láska nebo omyl.?

Čtvrtek

Rano jsem se vzbudila a nade mnou už stála sestřička a nejspíš čekala až se vzbudím.
"Dobré ráno Tess, tak jak se cítíš.?
"už o dost líp.!!" odpověděla jsem.
"to je dobře, ale i tak ti musím změřit teplotu.! " řekla mi.
Měla jsem už úplně normální teplotu a cítila jsem že už jsem tak nějak vpohodě, jen mě bolelo ještě trochu celé tělo.!
Za chvilku přišel doktor, aby mě zkontroloval.
"tak co Tess.? " zeptal se mě.
"no tak už se cítím lip, teplotu nemám, ale trochu mě ještě bolí cely tělo. " odpověděla jsem.
"to je dobře, ale to neznamená že se teplota nemůže vrátit zpátky. Takže domů tě klidně pustím, ale dám ti nějaké prášky a slíbíš mi že budeš jen ležet a nebudeš chodit do školy.!! A v pondělí se přijdeš ukázat. Ano.? " dopovedel a já hned věděla co na to odpovědět.
"ano.!! Určitě slibuji moc.!!"
Doktor se jen zasmál a řekl: "ty se nějak moc těšíš domů ne.? Nelíbí se ti u nás.?! " a zasmál se znova.
Já jsem ani nemusela odpovídat protože vím že to myslel že srandy.
Nakonec řekl: "tak po obědě si pro tebe přijde maminka. Ještě jí zavoláme. " řekl a odešel.
No super, už jsem se nemohla dočkat.!! Začala jsem odpočítávat hodiny.!
Oběd mi moc nechutal... no těšila jsem se prostě domu..i na jídlo od mami.
Jee a už je tady máma: "ahoj mami ani nevíš jak moc už se těšíme domů,! "
"to je dobře, ale musíme si pohnout Honzik mi usnul v autě tak aby se náhodou neprobudil. " řekla máma a objala mě. Vzala mě okolo ramen a byla ráda že už se cítím líp.
Když jsme přijeli domů šla jsem si lehnout do postele jak jsem to slíbila doktorovi. Vzala jsem si tam sebou, ale i noťas a pustila si další díl Harryho Pottera. Za chvilku mi máma donesla čaj a protože Honzik pořád ještě spinkal mohla se dívat se mnou.
Najednou, ale začal Honzík plakat, máma vstala a než odešla z pokoje řekla: "Hele já vezmu Honzíka a půjdeme pro Anetku a ty odpočívej. Až přijdu tak ti udělám jídlo a pak půjdeš spát. Musíš odpočívat a uzdravit se. "
"ano mami. " odpověděla jsem jí a usmála se na ni. Byla jsem ráda že už jsem doma a kdybych nebyla nemocná tak by mi i vadilo že je máma tak starostlivá.
Když máma odešla dodivala jsem se na film a pak jsem se rozhodla že půjdu na facebook jestli někdo nenapsal nebo tak.
Zpráva od Adi: "tak co jak je.? Už jsi doma.? odepiš až budeš doma.!! "
Tak jsem ji hned odepsala jak na tom sem a ze až do pondělí nepůjdu do školy tak ať mě omluví a píše mi úkoly.
A pak jsem si všimla ze mi napsal Dejv.!! "ahoj slyšel jsem že jsi v nemocnici, doufám že nic vážnýho... až budeš doma a budeš se cítit Dobré tak mi prosím napiš. "
Jeee to je hezký, on je tak boží.!
Řekla jsem si ze mu napíšu, ale až večer, teď se půjdu podívat jestli už přišla máma.
Ano máma s děckama už byli doma, ale byli tak potichu asi aby mě nerušili. Máma byla v kuchyni a už vařila večeři. "ahoj Tessinko už vařím večeři. " řekla máma, když si všimla že jsem přišla.
"chceš pomoct.? " zeptala jsem se.
"nene v poradku jen si vyndej talířek ať ti můžu nabrat tu kaši." řekla máma.
"dobře" a podávám ji talíř.
"bez si s tím nahoru ať mas klid a pak si lehni a jdi spát." řekla máma.
"ano mami. " odpověděla jsem už mezi dveřmi a šla k sobě do pokoje. Snědla jsem kaši a lehla jsem si, zase i s notebookem, do postele.
A zapla facebook... a začala psát Dejvovi.