♥♡♥ omlouvám se za chyby ♥♡♥
Vítr sílil a nevědi jsme proč. Bála jsem se, že za chvíli bude taková vichřice, že poláme všechny stromy a nás odnese někam až do Afriky.
Po chvíli několik stromů opravdu spadlo.
Znovu zafoukalo a na nás se řítil strom. Jenže já jsem si ho nevšimla, ale Lukas ano.
"Bacha!" zakřičel.
V poslední chvíli jsem si padajícího stromu všimla a stoupla si před něj.
Gejsiiným živlem jsem strom zastavila.
Zůstal na místě nehybný asi půl metru nad námi.
Kdyby na nás spadl, tak bychom to rozhodně nepřežili.
"Uf," řekl Lukas a štěstím se svalil na zem.
Musela jsem se smát.
"Ještě, že mám ty schopnosti co?" řekla jsem pobaveně.
"Jojo," řekl Lukas stále válející se po zemi.
Zvedl se a řekl:
"Co se to vůbec děje? Tohle není normální aby foukal tak silný vítr aby pokácel všechny stromy když na nebi není ani mráček."
"Jo to je pravda," řekla jsem a ve chvíli kdy jsem vyslovila slovo pravda jsem ucítila na nose něco studeného.
Podívala jsem se nad sebe a co nevidím. Ono sněží!
"Amm Luku, koukni," řekla jsem a ukázala na nebe.
Lukas se podíval vzhůru a řekl:
"Pane bože z čeho jako sněží? Z vesmíru?"
Zasmála jsem se a řekla:
"Asi jo."
Lukas se taky zasmál a pak jsme byly oba potichu.
Najednou ke mně přišla Andree a šťouchla mi do zad.
Otočila jsem se na ni a ona se na mně koukala se slzami v očích. Ale proč?
Začala jsem usilovně přemýšlet a najednou mi to docvaklo.
"NĚKDO MUSEL NAJÍT DRAČÍ VEJCE!"
ČTEŠ
Magičtí draci
Fantasy(Tuhle knihu jsem napsala ve 12 letech, takže to prosím berte trošku s nadhledem :D) Obyčejná dívka jménem Ashley najde jednoho dne v rybníce vejce. Rozhodne se, že si ho nechá. Je jejím tajemstvím. Z vejcete se vylíhne malé stvoření, které znala d...
