7. kapitola

239 16 10
                                    

Laughing Jack:
Byl jsem ve městě a hledal svou oběť, když se za mnou objevili Jane a Clock.
,,BAF!" řekli naráz až jsem se lekla.
,,Sakra tohle mi nedělejte!"
,,No tak fajn. Už se to nestane." řekl Clock.
,,Jo a abych nezapomněla zítra kolem oběda dojdi. " řekla Jane.
,,Jasně."

Rika LightDark:
Ráno jsem vedle sebe cítila něco teplého. Když jsem otevřela oči viděla jsem bílou mikinu, která patří Jeffovi.
Pomalu jsem vylezla z postele, vzala si oblečení a šla si dát sprchu abych se probrala. Došla jsem do koupelny a viděla jsem tam všude krev a v zrcadle bylo něco strašidelného. Má snaha být potichu se ztratila když jsem zakřičela a spadla na zem.
,,Riko co se děje?!" do koupelny vběhli Jane a Jeff. Vyškrábala jsem se trochu na nohy a objala Jeffa.
,,Byla tu všude krev..........a v zrcadle bylo něco strašidelného." řekla jsem a pevně svírala Jeffa v objetí a on objímal mě.
,,Neboj se. Už je to pryč."řekl Jeff.
,,Tak já zatím půjdu udělat oběd." řekla Jane a odešla do kuchyně.
,,Já zatím půjdu pryč aby jsi měla soukromí."řekl Jeff a odešel. Já si mezitím dala sprchu a rozčesala si vlasy. Otevřela dveře od koupelny a šla dolů za ostatními.
Jane dodělávala oběd, já chystala talíře a příbory na stůl a Jeff se někam vypařil, ale na oběd se vrátil.
Asi hodinu po obědě se domem rozezněl zvonek.
,,Čau bro dlouho jsme se neviděli." řekl návštěvník.
,,Nazdar bro." řekl Jeff.
,,Tak půjdeme teda ven."
,,Jo jasně jenom zajdu pro ty dvě."řekl Jeff.
,,Nemusíš my už jdeme." řekla Jane a hodila po mě kabát s kapucí a šálu. Já se rychle oblékla a dala si kozačky co mám z domu a vyběhla za nimi.
Došli jsme někam do lesa. Kde se po chvíli objevil i Slendy.
,,Ahoj Slendy." řekla jsem a běžela ho obejmout.
,,Ahoj Riko." odpověděl a objetí mi opětoval. ,,Ahoj všichni." pozdravil i ostatní.
,,Takže se můžeme pustit do práce." řekl radostně Laughing Jack.
,,Počkat do jaké práce?" zeptala jsem se se strachem v hlase. Jeff a Slendy mi položili jednu ruku na rameno a já se pomalu začala uklidňovat.
,,Jsme tu aby si se naučila bránit a zabíjet." řekl Clock který se záhadně objevil. Sice jsem byla vyděšená, ale jedna část byla tak natěšená že se jí jinak nedalo uklidnit.
Nejdřív jsme bojovali tak nějak mezi sebou a pak jsme šli do té části lesa kde se nejčastěji vyskytují lidi.
Prvně zabíjeli ostatní a já si užívala tu nádhernou podívanou.
,,Tak a teď si na řadě ty Riko." řekl Clock.
Za chvíli se tu objevil člověk. Jane mi dala její nůž a teď bylo všechno na mě.
Člověka jsem začala sledovat. Cítila jsem jak se bojí. Mě se zmocňovala euforie a začala se smát. Kolem mě se zase utvořila taková strašidelná aura. Už jsem to nemohla vydržet a vrhla se na svou oběť. Tu jsem mučila, pěkně pomalu trápila a když začala prosit o milost podřezala jsem ji tepnu.
Byl to nádherný pocit. Žádná vina jenom radost.

Takže doufám že se vám kapitola líbila. Každá hvězdička i komentář potěší.
Jinak přeji krásného Mikuláše ;)

SWEET but PSYCHOKde žijí příběhy. Začni objevovat