SWEET but PSYCHO

6. kapitola

Předem se chci omluvit za nesrovnalosti postavy Clockwork.
Clockwork bude v tomto příběhu kluk a bude mít menší řekneme talent, který umožňuje nahlédnout do minulosti.

Rika LightDark:
S Jeffem jsem si chtěla promluvit, ale vyhýbal se mi. Samozřejmě mi nikdo nechtěl nic říct a Slendy byl pryč nebo jsem ho jenom neviděla.
Už se stmívalo, já jsem byla u sebe v pokoji a dívala se z okna a najednou zazvonil zvonek a já sebou trhla.
"Já jdu otevřít!" zakřičela Jane a už se hnala ke dveřím.
Já se po chvíli rozhodla že se dobelhám dolů a podívám se kdo přišel. Nějak jsem doufala že přišel Slendy abych se mohla omluvit.
"Ahoj. Ty budeš asi Rika že?" přikývla jsem. "Já jsem Clockwork." řekl a podal mi ruku, kterou jsem přijala.
"Tak co kdyby jsme se přemístili do obývacího pokoje." navrhla Jane. Všichni jsme se tedy přemístili a povídali si.
"A co takhle mi říct co se stalo." řekla jsem a Jane se podívala na svého přítele a ten přikývl. Přisedl si ke mě.
"Můžu si na chvíli vzít tvou ruku?" zeptal se a já přikývla.
Vzal si mou pravou ruku a přiložil si ji na oko kde má hodinky.

Minulost:
Objevili jsme se naproti dveřím do obývacího pokoje. Jeff zrovna dával Slendymu můj deník a já se rozčílila.
Najednou se mi začali měnit oči na červeno a kolem se vytvořila taková zvláštní děsivá aura.

Probudila jsem se s bolestí hlavy, ale bylo úžasné vědět co se to se mnou stalo.
"Jsi v pořádku?" optal se mě Jeff a držel mě kolem ramen. Já přikývla a hlavu položila na jeho rameno na kterém jsem i usla.

Jeff the KILLER:
Celou dobu co byla v tranzu se chovala jako tělo bez duše. Nemohl jsem dělat nic jiného než se dívat. Pak se všechno vrátilo zpátky do normálu a Rika vypadala jako by se jí zdála ta největší noční můra co může být. Přišel jsem k ní a objal jí kolem ramen.

"Jsi v pořádku?" zeptal jsem se a ona přikývla na znamení souhlasu a položila si její hlavu na mé rameno. Já si položil svou hlavu na tu její a tak jsme tam tak seděli a já se tak trochu zasnil.

"Tak mi tedy půjdeme ven." řekla Jane a já byl v ten moment šťastný jako blecha. Aspoň tady budu moct být s Rikou sám.

Všiml jsem si že Rika usnula tak jsem jí přenesl do postele aby se nekroutila v křesle. Opatrně jsem vstal tak abych ji nevzbudil, vzal ji do náruče a vydal se směr její pokoj. Tam jsem jí opatrně položil na postel a přikryl aby jí nebyla zima. Chtěl jsem odejít, ale lehl jsem si k ní a usnul.

'Ale zítra se už budeme muset pustit do práce. Hlavně aby se uměla bránit a nic se jí nestalo.'

Takže omlouvám se zlatíčka, že přidávám na poslední chvíli, ale slibuji že se pokusím vydávat kapitoly včas a trochu akčnější. A zase platí to aby jste mi napsali do komentářů jestli náhodou nechcete nějakou postavu z Creepypasty do příběhu. Jinak doufám že se vám kapitolka líbila. Každá hvězdička potěší a přijímám i kritiku.