SWEET but PSYCHO

8. kapitola

Rika LightDark:
Po dokončení naší "práce" jsme se rozloučili a šli domů. Sice jsem byla ráda že už jdeme domů, ale byla jsem smutná, že ještě rodiče neuvidím asi půl roku.
,,Riko co se děje?" zeptal se Jeff.
,,Já jenom........že mi chybí rodiče a.......budou vánoce.....tak jestli bych nemohla jít aspoň na den nebo dva za rodiči." Jeff se podíval na Jane a ta přikývla.
,,Můžeš jít domů, ale jeden z nás půjde s tebou." odpověděl Jeff.
,,Tak dobře. Jane šla by jsi se mnou? A ty Jeffe můžeš jít taky jestli chceš." řekla jsem a usmála se.
,,Dobře, ale půjdeme až zítra k večeru. Aspoň se budeš moct nachystat." řekla Jane a já běžela je obejmout.
,,Děkuji."

Jeff the KILLER:
Jen co se Rika zmínila o tom, že se chce podívat domů, nebyl jsem moc nadšený, ale nemůžu jí bránit. Přeci i já měl rodinu, kterou jsem jaksi zabil. Teď mám už jenom Jane, Riku a Slendyho. Naštěstí půjdeme s ní, takže ji aspoň budu moct chránit.

Mezitím doma u rodičů Riky (pohled třetí osoby)
Poté co Rika odešla, její matka se zhroutila, skoro nic nejedla, její manžel ji do jídla musel nutit a i když se blížili vánoce tak nikdo skoro nic nedělal.
Matka byla celý den v pokoji její dcery a moc ven nechodila.

Rika LightDark ( další den večer)
Strašně moc jsem se těšila, že zase uvidím své rodiče. Sice Jeff ani Jane nebyli zrovna moc nadšení, ale svolili.
Oblékli jsme se a vydali se na cestu.
Po asi hodině cesty jsme byli před domem rodičů.
,,Co se děje?" zeptala se Jane.
,,Nic.....já jen nevím jestli bych neměla jít zpátky."
,,To bude v pořádku. Určitě budou nadšení." usmála se na mě mile Jane. Vdechla jsem do plic studený vzduch a šla ke dveřím zazvonit s nadějí, že mi někdo otevře.
Když se dveře otevřeli, celkem jsem si oddechla.
,,Riko?" zeptal se mužský hlas.
,,Ano tati. Jsem to já." odpověděla jsem a silně tátu obejmula.
,,A proč jsou tady oni?" zeptal se mě když si všiml Jeffa a Jane.
,,Došli se mnou, protože kdybych chtěla jít sama tak by mě nepustili."
,,Tak pojďte všichni dovnitř, ať nemrznete v té zimě. A Riko měla bys jít za mamkou. Je natom dost špatně od té doby co si odešla. A mezitím mi tihle dva řeknou proč tě od nás odvedli." podíval se přísně na Jeffa a Jane.
,,Jenom na ně buď milí. A kde je mamka?"
,,Je nahoře u tebe v pokoji."

Matka Riky:
Ležela jsem u Riky v posteli, když se ozval zvonek. Naštěstí šel otevřít manžel, takže jsem zůstala u dcery v pokoji.
Po chvilce se ozvalo zaklepání na dveře. A následně i někdo vešel dovnitř.
,,Promiň, ale nebudu jíst. Nemám hlad."
,,Ale mami měla by si jíst." nevěřila jsem vlastním uším. Zvedla jsem hlavu a s uslzenýma očima se podívala kdo to došel.
,,Riko, drahoušku si to vážně ty nebo se mi jenom něco zdá? " přišla ke mě a obejmula mě.
,,Nezdá maminko. Jsem to já." zase jsem plakala a svou dceru pevně sevřela v objetí s tím že ji už nikdy nepustím.
Po chvíli jsme šli dolů a to co jsem viděla se mnou malém seklo.

Rika LightDark
Když jsme došli do obývacího pokoje, tak matka malém spadla. Naštěstí jsem ji podpírala, takže nespadla, ale pro jistotu jsem ji prosadila do křesla a sedla si vedle ní na zem.
Naštěstí táta všechno mamce vysvětlil.
,,Mami mohla bych jít prosím pozdravit holky?" matka mě místo toho objala a nechtěla pustit.
,,Ne ty nikam nepůjdeš. Zavolám Lilii a Dárii, aby došli sem." odpověděla mamka a otec šel pro telefon zavolat Lilii a Dárii.
Do 15 minut se ozval zvonek. Táta šel otevřít.
,,Co se děje? Říkal jste že je to důležité." přešli do obývacího pokoje a v jejich tvářích byla vidět radost, ale i zmatení.
,,Ahoj holky." usmála jsem se na ně a ony mi skočili kolem krku. Až to vypadalo že mě asi udusí.
,,Tohle nám už nedělej." odtáhly se ode mě.
,,Taky vás ráda vidím." usmála jsem se na ně.

Celkem dlouho jsme si povídali, dokonce i Jeff a Jane se přidali do našeho rozhovoru. Samozřejmě jsme z rozhovoru vynechali to, že mě učili bojovat a zabíjet.
Ale měla jsem takový divný pocit, jako by nás pořád něco sledovalo. Jediný kdo něco tušil jsme byli my tři, ale pokaždé když jsme se ohlédli nic tam nebylo.
Podívala jsem se na Jane a Jeffa. Přikývli hlavou.
,,My půjdeme na chvíli ven."

Jane the KILLER
Šli jsme se podívat co nás pořád sleduje.
Chodili jsme okolo domu i každý sám, ale nikde nic nebylo. Což mě dost znervózňovalo.
Najednou se něco ozvalo z domu Riky. Rychle jsme se tam rozběhli.
Když jsme dorazili, nevěřila jsem co se tady stalo. Všude byl rozbitý nábytek. Naštěstí její rodiče i kamaradky byli buď nahoře nebo někam utekli.
,,Přestaň už konečně s tím tvým řáděním!" křičela Rika. ,,Je to moje rodina, Ticci Toby!"
,,A my její!" zakřičeli jsme s Jeffem najednou a přišpendlili Tobyho zem.

Takže tohle je pro dnešek všechno. Doufám že vám kapitola líbila. Každá hvězdička i komentář potěší a hlavně chci vědět jestli se vám pořád tenhle příběh líbí.
Jo a chci se vás zeptat jestli by vám vadilo kdybych další kapitolu zveřejnila až na vánoce, který by byl krapet delší a hlavně vánoční.
Zatím Ahojky zlatíčka :)
Zdraví vás Manakria