SWEET but PSYCHO

24. kapitola + Epilog

Rika LightDark:

Když mě Link políbil byla jsem v šoku, rychle jsem se tedy odstrčila a doslova se vypařila. Nemohla jsem ničemu věřit. Celá rozrušená jsem zpívala na útesu a kolem mě létalo pár světlušek jako by mi chtěli něco říct.

S napuchlými tvářemi jsem jít nikam nechtěla tak jsem si vzala svoji maskovací masku, která by zakryla i to nejhorší znamení na mé tváři a šla k altánku, kde jsme se měli s Jeffem sejít.

Když jsem se tam objevila už nervózně přešlapoval z jedné strany altánku na druhou.

„Jé, ahoj Riko." Přivítal mě Jeff a obejmul mě.

„Ahoj Jeffe." Odpověděla jsem mu nazpět a také ho objala.

„Víš Riko, rád bych ti něco řekl, ale nevím jak." Začal povídat, když se odtáhl.

„Řekni to bez obalu." Navrhla jsem.

„Tak jo. Mám tě rád už delší dobu, ale bál jsem se ti to říct, protože jsem se bál, že mě odkopneš jako kus hadru, a když jsem tě teď našel po dlouhé době dal jsem si slib, že už tě nikdy nenechám jít samotnou, že vždy budu stát při tobě, ať se stane cokoliv a budu tě chránit, ale pochopím, když mě odmítneš." Dořekl svůj monolog Jeff, podíval se do země a já nemohla věřit svým uším. Po tvářích se mi kutáleli neposlušné slzy. Nevěděla jsem co říct. Takhle se ke mně nikdy nikdo nechoval, když nepočítám rodinu. Nezmohla jsem se na nic jiného než na polibek a objetí. „Mám to brát jako ‚ano'?" zeptal se a já přikývla. V ten moment dopadl sluneční svit na celou zahradu a květiny jako by hrály a problikávalo v nich nějaké kouzlo.

„I když jsem moc rád, když jsme tady sami tak mám pocit, že by jsme měli jít spát, jinak zaspíme zítřejší svatbu."

„Svatba bude až někdy kolem podvečera takže tady klidně ještě můžeme být." Oznámila jsem.

V objetí jsme byli celkem dost dlouhou dobu a dívali se na tu kouzelnou zahradu, která kouzlila snad lépe než kdokoliv jiný. Do pokojů jsme šli až zahrada ztrácela svou moc.

Jane the KILLER:

Rika byla celou noc pryč a já skoro oči nezamhouřila, jak jsem byla nervózní z toho velkého dne.

„Jane pojď musíš se připravit na tvůj velký den." Budila mě Rika.

„Však já jsem už vzhůru." Odpověděla jsem a promnula si oči.

„Tak to budeme mít celkem dost práce." Zasmála se Rika a Dea jen přikývla a pousmála se. Vytáhli mě hopem z postele a posadili před zrcadlo a běželi pro různé druhy make-upu, ale jako první byli na řadě vlasy.

Udělali mi vysoký drdol, ale ten se jim moc nelíbil, takže zkoušeli různé účesy, dokud se neshodli, že mi nechají vlasy normálně rozpuštěné jen mi je zvlní a trochu zapletou. Make-up byl taky pěkný oříšek, ale nakonec jsem měla černé kouřovky a červenou rtěnku.

„Tak a teď šaty." Odešla Rika do šatny a donesla mi moje vysněné šaty a na chapadlech měla doplňky.

Když jsem byla už nachystaná byla to nádhera. Všechno k sobě dokonale ladilo a mým vílám kmotřičkám i nějaká ta slza ukápla a mě taky, ale musela jsem ji zahnat abych si nic nerozmazala.

„A co vy budete mít na sobě?" zeptala jsem se.