SWEET but PSYCHO

19. kapitola

Slenderman:

Celé ty dva týdny byly nabité zábavou, i když se místy našel někdo, kdo se to snažil zkazit, tak se mu to nepovedlo a byla ještě větší zábava. V polovině dovolené měla Rika narozeniny tak jsme se dohodli, že je oslavíme jako jedna velká rodina a povedlo se nám to. Když jsme měli jít domů bylo nám to i dost líto, ale dohodli jsme se, že se takhle budeme scházet každý týden tak doufám, že to dodržíme.

Dorazili jsme domů a všichni hodili dr*ku hned mezi dveřmi a já kupodivu nebyl výjimkou. Rika byla asi jediná, kdo se dobelhal až do pokoje.

„Tak a dost!" uslyšeli jsme křik z jejího pokoje tak jsme tam vystřelili jako vystřelené šípy.

„Co se děje?" zeptal jsem se. Rika nic neřekla jen mi podala vzkaz.

‚Za to jak jsi mě zřídila zaplatíš. A to tak, že tvá matka zemře. Máš necelý den na to aby jsi mi donesla hlavu Slendermana. -Ticci Toby'

Všichni se na mě podívali a s lítostí v očích se podívali na Riku, která pomalu, ale jistě ztrácela kontrolu. Kolem se tvořila mlha, která nebezpečně houstla a na zádech Riky se vytvořilo něco jako křídla, kterými vyletěla ven oknem.

„Podívejte se na počasí!" upozornil nás L. Jack a nikdo z nás nevěřil vlastním očím. Bylo pod mrakem a schylovalo se k vichřici a všemožným jiným katastrofám.

„Pořád sílí! To se nesmělo stát. Musíme jí hned najít!" křikl jsem a všichni se vydali ji hledat.

DEATH Lady:

Něco mě dost překvapilo a to bylo to, že mě nechala jen tak převzít kontrolu nad jejím tělem, ale cítila jsem v ní i vztek, smutek a pomstu, ale hlavně tam byl ten vztek. Nevěděla ani co dělá. Chtěla jen najít matku. Naše moc se vyvinula do až moc velké úrovně. Hrozí, že její tělo převezmu navždy. Na zádech se vytvořili křídla a my vyletěli ven oknem. Počasí se začalo měnit a já nevěděla kam letět, ale něco mi říkalo, ať letím za malým světýlkem, které se přede mnou vytvořilo.

Doletěli jsme do nějaké jako by staré cvokárny, kde nikdo nebyl už pekelně dlouhou dobu. Zchátralé zdi, nábytek všude rozházený, krev na stěnách, rýhy od nehtů, pavučiny no prostě to tu vypadalo strašně. Ale museli jsme najít její matku, která byla ve společenské místnosti, ale pomalu z ní vyprchal život. Křídla se mi změnili na chapadla, která jsem mohla jakkoli prodloužit.

„Takže princezna se nám vrátila." Řekl Toby a smál se jako šílenec (jak nečekané :D) „Donesla jsi mi tu hlavu?!" zařval s otázkou v hlase a já viděla jak NAŠI matku E. Jack porcuje skalpelem a ona pomalu umírá.

„Sem tu já! Ostatní nech být!" řvala jsem na něj a vztek dál sílil.

‚Ještě chvíli a už ti nevrátím tělo!' křikla jsem na Riku.

‚Život matky za to riziko stojí!' křikla mi nazpět a já pocítila další vlnu vzteku, ale i palčivé polesti.

Podívala jsem se co se stalo a on po mě hodil sekeru! Mlha kolem mě houstla, ale Toby se nechtě vzdát a snažil se mě zabít. Objevili se tu i ostatní a já shodila E. Jacka z matky.

„Vemte ji pryč!" křičela jsem na ně a snažila se nějak zbavit Tobyho ale nešlo to, jako by ho něco nutilo nebo ovládalo. Někdo mi chtěl pomoct, ale já udělala z mlhy jedno obrovské hřiště. „Utečtě!" křičela jsem znovu, ale nikdo se neměl na odchodu „Hned!" křikla jsem znovu.

Konečně všichni vypadli a já se mohla pustit do pořádného boje. ‚Jedeme!' řekla jsem v hlavě Rice. Snažila jsem se Tobyho nějak zasáhnou nebo omráčit, ale vždy se mu rána zacelila a ani jedna z nás nevěděla co se děje. Nic co mě učili nepomáhalo, jako by znal styly všech okolo, které znám a oni mě učii. Pořád mi sekal chpadla, mě dorůstala, ale už jsem byla celkem dost slabá zatím co on se choval jako by ji ze mě vysával. Přicházela jsem hodně rychle o energii.