SWEET but PSYCHO

20. kapitola

Jen chci říct, že pro někoho to bude trochu nudnější kapitola, ale lepší něco než nic ;)

Dea LightDark (matka):

Probudila jsem se na pokoji pozdě v noci, kolem byla cítit dezinfekce. Chtěla jsem se posadit, ale jen co jsem se o to pokusila jsem to vzdala a zase si lehla. Když jsem odkryla peřinu viděla jsem svůj hrudník, který byl celý obvázaný a asi tam bylo i hodně stehů. Rozhodla jsem se, že se teda ještě prospím. S myšlenkou na svou dceru a manžela jsem usnula s úsměvem na tváři, ale teklo mi i pár slz.

Další den jsem se probrala kolem oběda a to už tady byli i sestřičky a doktor. Jedna sestřička hned odběhla aby zavolala doktora.

„Dobrý den. Jak se cítíte?" zeptal se doktor.

„Dobrý den. Jako by mi někdo rozpáral hrudník." Odpověděla jsem. Doktor jen něco horlivě zapisoval do papírů. „Můžu se jen zeptat, jak dlouho jsem spala?"

„Spala jste asi 2 týdny." Odpověděl mi a já tomu nevěřila.

„Teď vás necháme odpočívat a kdyby jste cokoliv potřebovala stačí zazvonit." Doktor se mile usmál a i se sestřičkami odešel.

‚Jak jsem mohla spát 2 týdny!' křičela jsem v hlavě. ‚Ale to co mě nejvíc zajímá je, kde je Rika.' ptala jsem se sama sebe a snažila se najít odpovědi.

Jeff the KILLER:

V nemocnici se nás vyptávali na hromadu věcí a my se snažili tak nějak odpovídat, přesněji to byla jenom Jane kdo odpovídal my ostatní radši utekli.

Den co den jsem chodil k té psychiatrii s nadějí, že se ty zpropadené dveře uvolnili, ale nestalo se tak. Dlouho jsem nebyl doma a asi ani nejedl, ale bylo mi to fuk, protože jestli ji ztratím tak se asi zabiju. Mám ji rád a tak to asi i zůstane.

Jednou jsem se šel podívat na tu psychiatrii a ty dveře povolily, vlastně vypadli z pantů. Šel jsem tedy na místo, kde se to všechno odehrálo.

Leželi tam dvě postavy. Toby a E. Jack. Uvědomil jsem si ale tělo Riky tady nikde nebylo. Porozhlédl jsem se po celé té místnosti a všiml jsem si, že na stěně je přidělaný papírek.

‚Vzal jsem si vaši princeznu s sebou. Po tom co jsem viděl jsem usoudil, že je hodna stát se mou ženou a vy už ji nikdy neuvidíte. Nebojte se budu se o ni starat jako o královnu, kterou taky bude *hahaha*. Doufám, že se nebudete zlobit *hahaha*.

-Dark Link'

Jen co jsem to dočetl se ve mně začala vařit krev a samozřejmě vztek nesměl chybět. Běžel jsem domů a jen co jsem doběh jsem práskl dveřmi, že málem vypadly z pantů.

„Sakra Jeffe, přeskočilo ti snad!" křičela po mě Jane. Já neodpovídal a dal ji před nos ten kus papíru, který zavinil teď už nekontrolovatelný vztek. Jane si to jen četla a pomalu se taky přestávala ovládat.

„Dojdi pro ostatní!" řekla a odešla. Já běžel nejdřív za Slendym, který pak zajde i pro jeho bratry.

Po asi hodině jsme všechny našli a obeznámili je se situací. Ani jeden tomu nechtěl věřit, že naše malá Rika je ve vězení Dark Linka. Každý z nás si myslel, že teď hned někoho uškrtí holýma rukama, ale nikdo z nás se neodhodlal k tomu to udělat, ale ten největší problém je ten, že nevíme, kde máme Dark Linka nebo jen Riku hledat. Všichni se v hlouby duše pomalu hroutili, ale nikdo z nás to nedal najevo. Pro všechny byla a je Rika jako sestra, nejlepší kamarádka, ale pro mě je něco mnohem víc, cennější než cokoli jiného a právě to jsem teď ztratil.