SWEET but PSYCHO

9.

Ticci Toby:
Celou dobu co tak jen tak seděli jsem je pozoroval, sice to byla nuda, ale šíleně jsem se těšil na to jak je všechny zabiju.
Po asi hodině šli ven Jeff s Jane. Schoval jsem se dost dobře, aby mě nenašli.
Když už jsem měl jistotu, že jsou dostatečně daleko, byl čas na útok.
Do domu jsem se dostal přes okno do koupelny. Pomalu jsem sešel dolů po schodech. Pořád jsem se držel při zdi aby mě nikdo neviděl. Chystal jsem se zaútočit, ale všimla si mě ta jejich dcera.
,,Utíkejte. Hned!" zakřičela na zbytek rodiny, kteří se hned dali do běhu ven z domu.
,,Nech mou rodinu být!" zakřičela a postavila se do bojového postoje. Poznal jsem ten postoj. Oni ji učili.
,,Moje práce a zábava je zabíjet." řekl jsem se smíchem v hlase a šel proti ní se sekerou v ruce.
Dost dobře se bránila, ale na mě neměla. Najednou jí zčernali oči a kolem ní se vytvořila nějaká černá mlha, která nás oba uvěznila.
,,Přestaň už konečně s tím tvým řáděním, Ticci Toby!" zakřičela. ,,Je to moje rodina!" zakřičela zase.
,,A my její!" ozvali se za mnou hlasy Jeffa a Jane. Pak jsem ucítil tlak na zádech.
,,Jsi v pořádku Riko?"

Rika LightDark:
,,Jsi v pořádku Riko?" zeptal se mě Jeff, který právě přivázal Tobyho k židli.
,,Jo jsem v pořádku, jenom musím najít svoje rodiče." řekla jsem a odešla.
,,My mezitím aspoň trochu uklidíme." řekla Jane a pustila se do úklidu.
,,Moc vám děkuji. Za všechno co jste pro mě udělali." řekla jsem a oba objala.
Vypadla jsem z domu hledat svou rodinu.

Jeff the KILLER:
Když Rika odešla, cítil jsem se sám.
,,Jane?"
,,Co je?"
,,Nevíš co je s Rikou? "
,,Asi je jenom rozrušená. Toby jí malém zabil rodinu, sice se jim nic nestalo, ale já bych se chovala stejně." odpověděla na mou otázku s klidem Jane, když dokončila úklid a posadila se na pohovku. Posadil jsem se vedle Jane a čekali jsme až se vrátí Rika a hlídali Tobyho, aby neutekl a neudělal ještě větší paseku.

Jane the KILLER:
Celou dobu co jsme tady se Jeff choval nějak divně. Je zvláštní vidět ho jak se trápí. Už delší dobu pozoruju jak se změnil. Spíš co s ním udělala láska k Rice. Ale musím uznat, že by jim to spolu slušelo, jenže je tu menší problém a to je ten, že nevíme jestli má Rika ráda jeho.
Po zhruba hodině došla Rika spolu s rodinou, ale tentokrát bez kamarádek.
,,Kde je Dária a Lilia? " zeptala jsem se.
,,Chtěli jít domů a hlavně tu nechtěli být s ním." odpověděla a nenávistně se podívala na Tobyho, ke kterému přišla.

Rika LightDark:
Když jsem je našla u parku, odvedla jsem je domů. Celou dobu jsem jim říkala že se jim nic nestane.
,,Nechtěla by jsi u nás zůstat a oslavit Vánoce s námi?" zeptala se mě mamka a v jejím hlase i očích byla vidět i slyšet aspoň malá naděje že odpovím pozitivně na její otázku.
,,A Jane s Jeffem můžou být s námi." řekl táta a hned si vysloužil mamčin zděšený pohled.
,,Tak dobře. Zůstaneme s vámi." odpověděla jsem a maminka mi padla kolem krku a táta taky. Maminka mi usnula v náručí.
,,Dej mi ji."
,,Ne to je dobré, já ji vezmu. Ty se nenamáhej."
Po chvilce jsme došli domů a táta vzal mámu do ložnice.
,,Kde je Dária a Lilia?" zeptala se Jane.
,,Chtěli jít domů a hlavně tu nechtěli být s ním." odpověděla jsem a přišla blíž k Tobymu.
Dala jsem facku největší jakou jsem mohla a pak ještě jednu z druhé strany. ,,Už nikdy neublížíš nikomu mě blízkému!" zakřičela jsem a dala mu nůž ke krku. Najednou mě někdo chytil za ruce, nůž mi vytrhl z ruky a přišpendlil mě na zemi.
,,Riko prosím uklidni se." řekl Jeff. Po tvářích se mi začali kutálet slzy. Pustil mě a já se schoulila do klubíčka. Jane mě objala a utěšovala.
,,Pojď půjdeme domů." řekla Jane a pomohla mi vztát.
,,To nepůjde. Slíbila jsem že tu budeme na Vánoce." řekla jsem jí mezi vzliky. Oba se na sebe podívali a nebyli si jistí jestli to myslím vážně nebo jenom jako srandu.
,,No Riko......nevíme jestli je to dobrý nápad." řekl Jeff.
,,Ale já to slíbila takže tu zůstanu, ale jestli budete chtít jít domů tak můžete jít." řekla jsem a vydala jsem se do pokoje.
,,Tak dobře. Zůstaneme tady." Jane.
,,Tak pojďte. Odvedu vás do pokoje." oba šli za mnou a já je odvedla do pokoje a sama se vydala do svého pokoje.

24. prosinec
Jane the KILLER:
Když jsem se probudila bylo něco kolem 9 dopoledne.
,Takhle dlouho jsem ještě nespala.' pomyslela jsem si. Vylezla jsem z postele a všimla si že Jeff tu už není. Vzala jsem si věci a šla se převléct.
Když jsem byla u schodů slyšela jsem zvuky z kuchyně a cítila vůni cukroví.
,,Dobré ráno Jane." pozdravila mě Rika.
,,Jé dobré ráno." pozdravila mě její mamka.
,,Nechcete s něčím pomoct?" zeptala jsem se.
,,Jo. Pojď sem budeme péct cukroví a mamka zatím nachystá salát." odpověděla Rika. Přišla jsem k ní a vybavila si jak jsme s mojí maminkou pekli cukroví.
,,Jane vnímáš?"
,,Promiň. Co jsi říkala?"
,,Jenom to že můžeš jít namazat marmeládu na cukroví." přikývla jsem na souhlas a šla už k upečenému cukroví.
Po asi hodině jsme měli všechno hotové, nachystané a šli jsme všichni zdobit stromeček.
,,Kde je Jeff?" zeptala jsem se.
,,Říkal že si musí ještě něco zařídit." odpověděla mi pohotově maminka Riky.

Rika LightDark:
Ráno jsem se probudila celkem brzo. Proto jsem si šla dát rychlou sprchu, začít chystat jídlo na večer a zadělat těsto na cukroví.
Po hodině přišla maminka a pustila se taky do práce. Za další hodinu přišla i Jane. Pekli jsme cukroví, dělali salát a chystali výzdobu na večer. Jeff někam odešel, ale říkal že se na večeři vrátí.
Když bylo všechno hotové, šla jsem udělat jablečno-skořicový čaj a na talířek dala ještě trochu cukroví.
,,Vážně vám nevadí, že tu jsme?" ptala se Jane už po několikáté za dnešek.
,,Jane si jako moje dcera i když se trochu lišíš." řekla mamka.
,,Chci vám poděkovat za všechno." řekla Jane.
,,Nemusíš má milá." usmála se na Jane maminka.

Bylo 6 večer a my se chystali na večeři. Najednou se ozval zvonek.
,,Já jdu otevřít." pohotově jsem vztala a šla otevřít.
,,Jeffe!" křikla jsem a objala ho.
,,Taky tě rád vidím, ale jestli mě nepustíš tak mě uškrtíš." řekl přiškrceně.
,,Promiň. Ale teď už pojď jíst." táhla jsem ho za ruku do jídelny a posadila ho vedle Jane.
Po večeři jsme šli do obývacího pokoje, kde byl stromeček. Já si sedla za klavír, který byl kousek od stromečku a začala hrát Narodil se Kristus Pán. Po pravdě jsem ani nevěděla že si ještě něco pamatuju. Začali zpívat a já se k nim přidala. Ale věděla jsem že tohle všechno budu muset zase opustit.
Otočila jsem se směrem ke stromečku a seděla na stoličce.
,,Riko pojď si otevřít dárek."
,,To je dobré. Já ještě něco zahraji."
,,Riko!" podíval se na mě táta. Jemu odmlouvat nemůžu, takže jsem radši poslechla.
,,Pojďte si rozbalit dárky." podívali jsme se všichni na Jeffa a Jane. Podívali se na sebe a přisedli si za mnou ke stromečku.
,,Tu máte." podala jsem jim balíčky. Byli dost překvapení.
,,Děkujeme všem." řekli najednou a všechny nás objali.
,,Riko teď ty." řekl tatínek a podal mi balíček.
,,Nejdřív vy dva." usmála jsem se na rodiče a podala jim balíčky. Maminka dostala stříbrný prstýnek s jantarem a tatínek dostal hodinky. Byli moc nadšení a vypadali jako když vyhrají ve sportce.
Když jsem otevřela svůj balíček tak se mi po tvářích kutálely slzy.
,,Říkali jsme si že se ti teď bude hodit."
,,Děkuju." objala jsem oba dva a po tvářích se mi kutálelo ještě více slz, když mě objali. Dostala jsem malou dýku, která byla zdobená kamínky. A všichni tři jsme dostali kabáty s kapucí, která nám perfektně zakrývá celý obličej.
,,Mami, tati. Moc nerada to říkám, ale už budeme muset jít." podívala jsem se na rodiče s omluvným pohledem. Oba jsem objala ještě pevněji.
,,To nevadí Riko, ale někdy nás zase navštiv." řekl táta a já poznala že je smutný a po tváři se mu kutálela jedna neposlušná slza.
,,Počkej ještě ti dám nějaké cukroví s sebou." řekla maminka a odešla do kuchyně.
Zatím jsem se oblékla, dala si boty a dýku za pas.
,,Tady a dej si na sebe pozor." objala mě maminka.
,,Neboj budu."
,,Hlavně se brzy ozvy nebo přijď na návštěvu." objal mě i táta.
,,Neboj ozvu a určitě někdy dojdu." oběma jsme ještě dala pusu a všichni jsme se vydali na cestu domů.
Byli jsme už skoro u lesa a Jeff se zastavil.
,,Holky mám pro vás dárek."podrbal se na zátylku a oběma nám podal malou krabičku.
,,Počkat nezabil si nikoho?" zeptali jsme se s Jane.
,,Ne jsou po mojí mamce." odpověděl. Obě jsme tedy otevřeli krabičky. Měli jsme tam zlatý řetízek. Obě jsme mu poděkovali, objali, dali pusu na líčko a šli domů.

Takže doufám že se vám kapitola líbila. Každý komentář i hvězdička potěší.
Jinak bych vám ráda popřála
Šťastné a Veselé Vánoce a Šťastný Nový Rok.

Zatím se s vámi loučím.
Vaše Manakria :)