SWEET but PSYCHO

1. kapitola

Den před oslavou mých narozenin jsem se cítila divně. Bylo mi špatně, bolela mě hlava a hrudník jako by mi někdo probodl srdce. Naštěstí asi po hodině to přestalo. Když jsem se ale ráno probudila malém jsem sebou šlehla na podlahu v koupelně.
Má pleť byla bledá, oči černé, a rty krvavě rudé. Na stole jsem měla balíček se vzkazem.
V balíčku byly bílé šaty, černý krátký kabátek a boty stejné barvy.
Vzkaz mě vyděsil asi nejvíce. Bylo tam napsano 'Vítej do rodiny.' nic víc.
Sice jsem se bála, ale rodiče by mi i tak nevěřili.

Jeff the KILLER:
S Jane jsme přemýšleli nad vším možným třeba nad tím jestli by jsme mohli chodit do školy atd.
Pak jsme si vzpomněli že před asi 11 lety jsme jedno holku přijali do rodiny.
"Jeffe naše 'sestřička' má dneska narozeniny." řekla Jane a hledala jméno té holky, která ode dneška bude bydlet s námi.
"Večer ji teda navštívíme, ale nejdřív jí pošleme menší dárek." řekl jsem a Jane šla nahoru jí něco zabalit a já se mezitím postaral o její pokoj. Jane vybrala barvu a oblečení a já zase nábytek.

Rika LightDark:
Oslava byla nádherná. Všichni se bavili a užívali si, ale já měla v hlavě jen ten vzkaz (no řekněte kdo by se nebál).
"Není ti něco?" zeptala se kamarádka Dária. (Kamarádky jsou Dária a Lilia)
"Nic mi není." řekla jsem a usmála se. Sice na mě vždycky poznala že lžu, ale naštěstí tentokrát nic nepoznala.
"Tak pojď máme překvapení." mile se usmála. Vzala mě za ruku a táhla někam na zahradu. Tam se spustil ohňostroj který hrál všemi barvami. Pozorovala jsem ohňostroj se stejnou radostí jako dítě rozbaluje svůj dárek na vánoce , ale nemohla jsem se zbavit dojmu že mě někdo pozoruje. Na kopci jsem viděla nějaké dvě postavy.
Začala mě bolet hlava. Poslední co si pamatuji je že jsem padala na zem a těsně před dopadem mě chytli něčí paže.

Jane the KILLER:
Jeff chytil 'sestricku', aby nespadla na zem a vzal ji do náruče. Naštěstí spala takže moc neprotestovala.
"Nechte naši dceru!" křikl její otec.
"Ty asi nevíš kdo jsme." začal Jeff.
Přistoupili k nám asi její kamarádky.
"Prosím jenom jí neubližte." řekla její kamarádka a já jen kývla hlavou na znamení souhlasu. Ještě než jsme odešli jsem vzali jí aspoň telefon a pár osobních věcí. Jeffa jsem poslala napřed domů a já si vzala stranou její kamarádky.
"Vy nás znáte?!" řekla jsem přísně a propalovala je pohledem. Obě se třásli strachem, já se v duchu smála a obě přikývli na znamení souhlasu. "Tak laskavě vysvětlete jejím rodičům kdo jsme a že ji už neuvidí maximálně jim bude moct psát a asi po jednom roku." řekla jsem s nadřízeným hlasem a odešla domů.

Takže drahoušci máme tu konec první kapitoli. V médiích budete mít písničku September a obrázek šatů Riky. Příště dám i fotku jak si představuji Riku.
Pro dnešek se Loučim

Vaše Manakria