SWEET but PSYCHO

13. kapitola

Jeff the KILLER:

Rika nás poprosila, abychom šli na pohřeb, že kdyby se něco stalo tak abychom mohli zasáhnout dřív, než se stane něco zlého. Jelikož se ještě moc dobře neuměla ovládat tak jsme se já, Jane a Jack shodli, že půjdeme, a kdyby něco zasáhneme. A udělali jsme dobře.

Když se všichni rozloučili s jejím otcem, všichni šli vyjádřit rodině jaká je to ztráta a že je to moc mrzí. A když přišel na řadu poslední 'nevítaný' host, tak Rika dostala pěkný záchvat a bylo vidět, že i její sebekontrola je ta tam. Během jedné minuty jsme nic neviděli, ale slyšel jsem něco jako zoufalý křik oběti.

„Riko! Riko! Riko!" křičel jsem z plných plic a doufal, že mě slyšela. Po pár sekundách se začala temná mlha pomalu rozplývat a já viděl Riku, jak leží bezvládně na zemi a její dvě oběti, které měli podivný symbol na rameni. Její matka rychle přiběhla ke své dceři a já udělal to stejné.

„Musíme ji odnést. A vy musíte s námi, než se něco stane." Řekla Jane a já vzal Riku do náruče.

„Dobře, budu moc někdy navštívit hrob svého manžela?" podívali jsme se na sebe a přikývly na znamení souhlasu.

Když jsme došli domů odnesl jsem Riku do jejího pokoje a dýku ji položil na noční stolek. Šel jsem dolů a její matka tam seděla v křesle a plakala a nikomu se ji nepovedlo uklidnit.

„Nebojte se. Všechno bude v pořádku." Řekl jsem a sedl si na opěrku.

„Ale co moje dcera?" řekla mezi vzlyky a podívala se na všechny se slzami v očích.

„Ta bude také v pořádku, ale tohle se stalo poprvé, takže nevíme, kdy se probudí." Řekla Jane a povedlo se. Už tak moc neplakala a po nějaká chvilce usla.

O týden později:

Jane the KILLER:

Uběhl týden a Říká se pořád neprobrala. Její matka byla na dně, že se dokonce chtěla podřezat, ale v tom jsme jí zabránili a pro jistotu i uspali. Jeff se hroutil a byl pořád buď u ní v pokoji, nebo šel někam ven. Nikdo z nás nebyl zrovna nadšený, ale nějak se nám to povedlo skrývat. Slendy se taky někdy ukázal společně s ClockWork a Jackem. Ptali se jak jí je a jestli se náhodou neprobudila, ale nikdy jsme jim neodpověděli kladně.

Rika LightDark:

Když jsem se probudila bolelo mě celé tělo. Pokusila jsem se posadit, ale hned se mi zamotala hlava. Vzpomněla jsem si na ten pohřeb a musela jsem najít mámu. Pokusila jsem se postavit, ale jenom co jsem to udělala tak se mi zamotala hlava a já spadla.

***

Takže je tu další kapitola. Doufám že se vám líbila :) každý komentář i hvězdička potěší. A jako vždy tu je otázka. Chcete kratší kapitoly, které by byli častěji nebo delší a jednou do týdne?

Zatím se s vámi loučím milovníci Creepypasty :)

-Manakria