Seven Days Of Death

Klaun

Byl mrtvý. Michal byl mrtvý. Ležel tam na zemi v kaluži krve. Ruce, nohy i hlavu to všechno mu bylo odděleno od jeho těla. Tento pohled mi vehnal až slzy do očí. Až neradi, ale museli jsme odsud pryč. V slzách jsme pokračovali dál. Po chvíli jsme vstoupili do jedné místnosti, kde byla obří vitrýna. Jelikož byla celá zapráčená, museli jsem si ji očistit. Přes čistou šmouhu jsem uviděla odporně špinavou místnost. Místo bílých zdí zde byli šedé, pokryté grafity a snad i lidskou krví. Uprostřed místnosti seděli děti. Když jsem se pozorně podívala pozorně, zjistila jsem, že jsou to děti, které zůstaly v táboře. V jejich tváři jsem viděla stah a slzy. Děli byli dokola obloženy těly mrtvých vedoucí. Spatřila jsem, že oním mrtvolám chybí vnitřnosti. V rohu místnosti byl nějaký muž. Viděla jsem jak u zohavených těl bere zbylé vnitřnosti a házíje do jakého si mlýnku. Když vnitřnosti semlel, zajímalo mě co s nimi chce dělat. Nemohl snad udělat něco horšího než to, co právě udělal. Vypil je. Řekla jsem si co za zvráceného člověka může něco takového udělat. Při špiclování jsem si všimla, že ten odporný netvor si svou tvář zakryl za masku klauna. Z ničeho nic se ten psychopat otočil a vyrazil nám vstříc. Začali jsme panikařit. Co když nás uvidí? Co když nám ublíží? Přesně tohle nám v tuhle chvíli proběhlo hlavou. Rychle jsme se zahrabali do hadrů, které leželi v koutě a ani nedutali. Psychopat vešel do místnosti, kde jsme byli my a něco začal štrachat ve skříni naproti nám. Když si našel to co potřeboval, odešel. Vylezla jsem z poddeky a koukla se, jestli psychopat odešel. Rychle jsme vběhli do místnosti, kde byli děti a vysvobodili je. Vyběhli jsme z místnosti v představě, že se z téhle mučírny dostaneme, ale opak byl pravdou. Vběhli jsme vstříc tomu magorovi. Pak už si jen pamatuji, že jsme se probudili v ještě horší místnosti nežli jsem viděla předtím. Dvě holky, které jsem ještě moc neznala byly připevněné k jakému si zařízení. Uslyšeli jsme děsivý hlas. ,, Na stole máte dvě pistole. Rozhodněte se, která z vás zemře, která ne.'' Jedna z děvčat mu na to odpověděla: ,, A co, když nezabiji ani já ji ani ona mne.'' Děsivý hlas mlčel. Z ničeho nic se ze stopu vynořily dvě pily. ,,Tak očekávejte toto'', řekl děsivý hlas. Chtěla jsem zavřít oči, ale my ostatní jsme byli připoutaní na stěně a na očích jsme měli připevněné jeké si roztahováky, a tak to nešlo. Obě dvě holky se chtěli zachránit, a tak uchopili zbraň.