Seven Days Of Death

Klaun je zpět!

,,Když jsem se propadl, chvilku jsem si nic nepamatoval, ale po chvíli se vše opět vyjasnilo. Promnul jsem si oči, protáhl se a vydal  sem se vás hledat. Jako první jsem zamířil do tmavé uličky. Ve tmě jsem však spatřil neznámou osobu a v domnění, že jste to vy, má cesta vedla k ní. Čím blíže jsem přicházel k neznámé osobě, tím více mi bylo jasné, že to není nikdo z vás. ''

,,Chtěl jsem své nohy zastavit, ale jako by mě neposlouchali, až jsme se střetli. Byl to on! Ten klaun! Pokusil jsem se utéct, ale bylo pozdě, chytl mě do svých spárů. A odtáhl mě hlouběji do temnoty. Snažil jsme se někoho přivolat, avšak jeho rána mě umlčela. ''

,,Probudil sem se spoután v obrovské jámě. Opět snaha o zavolání pomoci, ale marná. Roubík v puse mi to nedovolil. Najednou mě ozářilo světlo, které se vynořilo z vrchu. Přestože jsem nevěděl kdo se ke mě blíží, cítil jsem jakou si naději, která umřela po zjištění, že můj údajný ,, zachránce'' je KLAUN! Tváře mi zalil pot. Když jsem si vybavoval,co už nám udělal, nemohl jsem přestat přemýšlet, co bude teď se mnou.''

,,Opět se setkáváme'' vypadlo z jeho úst. Na to jsem hlasitě polkl. Začal cosi hrabat v kapsách. Po chvíli vytáhl nějakou krabičku. Koukl na mě a opět promluvil ,, co dáš si, neboj se dostaneš.'' Z krabičky si vysypal na dlaň pár bílých pilulek a přišel ke mě.

 Strhl mi roubík a začal je do mě sypat. Snažil jsem se ho kousnout a to se mi také podařilo, ale k ničemu to nepomohlo. Dříve než jsem se opět snažil vysvobodit klaun stál u mě. Rukou od krve mě cpal pilulky, až se mi chtělo zvracet. Nakonec je do mě všechny dostal. Já oslabený padl k zemi a poslední co si pamatuji jsou jeho slova : ,,Už se těším na spolupráci.'' Když jsem se probudil, zjistil jsem, že mám plné kapsy pilulek, které jsou pro mě jako droga. Pak už jste mě našli.  A teď se jen bojím, co bude dál.

Ve snaze pomoci Petrovi jsem se znovu ponořila do stránek deníku. Na úplném konci jsem se dočetla, že jedinou záchranou je přestat užívat léky. ,,Petře dej nám všechny pilulky'' řekla jsem. Petr téměř neodmlouval a vše mi dal.

 To už byl večer a my jsme hledali místo na nocleh. Nikdo z nás neměl sílu a tak jsme zůstali zde. Mohla být tak půlnoc, když jsem spatřila něco čemu jsme nechtěla ani na vlastní oči uvěřit.