Seven Days Of Death

Jeskyně

Spanikařili jsme. Rychle jsme uchopili nějakou ocelovou tyč, která se tam válela a čekali. Dveře se otevřeli a prásk, klaun to zchytal přímo do hlavy. Neváhali jsme, rychle jsme se snažili odsuď dostat. Nemocnice byla vcelku velká, a tak jsme tam nějakou chvíli bloudili. Z ničeho nic pod náma začala praskat podlaha. Mysleli jsme si, že to nic nebude a pokračivali dál v cestě, to jsme ale neměli dělat. Podlaha se s námi po chvíli propadla. Skončili jsme v jakési jeskyni. Petr spadl na nějaký železný, dalo by jse říct i vítah. Postavili jsme se oklepali a chtěli jsme se vydat hledat cestu pryč. Koukli jsme se na Peta, který ležel pár metrů od nás a stále se nehýbal. ,,Petře, Petře vstávej'', křičeli jsem na něj. On, ale nic. Když volání nefungovalo, rozhodli jsme se Petra zkontrolovat. Už jsme byli skoro u Petra, když v tom vítahu začalo něco rupat. Najednou se vítah utrhl a i s Petrem sopadl někam dolů. Marně jsme volali, jestli je Petr v pořádku, protože ze zdola šlo pořád stejné a strašidelné ticho. Rozhodli jsme se, že musíme Petra zachránit, a tak jsme se mu vydali vstříc. Jeskyně byla děsivá. Všude bylo slyšet, jak z krápníků, které byli všude okolo, pomalu stéká voda, jejíž kapky dopadají na zem a jsou slyšet v ozvěně. Přez kapky, jsme najednou uslyšeli výkřik Vertilla. Bohužel výkřik se ozýval právě odsuď, odkuď vedla jediná cesta za Petrem. Dala jsem ostatním na výběr jestli chtějí zůstat a nebo ne. Eliška a Filip a se rozhodli zůstat. Dál jsme pokračovali mi, a to já, Týna, Aneta a Tomáš. Jak jsme šli čím dál tím dál,nvýkřiky se zesilovaly, až jsme přišli k místu, kde se výkřiky ozývaly z obou stran. I když jsme byli vystaršení pokračovali jsme dál. Najedno odněkud vyskočil Vertillo. Stál přímo před Anetou. Potichu jsem ji řekla, aby se ani nehnula. Bohužel spanikařila a zaběhla do nějaké uličky. Stále jsme slyšeli, jak její nohy dopadají na kameny až do té doby než se za ni rozběhl Vertillo. Furt jsme tam stáli. Nemohli jsme nic dělat, protože kdyby nás Vertillo spatřil mohli jsme se připojit k Michalovi a dalším mrtvím. Když Vertillo utekl za Anetou, rychle a hlavně nepozorovaně jsme zaběhli za nějaký trám, který to tam nejspíše podpíral a schovali jsme se za něj. Jak jsme tam tak čekali všichni jsme se mohlili, aby Aneta Vertillovy unikla, a tak to vše přežila. Jak ubíhla čas, stále míň a míň jsme doufali v Anetino přežití. Už jsem tam nedokázala jen tak stát a cekat co jse stane. Popadla jsem větev a rozhodla se Anetě pomoci. ,,Kam jdeš'', ptali se ostatní. Odpověděla jsem, že jdu zachránit Anetu, a že kdo chce tak může jít semnou. Jak Týna tak i Tomáš se ozbrojili a vyrazili na pomoc Anetě. Po chvíli jsme uslyšeli výkřik.