Seven Days Of Death

Sbohem

Vzpomněla jsem si, že jsem o tom už někde slyšela. Okamžitě jsem si dala dvě a dvě dohromady. Asi před dvěma měsíci jsem si o něčem podobném četla. ,,Áa, už vím,'' proběhlo mi hlavou ,,Russian Sleep Experiment.'' Až mi proběhl mráz po zádech. Neváhala jsem a okamžitě jsem se s tím sdělila ostatním. ,,Už vím,'' vyhrkla jsem, ,,je to jako z Russian Sleep Experiment.'' Všichni se na mne nechápavě podívali.

,, Asi před dvěma měsíci jsem projížděla internetem a narazila na tento článek. Tam skupina nějakých vědátorů uskutečnila pokus , ve kterém se to zvrklo. Pacienti dýchali právě ten samý plyn co my teď.'' ,,A co se s nimi stalo?" zeptal se Tomáš. ,, Už si to moc nepamatuji, ale dobré to zrova nebylo. Myslím , že nabrali strašnou sílu a místo masa, které tam měli přichystané , jedli jednoho z pacientů. Ale jak říkám, už to bylo dávno, a tak si to moc nepamatuji.'' Když jsem se podívala na ostatní , strah jim koukal z očí. Nevěděli jsme co dělat.

Ale museli jsme jednat rychle s každou minutou bylo v místnosti více a více plynu. ,,Mám nápad,'' řekl Filip. ,, co kdybychom ty trubky ucpali?" ,,No jo , ale čím,'' zeptala jsem se. ,, Třeba oblečením,''odpověděl mi. ,,Ale to bude propouštět.'' dodal Tomáš. ,,A co, kdybychom to utěsnili tam těma igelitovejma sáčkama?" a ukázala jsem do levého rohu, kde leželi. ,,Tak rychle.'' řekl Filip a okamžitě se začal svlékat.

My jsme se k němu přidali. Vzali jsme každý ,z hromátky hadrů, jeden a šli jsme ucpávat trubky. Když už byli vsechny ucpané, šla jsem do kouta pro ty igelitové sáčky a nasadila je na trubky. Problém byl , že sáčky z trubek padaly. Napadlo mě tedy zavázat je tam gumičkami ,které jsem měla ve vlasech. Když už bylo všechno hotové položili jsme si všichni stejnou otázku ,,a co teď?" . Sáčky příliš dlouho nevydrží a budeme tu mít zpátky ten plyn. ,,Mám to,'' vykřikla jsem. ,, Co sem nalákat Vertilla, ten udělá ve stěně díru a tou utečeme.''

,,Ale jak ho sem chceš nalákat?" zeptal se Filip. ,,Vertillo má rád krev že,'' ostatní zakývali na souhlas , ,,a co ho sem na ni přilákat?" ,, Myslíš, že jí ucítí na tak daleko?" odvětil Tomáš. ,, Řev, budeme křičet.'' napadlo mě. Všichni jsme se na sebe podívali a společně začali křičet. Asi po pěti minutách usilovného křičení jsme konečné uslyšeli, jak Vertillo přichází. Teď už to chtělo jen tu krev. Nabídla jsem se já. Najít něco o co se dá pořezat nebylo ,v místnosti plné mučících nástrojů , těžké. Popadla jsem první věc , co jsem viděla a řízla jsem se s ní do palce. Poté jsem se postavila ke stěně, od které se Vertillo ozýval a jen čekala na jeho příchod.

Netrvalo dloho a Vertillo vrazil přímo k nám. Strachem jsem se schoulila v koutě. Tomáš tiše podotkl, aby sme se ani nehly. Vertillo sice nic neviděl, ale zápach krve ho přivedl ke mně. Nemohla jsem se na to dívat , a tak jsem zavřela oči. Jediné , co jsem cítila bych strašný zápach patříci právě jemu.