Seven Days Of Death

Krve prolití

Jak jsme uslyšeli Eliščin výkřik, okamžitě jsme se za ni ohlédli. Eliška pomalu padala k zemi až dopadla. Všichni jsme se k ní seběhli a hledali příčinu toho hrozného řevu.

Všimla jsem si, že ji něco chytlo za nohu. Když jsem se podívala blíže zjistila jsem, že jde o past na mědvědy. Položila jsem ruku na ni a vší silou sem se ji pokusila otevřít, ale stále držela jako přibytá. Zkusil to otevřít i Filip, Petr, dokonce i Tomáš.

Bohužel nikdo však neuspěl. Napalo mě, že snad kdybychom všichni spojili naše síli, že bychom mohli Elišce pomoci. Ať jsme tahali jak jsme tahali, past nešla vůbec povolit. Eliška křičela víc a víc. Najednou přišel Petr s hrozivým nápadem Eliščinu nohu amputivat. Při vyřčení těchto slov jsem byla na smrt vyděšená, jak Eliška odpoví. Když jsme ji to zdělili, okamžitě se rozplakala a začala si svou nohu s pastí schovávat.

Nakonec, jsme ji ale přemluvily. Vyndali jsme z batohu lékárničku a začali jsme hledat nějaké potřebné věci. Problém byl ale s umrtvením té rány. Na anestezii jsme měli pouze nějakou mast, která sice ranu umrtvila, ale bolest při tom byl stále cítit. Neměli jsme jinou možnost. Pořádně jsme promazali Elišce celý nárt nohy, protože právě tam Elišku ta past lapila. Tomáš mi nakázal, abych Elišce něčím zavázala oči.

Bohužel žádný hadr jsem po ruce neměla, a tak jsem si ze svého trička odtrhla kus látky a tím ji zavázala její oči. Nemohla jsem se na to koukat. Poslední co jsem viděla byl Petr, jak z batohu vyndavá ostrou pilu. Ten křik, ach můj bože ten křik. Na něj se nedá zapomenou. Jak Eliška řvala bolestí a do toho řeči kluků, jak jim ta kost nejde přeříznou. Stále ten bolestný řev, když v tom uslyším kluky říkat ,,hotovo''.

Otočila jsem se, a tam jsem viděla všechny tři kluky od krve. Kousek od nich ležela medvědí past s Eliščinými prsty od nohy a byla taktéž zalita krví. Všude kam jsem se jen podívala byli kaluže rudé tekutiny. Pak jsem si všimla Elišky nohy, na níž byli obvazy, které měli taktéž červenou barvu. Kluci řekli, že si jdou někam opláchnout ruce. Slyšela jsem proudy vody, a tak jsem věděla, že tu budou zachvilku.

Náhle jsem si vzpoměla ,, Vertilly přece krev láká'' a kolem nás ji bylo požehnaně. Jak kluci mizeli dál a dál v tunelu, začal se z povzdálí ozývat řev Vertillů. Rychle jsem řekla, aby se Eliška trošku ztišila, neboť by mohla Vertilla přilákat. Kluci se konečně vrátili a vyptávali se, jestli je vše v pořádku. Hned jsem je obeznámila s výkřiky od Vertilla.

Popadli jsme kameny, které jsme si předtím odložili a hlídali jsme Elišku. Po chvíli, ale Eliška přestala úplně křičet. Rychle jsem se k ní sklonila, sundala ji roušku a všimla jsem si, že má Eliška oči zavřené.