Seven Days Of Death

První oběť?

Dále si vzpomínám na nějakého pána. I on byl připoutaný. Opět ta záhadná postava, nejspíš sám klaun, přidtupovala blíž a blíž ke své oběti. V ruce něco držela, a když se pootočila byl jasně vidět, že je to pinzeta. Klan uchopil pána za obličej a hrubě ho přimáčkl na zeď. Vytáhl pinzetu, s kterou mířil k jeho očím.

Uchopil jeho řasu do pinzety a prudkým trhnutím ho o ni připravil. Myslela jsem si, že to až tak stašné není, ale slzy v očích toho pána mi tuto skutečnost vyvrátili. Klaun, ale nezůstal jen u jedné řasy. Tento pětiminutový klip byl plný trhání řas toho pána. V dalším videu hrala hlavní roly žena.

Byla vysvlečena , a jako všichni ostatní byla i ona spoutána. Narozdíl od předešlých videoklipů, byl k mučení přizván i další muž či žena. ,,Oni jsou už dva'', proběhlo mi tak hlavou. Dva tyrani, kteří nás chtějí nejspíš zabít. Ale ne jen tak ledajace to ne, oni si to musí pořádně užít.

Užít si naší potupu, náš strah , naše slzy, dokonce i naší bolest. Jak jsem si to tak představovala, najednou mě od mých myšlenek odtrhl hlasitý a pronikavý dívčí řev. Ano byla to ta žena z klipu. Obě postavy měli v rukách biče a celou svou sílu, svůj hněv vkládali právě do nich. Po zkončení bičování postavy přistoupili k ženě, odpoutali ji a položili na zem.

V ten okamžik vyndal jeden z neznámých ze svého hábitu nějakou skleničku. Vyndal z ní bílý krystalický prášek a začal ho té ženě vsypávat do jejích ran od biče. Žena se snad rozkřicela ještě víc než prve. Začala se vzpouzet, ale ti tyrani ji umlčeli jednou bolestivou ranou do hlavi.

Vzali za nohy a odtáhli pryč. Poslední videoklip, na který si vzpomínám byl opět o ženě. Klaun k ní přišel , začal jí rozpouštět vlasy a poté odešel. Najednou byl v pozadí něco slyšet. Zvuk, který mi byl až moc dobře známý. Byl to zvuk mixéru.

A opravdu klaun se vynořil ze tmy s mixérem v ruce. Pomalu se s ním přebližoval k jejím vlasům, až se začali pomalu zamotávat. Klaun jí skalpoval vlasy. Louže krve u toho nechyběli ani její křik. Tím hrůzostrašné představení zkončilo. V místnosti se rozsvítilo a do dveří vstoupil klaun.

,,Doufám, že se vám můj film líbyl, nebojte se taky si v něm zahrajete'', řekl a začal se pomalu blížit do prostředka místnosti. Z podramena mu koukalo co si dřevěného. Když se konečně došoural do prostředka místnosti vytáhl tu dřevěnou věc a položil ji na zem.

Bylo to jaké si dřevěné kolo s šipkou a kolem dokola bxli napsány naše jména. ,, Abych vám to vysvětlil,'' řekl ,,sestrojil jsem si tu pro vás takovou hračku. Z jedné strany jsou vaše jména a z té druhé zábava pro mě. Vždy , když budu mít náladu přijdu zatočím s šipkou a s jedním šťastlivcem si trošku pohraju. A aby jste si to mohli představit, začnu už teď.''

Všichni jsme se začali strašně bát a doufali jen, aby se šipka nezastavila právě u našeho jména. Klaun uchopil šipku a silně do ní pinkl. Bylo to nejstrašnějších pět minut mého života. Nejhorší chvíle přišla, ale až se šipka zastavila.