Seven Days Of Death

Vlasy

Rychle jsem všechny zavolala, aby mi pomohli Elišku vzkřísit. Nejdříve jsme se ujistili, jestli jí stále byje srdce. Naštěstí jsme zrovna minulý týden probírali ve škole jak na první pomoc. Chytla jsem si Eliščinu ruku a pokusila jsem se nahmatat tep.

Díky bohu cítila jsem ho. Po tomto radostném zjištění jsem se mohla alespoň trošku uklidnit. Nejdřív jsme zkusili Elišku štípat. To, ale bohužek nevyšlo. Po prvním nezdaru Filipa z nenadání napadlo profackování.

Zeptala jsem se ho, kde přišel k takto nesmyslnému nápadu. On odpověděl tím, že to viděl v jednom filmu a ta postava se v něm probrala. I když nedůvěřivě, musela jsem to zkusit. Nahmátla jsem se a udeřila Elišku co nejvíce to šlo.

Nic. Stále nic. Ještě jednou, to už jsen z beznaděje, jsem Elišku udeřila. V okamžiku, kdy se má dlaň dotkla její tváře jsem spatřila, že se jí chvějou oční víčka. Popadla jsem ji za ramena a začala s nimi lomcovat a stále dokola opakovat ,,Eliško, haloo.. slyšíš mě, Eliško?" Spatřila jsem, jak se jí pomalu otevírají oči a radostí jsem až vyjekla.

Promnula si oči a zeptala se nás, co se stalo. Na to jsem jí odpověděla, že po amputaci její nohy upadla do komatu a my jsi probouzeli. ,,Aha'', odpověděla. Jak jsme si tak s Eliškou povídali zjistila jsem, že tam Petr není.

Zeptala jsem se Filipa, jestli neví kam šel. ,,Šel se napít vody.'' ,,Aha.'' Nepochopila jsem, proč se vody nenapil, když si šel s ostatníma klukama umýt ruce od krve. Od té doby, co se Petr propadl do té skály, ve které teď trčíme, se mi zdá nějaký divný. Dál už jsem to neřešila.

Popadla jsem Elišku za ruku a pomohla jí vstát. Vstala, chvilku se tam třepalana pak hned spadla zpátky na zem. Uvědomila jsem si, že to takhle nepůjde. Jediná možnost byla, aby se Eliška o nás opírala. Zdvihli jsme ji a vydali jsme se za Petrem pro vodu.

Když jsme dorazili, všimla jsem si, že si Petr ruce od krve olizuje. Nevěděla jsem z jakého důvodu tohle dělá, ale přišlo mi blbé se ho na to ptát, a tak jsem dělala, jako že jsem nic neviděla.

Asi nás uslyšel, a tak si ruce okamžitě strčil do vody a začal si je mýt. ,,Ahoj Petře, co tu děláš?", zeptali jsme se ho. ,,Nic, nic tu nedělám'', řekl podezřelým hlasem. Ale jelikož jsme byli unaveni a hlavně zmoženi, neřešili jsme to. Nabrali jsme si plnou dlaň vody a čerpali sílu.

V tom jsem uviděla, jak si Petr sáhl do vlasů, a když z nich tu ruku sundal, měl jich v ní plný chomáč.