Seven Days Of Death

Další mrtvý?

Křik patřil dívce. Okamžitě jsme se rozeběhli a doufali, aby jsme přiběhli dřív, než si Vertillo rozcupuje. Křik byl čím dál tím víc hlasitější až jsme konečně dorazili na pomoc. Celý udýchaný jsme viděli, jak Vertillo drží Anutu ve své obrovské ruce a tou druhou se svým nesmírně špičatým nehtem namáchl, snad aby Anetě podřízl krk. V rychlosti a hlavně v panice jsem chytla kámen a hodila ho vší silou po Vertillově hlavě. Když kámen zavadil o jeho hlavu, okamžitě se začala jeho tkáň trhat áž se roztrhla a jeho hlava se rázem začala kutálen po podlaze. V tu ránu jsme uslyšely dunivý zvuk, ale byla to jen Aneta jak z Vertillovi pracky vypadla a dopadla na tvrdou zem. Rozběhli jsme se k ní jestli je v pořádku. Promnula si oči, postavila se a řekla, že ano. Byli jsme všichni velmi rádi, že nezemřel další člověk. Vzali jsme si do rukou každý jeden kámen a společně vyrazily zachránit Petra. Jak jsme tak šli všemi růzdnými chodbičkami, všímali jsme si všech těch pavučin a obrovských pavouků v nic, které mě opravdu děsily. V tom jsme uslyšeli kroky. Nevěděli jsme, co máme délat, a tak jsme se raději schovali za kus rámu podpírající tunel vytvořený v jeskyni. Škvírou jsem uviděla toho strašného a děti týrajícího klauna. Srdce se mi v tu chvíli zastavilo. Vzpoměla jsem si, jak nechal rozpůlit dvě nevinná děvčata. Jak otrávil nebohého chlapce jakou si drogou. Nechtěla jsem se k nim připojit opravdu ne. Probíhalo mi tak hlavou. A co Petr. Co s ním bude? V tu chvíli jsem jen tiše doufala,že se Petr probral a halvně, že si pořídil nějakou zbraň. Klaun odešel a my přemíšleli jestli ho následovat, a nebo najít novou cestu, kde by on nebyl. Už se mi zase vybavovali zážitky z mučírny, a protože jsem to znovu opravdu zažít nechtěla rozhodla jsem se pro variantu B. Našli jsem si tedy novou cestu a tou pokračivali v hledání Petra. Během cesty jsme se snažili najít co nejvíce věcí, které by se nám mohli v budoucnu hodit. Mezi nimi byla třeba zbraň, nějaký notes a zapalovač. Všechno jsme to zabalili do batohu, který jsme také našli a pokračovali dále. Během cesty jsem si četla onen deník, ve kterém byly další informace o Vertillách. ,,Vertillové mohou vydržet pod voudou až nekolik desítek mintu.'' Zrovna tato věta mě velice zaujala a chtěla jsem se ji, kdyby nahodou , zapamatovat. Pokračovala jsem v čtení, když jsem zahlédla něco podivuhodného na Anetině krku. Zavolala jsem si ji a ukázala to všem ostatním. ,,On tě kous?'', zeptala jsem se. ,,Kdo?", odpověděla Aneta. ,,No Vertillo, kousl tě?!" Začala jsem zuřet. Aneta odpověděla, že ano, ale že ji nic není. Všichni jsme od Anety udělali krok stanou a začali vyšilovat a stále opakovat ,,on tě kousl.'' Tomáš uchopil zbraň a namířil ji proti Anetě. ,,Co to děláš, nemůžeš mě přeci zabíť.''řekla Aneta. ,,Musím, musím ochránit zbytek skupiny'', odpověděl a stiskl kohoutek zbraně se slovy PROMIŇ.