VAMPÍŘI

KAPITOLA 5

Ležela jsem na posteli a přemýšlela nad svým snem. Hrozně ráda bych tátu poznala, ale to nemůžu. Mamce se po otci hodně stýskalo. Měli jsme doma jeden zamčený pokoj, ve kterém byly otcovy věci. Všechny fotky, knihy, které četl a i jeho oblečení.

Otevřely se dveře, a všimla jsem si Laita: „Neříkej, že se před všemi schováváš v Shuově pokoji? Myslíš, že tě tyhle čtyři stěny ochrání."

„Doufala jsem v to." Otočila jsme se k němu zády a nevšímala si ho. Chytil mě za nohu a přitáhl si mě k sobě. „Co to děláš, ty kreténe!" zakřičela jsem na něj a snažila se o to, aby pustil mojí nohu. On se jenom na mě díval a smál se mým pokusům odstrčit ho od sebe.

„Takže koťátko se brání?" pořád se jenom smál a vypadalo to, že si to užívá. Svou volnou nohou jsem ho kopla do ruky, kterou mi držel druhou nohu.

„Nešahej na mě, ty úchylný upíre!" začala jsem křičet a opřela se zády o zeď za postelí.

„Jsi tak sladká, koťátko. Víš to?" pořád mě skenoval pohledem. „Snažit se přede mnou ubránit je stejně roztomilé jako naivní. Ale nevím, která z vás je roztomilejší. Jestli Yui Aiko nebo ty?" natáhl se po mně a přitáhl si moje tělo k sobě blíž. „Měli bychom to spolu zjistit. Nemyslíš?" zašeptal mi tentokrát do ouška. Já ležela na zádech a on byl nade mnou s rukama u mé hlavy. Já položila svoje ruce na jeho ramena a snažila se ho odstrčit od sebe nebo alespoň dokud nepřijde Shu. „Vím, že to chceš. Nemusíš se bránit."

„Laito, okamžitě jdi od ní pryč!" otočila jsme hlavu na pravou stranu, kde stál Reiji se založenýma rukama. Laito se zvedl a odešel. „Tohle bylo velmi neopatrné," broukal si pro sebe Reiji.

„Kde je Shu?" zeptala jsem se zvědavě.

„To bych taky rád věděl," posadil se do křesla a já si sedla na postele. Urovnal si brýle a pokračoval: „Kdy jsi ho viděla naposledy?"

„Když jsem šla na oběd, tak byl tady a spal. Ale když jsem se vrátila, tak už tady nebyl," pak se mě ještě zeptal, co jsem dělala po obědě až do teď. Na konci našeho rozhovoru se zvedl a odešel.

Seděla jsem i po Reijiho odchodu na posteli a koukala do země. Zajímalo by mě, kde je. Teď jsem byla naštvaná, protože tady jsem měla být na čas v bezpečí, ale nebyla. Stejně se objevila skulinka, a to dost veliká.

„Copak se tady stalo?" lekla jsem se a otočila se za sebe. Na posteli ležel Shu a dělal, že spí.

„Na tom nezáleží. Stejně tě to nezajímá, tak co?" tolik nenávisti a opovržení jsem v hlase neměla už dlouho, vlastně možná nikdy.

„Jsi drzá. Až bude správný čas, tak tě potrestám," smál se a aniž by mi věnoval pozornost, měl stále zavřené oči a na uších sluchátka. S ním to tady bude hodně těžký, řekla jsem si pro sebe a zvedla se z postele. „Neměla bys nikam chodit, je to tady nebezpečné."

„Pozdě už tady byl Laito, zatím co ty jsi byl já nevím kde. Takže si půjdu, kam chci," otočila jsem se a zamířila ke dveřím. Vzala jsem za kliku, ale jeho ruka mě chytila za loket a táhla mě k posteli. „Pusť mě!" snažila jsem se mu vyrvat ze sevření, ale byl moc silný. Hodil mě na postel a lehl si vedle mě. Ruku mi dal kolem pasu a přitáhl si mě k sobě, abych neutekla.

„Jestli si myslíš, že mě nebudeš poslouchat, tak ses spletla. Já jsem tady pán, takže mě budeš poslouchat a nebudeš odmlouvat ani se mi nepostavíš a nebudeš se bránit. Za každý vzdor proti mně budeš potrestaná. Rozuměla si?" dokončil svůj dlouhý proslov a po mém dlouhém mlčení řekl trochu výhružněji: „Tak rozuměla si?!" já ale neodpověděla, radši jsem dělala, že spím. Po chvíli mi pošeptal: „Já vím, že nespíš, tak to na mě nehraj. Dneska to nechám být, protože jsem tě tady nechal bez dozoru, ale od zítřka nastane peklo, růžičko."

Chytila jsem jeho ruku a dala jí pryč ze svého pasu. Válka teprve začíná upíre.

NEVĚDĚLA JSEM, JAKÝ OBRÁZEK POUŽÍT, TAKŽE JSEM TAM DALA ROSE, KAMARÁDKU AIKY A ZDRAVOTNÍ SESTRU, U KTERÉ ASUKA, KDYŽ BYLA JEŠTĚ MALÁ S MAMINKOU ŽILA.