VAMPÍŘI

KAPITOLA 28

Po pár dnech už jsem mohla zase do školy. Laito a Shu byli sice proti, ale já si jich nevšímala a prostě do školy šla. Mohla jsem plavat, takže se moje ruka rychle hojila a za dva měsíce bude Mistrovství tří středních škol.

Mistrovství tří středních škol jsou sportovní turnaje, ve kterých tři núbijské střední školy bojují o pohár. Většinou to bývá basketbal, plavání, tenis, volejbal, fotbal a baseball. Škola, která získá nejvíce vítězství, obdrží pohár. Zatím jsme čtyři roky šampióni, tak ať nám to vydrží.

„Zúčastníš se letošního Mistrovství tří škol?" vyzvídal o přestávce Alex.

„Jo a ty?" neměla jsem pořád v něj takovou důvěru. Sice nevím, jestli měl Shu pravdu, ale jistota je jistota.

„Samozřejmě, jsem přece basketbalový eso, ne? Bylo by divné, kdybych do toho nešel," nejspíš. „Jakou sis vybrala disciplínu?"

„Sto metrů volný styl, dvě stě metrů volný styl a štafetu."

„Kdyby mi to řekl někdo jiný, tak bych si myslel, že je blázen. Ale u tebe mě to nějak nepřekvapuje," usmíval se a já v něm poznávala toho kluka, s kterým jsem se kdysi přátelila. 

Začala hodina a on se vrátil na svoje místo vedle Jasmine, která mě zabíjela pohledem ode dne, kdy jsem se vrátila. „Přestaň se stýkat s mým klukem! Jednou ti kopačky nestačily?" začala na mě křičet, když jsem se vracela ze školy domů. „Jednou jsi to s ním zkazila a druhou šanci nedostaneš!" ta je dneska ve formě. Takhle nekřičela ani na fotbalového kapitána, když jí podváděl. „Jenom, protože jsi zoufalá a nemáš přítele, nemusíš hned dolézat za svým bývalým. Možná ti všichni skočili na tu historku se smrtí tvojí mámy, nebo jak si zkolabovala při matice nebo ten bazén. Pořád si myslím, že jsi to udělala schválně, aby si tě lidi více všímali, ale to se pleteš. Já tvůj podvod odhalím a pak uvidíš," začala mě ta pomalovaná barbína štvát.

„Nevím, o čem to tady mluvíš. O tvého přítele už nestojím a navíc mám přítele pro tvou informaci!" musela jsem si něco vymyslet, abych se jí zbavila.

„Ráda bych ho poznala. Doufám, že nás seznámíš," začala se usmívat.

„Ahoj, lásko, chyběla jsi mi," objal mě Laito a políbil na temeno hlavy. „Seznámíš nás?"

„Samozřejmě. Jasmine tohle je Laito. Laito Jasmine," sice mě občas štve, ale má skvělé načasování.

„Omlouvám se, ale už musíme jít, že?" podíval se na mě Laito a já jenom kývla. „Měj se Jasmine, rád jsem tě poznal," úplně jsem viděla jak se Jasmine klepou kolena, když Laito vyslovil její jméno.

„Děkuji," řekla jsem, když jsme se vzdálili.

„Ber to jako díky za pokoj a navíc začínám být vyhládlý."

„Jaká škoda, že za hodinu musím do práce," usmála jsem se.

„To plavání mi byl čert dlužen," nad jeho poznámkou jsem se prostě musela zasmát.

Držel mě za ruku a já si říkala, jak dlouho to chce ještě lhát. „Už mě nemusíš držet."

„Já vím. Ale může nás sledovat? Nebo nás uvidí někdo z jejich kamarádů," usmál se a přitáhl si mě ještě pevněji. „Už se neudržím," řekl, když jsem si sedla do obýváku a on vedle mě. „Po tvojí krvi tolik toužím," na ta slova se zakousl do mého zápěstí a sál krev, která vytékala z rány, kterou mi způsobil svými špičáky.