VAMPÍŘI

KAPITOLA 23

„Hej, počkej na mě chvíli, Asuko," volal za mnou až moc známý hlas. Člověk, který se mnou byl od školy, pak se mnou začal chodit a nakonec se se mnou rozešel kvůli roztleskávačce. 

„Co potřebuješ, Alexandře?" zastavil se těsně přede mnou.

„Ještě jsem neměl čas ani příležitost se ti omluvit a vysvětlit ti, to co se ti snažím vysvětlit už půl roku," díval se na mě tak zoufale, že jsem mu to nakonec svolila.

„Dobře, ale pozveš mě do kavárny a platit budeš ty," bez váhání souhlasil a odvedl mě do mé nejoblíbenější kavárny, kde pracoval Jeremy. „Tak mluv," řekla jsem, když jsme si oba objednali.

„Všechno to začalo před půl rokem. Ty si byla skvělá plavkyně. Vyhrála si každou soutěž a já vyhrál jenom občas. Sice se ze mě stal skvělý basketbalista, ale i tak vyrovnat se tvým vítězství a tvou chytrostí ve škole byl nadlidský úkol. V té době se kolem mě začala motat Jasmine. Sice jsem nebyl tak skvělý, ale jejím potřebám to stačilo. Chtěl jsem jí využít, aby sis uvědomila, že se vždycky může stát cokoliv a že nikdy není nic jasný," chvíli zastavil, protože nám přinesli naše objednávky. Oba jsme si dali džus, on banánový, já jahodový.

Hned potom pokračoval: „Všechno se ale nakonec vymklo z rukou. Jasmine začala prohlašovat, že spolu oficiálně chodíme a já se bál, aby ses to nedozvěděla. Zjistil jsem, že tvoje matka je nemocná, takže jsem ti nechtěl přidělávat starosti. Tak mě napadlo rozejít se, ale pak se ti stala ta nehoda v bazéně a to zkolabování při matice. Nechtěl jsem tě vidět dál nešťastnou, takže hned po našem rozchodu jsem začal chodit s Jasmine a tobě jsem řekl, že to kvůli ní jsem se s tebou rozešel. Doufal jsem, že když uvidíš, že to neřeším, ty taky nebudeš. A pak zemřela tvoje matka a ty si odjela."

„Takže tím chceš říct, že jsi ten největší debil a že mě opravdu miluješ a je ti to hrozně líto?"

„Dalo by se to tak říct, ale zatím chci, abys dělala to, abys byla šťastná. My dva počkáme, až se ztráta tvojí matky trochu uklidní," nikdy jsem ho takhle neviděla. Můj šestý smysl mi říkal, že mi nelže a že bych mu měla odpustit, ale zatím ne. Potřebuji čas, abych si vše nechala projít hlavou.

„Chápu. Potřebuji trochu času, abych si uvědomila, co chci. Zatím jsem dostala zpět práci a vrátila se do školy. Ještě bych se moc chtěla vrátit do plaveckého týmu, ale tam mě nejspíš vezmou až příští rok," vypadal, že to chápe.

„Doprovodím tě domu," zaplatil a došel se mnou až k domu. „Děkuji, že si mě vyslechla," chytil mě kolem pasu a políbil. „Miluji tě," zašeptal mi do ucha a odtáhl se. „Tak později ve škole," zamával a odešel. 

Chvíli jsem stála na místě. Vždycky jsem ho milovala a společně jsme plánovali budoucnost, kde budeme bydlet, kolik budeme mít dětí a další věci. Oba jsme věděli, co chceme. Nicméně teď nevím, jestli mu dokážu odpustit.